Vymizení obrovských zvířat po konci poslední doby ledové zůstává pro vědce dodnes záhadou. I když na toto téma byla publikována již řada názorů, žádný nebyl dosud uznán za ten jediný správný. Podle nejnovější teorie mohlo za vymizením obrů v Severní Americe stát masové rozšíření jejich důležitých konkurentů – bizonů. .
Vymizení tzv. pleistocénní megafauny, tedy obrovitých forem savců jako byli mamuti, šavlozubé kočky či obrovití bobři po konci poslední doby ledové, dráždí vědecké instinkty řady paleontologů i zoologů.
Během posledních desetiletí byla zformulována řada teorií, které sázejí tu na nouzi o potravu, tu na nové parazity, tu na zhoubný vliv nastupujícího vládce planety – člověka. Podle kurátora paleontologických sbírek v muzeu v Redlands v Kalifornii Erica Scotta však mohl stát za hromadným vymřením velkých savců v Severní Americe jiný, a dlužno říci, že velmi tradiční mechanismus – stará dobrá konkurence.
Vládci amerických prérií
Bizoni, kteří ještě před 150 lety zaplavovali svými mohutnými těly obrovské oblasti širokých severoamerických prérií, se do Severní Ameriky rozšířili z Euroasie asi před 220 000 lety. Ve srovnání se svými tehdejšími konkurenty byli poněkud lépe vybaveni.
Jako přežvýkavci mají žaludek rozdělen na 4 části a z potravy tak dokážou získat živiny patřičně efektivněji. Díky této výhodě začali nad svými potravními konkurenty početně převyšovat, až je nakonec zcela vytlačili.
Scott upozorňuje, že bizony podle všeho nelze vinit z vytlačení mamutů a ostatních obrů úplně. „Gigantická stáda pasoucích se bizonů však mohla k hromadné demisi čtvrtohorních obrů účinně napomoci,“ obhajuje svou myšlenku Scott.
Smutný osud vládců lesů a prérií
Rod obrovitých turovitých sudokopytníků jménem Bison měl ještě před zhruba jedním miliónem let přinejmenším 7 druhů. 4 z nich však již zcela vyhynuly a dnes se setkáváme pouze s dvěma, jejichž existence má však také již na kahánku: záchrana se podařila skutečně na poslední chvíli.
Američtí prérijní bizoni (Bison bison), kteří vládli prériím dlouhé tisíce let, málem zcela vymizeli během několika desetiletí ve druhé polovině 19. století. Z původního počtu 30 miliónů kusů se jejich stavy snížily na několik set kusů.
Díky ochraně v rezervacích dnes přežívá asi 80 000 kusů a druh je považován za zachráněný. Evropský druh Bison bonasus, neboli zubr, který dává přednost hlubokým lesům, byl v divoké přírodě zcela vyhuben po první světové válce.
Dnešní zubři (asi 3000 kusů), kteří žijí ve volné přírodě jen v několika rezervacích v Polsku, Ukrajině, Bělorusku, Slovensku a Litvě, jsou potomky několika zvířat, která přežila v zajetí, a částečně i amerických bizonů, s nimiž byli kříženi. .
Michal Andrle
