DNA neboli deoxyribonukleová kyselina je obsažena v každé tělní buňce a nese genetický materiál jedince, který se předává při rozmnožování z rodičů na potomky. Analýza DNA pak slouží k určení fyziologických znaků testovaného jedince, dnes je proto považována za zlatý standard pro identifikaci obětí hromadných neštěstí..

Analýza DNA slouží, mimo jiné, ke zkoumání lidských pozůstatků, a to jak těch, pocházejících z pravěku či starověku, tak těch současných, kdy se metoda využívá k identifikaci obětí hromadných nehod, mezi které patří přírodní katastrofy, teroristické útoky či havárie letadel.

Nejinak tomu proto bylo i u havárie letadla společnosti Air India, k níž došlo letos 12. června. Letadlo se krátce po vzletu zřítilo, což si vyžádalo životy všech 230 pasažérů na palubě, kromě jediného přeživšího, dále 12 členů posádky a dalších 19 osob na zemi.

Zřícení letadla Air India

Nádrže letadla byly plné paliva, které začalo po pádu hořet. Rozsáhlý požár měl za následek, že několik těl bylo spáleno k nepoznání, případně jinak poškozeno. I tak se odborníkům podařilo úspěšně identifikovat každou z obětí, které při havárii zemřely.

Již dva týdny po katastrofě byla dokončena analýza DNA z jejich ostatků. Tato metoda je proto nyní považována za zlatý standard identifikace obětí hromadných neštěstí.

„Analýza DNA zahrnuje odběr dvou typů vzorků: předsmrtných a posmrtných. Posmrtná DNA se shromažďuje na místě činu, zatímco jiní specialisté fotografují zuby obětí a policisté zajišťují otisky prstů, oblečení a osobní věci oběti,“ vysvětluje Kerstin Monteliusová, molekulární bioložka ze švédské Národní rady pro soudní lékařství.

„Vzorek DNA může pocházet z jakékoliv tělesné tkáně,“ dodává odbornice. „Odešle se do laboratoře, kde se DNA z tkáně extrahuje.“.

Předsmrtné a posmrtné vzorky DNA

Ti, kteří DNA odebírají na místě neštěstí, musí zajistit, aby vzorek zůstal nekontaminovaný, což není snadné vzhledem k vysokému riziku smíchání lidských ostatků po hromadných katastrofách. Kvalitu vzorku navíc může ovlivnit i prostředí.

Například oběti útoku na Světové obchodní centrum z 11. září 2001 byly vystaveny intenzivnímu ohni, horku a hasivu z hasicích přístrojů, oběti tsunami, která udeřila v jihovýchodní Asii v roce 2014, zase mořské vodě a teplému, vlhkému vzduchu.

Právě aby se minimalizovalo riziko kontaminace, upřednostňují se k analýze vzorky krve nebo neporušených měkkých tkání.

Výjimkou jsou případy, kdy se ostatky rozložily nebo pomíchaly, pak jsou preferovány vzorky kostí a zubů. Pokud je přesných vliv faktorů prostředí nejistý, je od každé oběti odebíráno více vzorků různých druhů tkání.

Dalším krokem je příprava profilu DNA každé z obětí. „To vyžaduje vyčištění a oddělení DNA ze vzorků tkání, stanovení přibližného množství přítomné DNA a kopírování této DNA pomocí enzymu, aby byl dostatek materiálu k analýze,“ objasňuje Jeremy Watherston, forenzní biolog a výkonný manažer výzkumu a inovací ve společnosti Queensland Forensic Science.

Důkaz ze zubního kartáčku

DNA totiž tvoří jen malou část vzorku. Než je možné ji analyzovat, musí být z buněk extrahována a vyčištěna. Z toho důvodu musí dojít k rozrušení buněčné a jaderné membrány, aby se DNA mohla uvolnit v roztoku.

Poté je možné ji oddělit od ostatních buněčných složek. „Získané profily DNA se poté porovnávají s předsmrtnými vzorky, tedy s předměty, o kterých je známo, že patřily oběti, jako je zubní kartáček nebo holicí strojek,“ vysvětluje Watherson.

„Alternativně se získané profily DNA porovnávají se vzorky získanými od známých biologických příbuzných – například matky nebo otce oběti.“.

„Pokud je analýza DNA provedena na očekávané vysoké úrovni, jedná se o velmi spolehlivou metodu, kterou lze, ve spojení s dalšími typy chemických analýz, použít dokonce k rozlišení identických dvojčat,“ uvádí Peter Ellis, australský forenzní patolog, který je součástí skupiny Interpolu pro identifikaci obětí katastrof.

Správné provedení analýzy DNA je však spojeno s několika výzvami. Tou hlavní je zajistit, aby nedošlo ke kontaminaci vzorků. „Mezi nevýhody metody patří nákladné technologické vybavení potřebné k jejímu provedení a nutnost získání kvalitních (posmrtných) vzorků, které nejsou degradovány,“ vysvětluje odborník.

Více se dočtete v časopise 21. století číslo 10/2025, které vyšlo 16. září 2025.

Zdroje: LiveScience