Člověk se sice cítí jako pán tvorstva, ale inteligence zdaleka není jen jeho výsadou. I jiné druhy zvládnou abstraktní uvažování, matematiku nebo plánování. A to mnohdy i takové, kde by se to třeba vůbec nečekalo..
Pro člověka je vyvinutá mozkovna a s tím související inteligence jedním z adaptačních mechanismů. Jeho předci neměli kdovíjaké fyzické superschopnosti, snad jen kromě vytrvalosti. V konkurenci silných a rychlých šelem by bez rozvinutého mozku měli jen minimální šanci na přežití.
To ovšem neznamená, že by člověk měl na využití inteligence monopol. Pravda, žádný pes asi nedá dohromady studii spojující obecnou teorii relativity a teorii kvantové gravitace a žádný medvěd nenapíše koncert pro klavír a orchestr, ale schopnosti některých zvířat jsou fascinující. A nemusí jít přitom jen o lidoopy nebo delfíny.
Africký šedý papoušek jménem Alex byl po tři desetiletí předmětem výzkumu kognitivních a komunikačních schopností ptáků pod vedením americké psycholožky a ornitoložky Irene Pepperbergové. Během této doby Alex prokázal schopnost porozumět a používat více než 100 slov k popisu objektů, barev, tvarů a materiálů.
Dokázal také rozlišovat mezi různými kategoriemi a chápal koncepty jako větší/menší, stejný/odlišný a dokonce absenci, což naznačuje pochopení pojmu nuly. „Alex nám ukázal, že papoušci dokážou porozumět jazyku a použít ho k řešení problémů.
To není jen o opakování, Alex věděl, co říká.“ komentovala svůj výzkum Pepperbergerová.
Podle Pepperbergerové byly Alexovy kognitivní schopnosti srovnatelné s delfíny, velkými lidoopy a v některých ohledech i s pětiletými dětmi. Emočně se Alex podle ní nacházel na úrovni dvouletého dítěte.
Její výzkum významně přispěl k pochopení inteligence ptáků a vyvrátil představu, že velký primátí mozek je nezbytný pro řešení složitých problémů souvisejících s jazykem a porozuměním.
Není asi překvapením, že jedněmi z nejchytřejších zástupců ptačí říše jsou krkavcovití, kteří zvládnou vyřešit i jednoduché matematické úkoly. Ale nejen to. Například schopnost vran kaledonských vyrábět a používat nástroje je fascinující a poukazuje na pokročilé kognitivní dovednosti.
Tito ptáci třeba dovedou upravit větvičky do podoby háčků, které jim umožňují získávat hmyz ukrytý v kůře stromů. Tato dovednost přitom není pouze instinktivní; jde o vědomou úpravu přírodních materiálů podle aktuální potřeby.
Před časem tým vědců z Oxfordské univerzity provedl experiment s vránou jménem Betty. Vědci Betty předložili potravu uzavřenou v průhledné nádobě, kterou bylo možné dosáhnout pouze pomocí nástroje. K dispozici měla dva dráty, jeden rovný a jeden již ohnutý do tvaru háčku.
Když pak vědci ohnutý drát nenápadně schovali, Betty spontánně vzala rovný drát a ohnula jej do háčku, aby se dostala k potravě. Tím prokázala nejen schopnost používat nástroje, ale také improvizovat, což vědci interpretovali jako známku pokročilého uvažování.
„Betty nám ukázala, že novokaledonské vrány jsou schopné kreativního myšlení a plánování,“ uvedl jeden z autorů výzkumu britský zoolog Alex Kacelnik.
Další experimenty ukázaly, že tyto vrány zvládají vícefázové úkoly, které vyžadují plánování a použití několika nástrojů v přesném pořadí. V jedné studii byly například schopny použít kratší hůlku k dosažení delšího nástroje, který jim umožnil dosáhnout na potravu umístěnou mimo jejich dosah.
„Je to jako kdyby používaly nástroje k výrobě jiných nástrojů, což je dovednost, kterou jsme dosud spojovali jen s lidmi a některými primáty,“ řekl biolog Christian Rutz z Univerzity v St. Andrews, který dlouhodobě zkoumá kognitivní schopnosti těchto ptáků.
Výzkumy dále ukazují, že vrány rozumí základním fyzikálním principům, jako je příčina a následek. Například experiment, ve kterém vrány musely shazovat kameny do nádoby s vodou, aby zvedly hladinu a získaly plovoucí odměnu, ukázal, že ptáci dokážou pochopit vztah mezi svým jednáním a jeho následky.
Výsledky experimentů s vránami naznačují, že inteligence není nutně vázána na velikost mozku, ale spíše na jeho strukturu a efektivitu. Jak řekl Rutz: „Vrány nám ukazují, že i s relativně malými mozky mohou ptáci dosahovat kognitivních výkonů srovnatelných s některými primáty. Je to evoluční triumf efektivity.“.
Koně obecně nebývají považováni za Einsteiny mezi zvířaty, ovšem ani je nelze podceňovat. Nedávný experiment vedený vědci z Nottinghamské univerzity odhalil, že koně mají pozoruhodnou schopnost strategického myšlení.
Zatímco tradičně byli považováni za zvířata jednající spíše instinktivně než rozumově, výsledky tohoto výzkumu ukázaly, že koně dokážou porozumět pravidlům. Ale nejen to, tato pravidla s klidem odolného hucula ignorují, aby maximalizovali své výhody.
Studie zahrnovala 20 koní ve věku 11 až 22 let a byla navržena tak, aby testovala jejich schopnost učit se a přizpůsobovat se pravidlům hry. V první fázi experimentu vědci odměňovali koně za dotknutí se laminované karty nosem.
Ve druhé fázi byla zavedena světelná signalizace, přičemž odměna byla udělena pouze tehdy, když se kůň dotkl karty při zhasnutém světle. V poslední fázi byl přidán trest; pokud se kůň dotkl karty při rozsvíceném světle, následoval desetisekundový „time-out“, během kterého nebyly odměny k dispozici.
Právě tato třetí fáze odhalila překvapivé strategie chování. Před zavedením trestu koně často záměrně ignorovali světelnou signalizaci a snažili se maximalizovat počet pokusů o získání pamlsku. Po zavedení negativních důsledků však rychle přizpůsobili své chování tak, aby splňovalo požadovaná pravidla.
„Toto chování ukazuje, že koně nejsou jen pasivními živočichy řízenými instinktem. Dokážou přemýšlet o svých možnostech a měnit své strategie podle situace,“ podotkla vedoucí studie bioložka Louise Evansová.
Podle Evansové toto chování naznačuje, že koně disponují vyššími kognitivními schopnostmi, než se dosud předpokládalo. Schopnost plánovat a strategicky porušovat pravidla, pokud to přináší výhodu, je známkou komplexního myšlení, které bylo tradičně spojováno spíše s primáty.
„Byli jsme ohromeni, jak rychle koně pochopili, že mohou pravidla obejít, pokud jim to pomůže dosáhnout cíle. Je to známka adaptivní inteligence, kterou jsme nečekali,“ dodal další člen týmu Benjamin Wood.
Ani hmyz není radno podceňovat. Čmeláci zemní jsou sice drobní, ale překvapivě inteligentní tvorové, kteří ukazují, že schopnost učit se a sdílet dovednosti není výsadou obratlovců. Studie vedená vědci z Queen Mary University of London odhalila, že tito čmeláci dokážou nejen řešit komplexní úkoly, ale také si navzájem předávat naučené techniky, což naznačuje přítomnost kolektivní inteligence.
V experimentu, který si získal značnou pozornost, čmeláci čelili dvoufázovému úkolu. Nejprve museli odsunout průhledné víko a poté stisknout páčku, aby získali sladkou odměnu. Někteří jedinci byli přímo vyučováni vědci, zatímco ostatní měli možnost sledovat své úspěšné kolegy.
Překvapivě si pozorující čmeláci osvojili techniku s vysokou mírou úspěšnosti. Výzkum prokázal, že 60 % čmeláků, kteří byli vystaveni demonstracím, dokázalo úkol samostatně splnit. „Tento výsledek ukazuje, že čmeláci jsou schopni složitého sociálního učení a sdílení znalostí,“ uvedl vedoucí výzkumu Sylvain Alem.
Čmeláci tak dokážou šířit užitečné techniky v rámci své kolonie, což jim může poskytovat evoluční výhodu. „Je fascinující, že i hmyz, o kterém jsme dříve předpokládali, že se spoléhá především na instinkt, má schopnost přizpůsobit své chování a učit se od ostatních,“ dodal Alem.
Králi chytrosti pod vodní hladinou jsou zcela jistě delfíni, ale v chobotnicích mají zdatné konkurenty. V roce 2021 vědci provedli adaptaci slavného „marshmallow testu“ na sépiích, blízkých příbuzných chobotnic.
Tento test zkoumá schopnost odložené gratifikace, tedy zda jedinec dokáže odolat okamžitému pokušení ve prospěch větší odměny v budoucnu. Sépie v experimentu prokázaly, že jsou schopny čekat na kvalitnější potravu, což svědčí o pokročilé sebekontrole a kognitivních schopnostech srovnatelných s některými obratlovci.
Chobotnice jsou známé svou schopností řešit problémy, učit se z pozorování a pamatovat si konkrétní lidské jedince. Dokážou otevírat nádoby, manipulovat s předměty a přizpůsobovat své chování novým situacím, což naznačuje vysokou míru inteligence.
Navíc studie ukazují, že chobotnice mohou prožívat emoce jako frustraci a nudu, a dokonce vykazují známky snění během spánku.
Nedávné genetické studie rovněž odhalily, že mozky chobotnic a lidí sdílejí určité podobnosti, zejména v genech spojených s kognitivními funkcemi. Tyto geny, považované za surovinu evoluce, byly nalezeny v části mozku chobotnic, která řídí jejich poznávací schopnosti.
Tato zjištění naznačují, že vysoká inteligence chobotnic mohla vzniknout konvergentní evolucí, tedy nezávislým vývojem podobných vlastností u různých druhů.
Nelze samozřejmě zapomenout ani na pejsky, na věrné společníky, záchranáře a pomocníky. Výzkumníci z University of Helsinki provedli studii zahrnující 1 002 psů z 13 různých plemen, aby posoudili jejich kognitivní schopnosti a chování.
Psi byli podrobeni sérii testů, které hodnotily jejich schopnost řešit problémy, paměť, kontrolu impulzů a sociální interakce. Například v jednom testu museli psi získat pamlsek z průhledného válce s otvory na koncích, což vyžadovalo, aby ignorovali lákavou, ale nedostupnou část válce a použili správný otvor.
Psi, kteří rychle pochopili správný postup, prokázali vyšší úroveň kognitivní flexibility a sebekontroly.
Výsledky ukázaly významné rozdíly mezi plemeny. Belgický ovčák malinois vynikal ve schopnosti rychle řešit problémy a jednat nezávisle, což z něj činí vynikajícího pracovního psa. Naopak zlatý retrívr častěji vyhledával lidskou pomoc při řešení úkolů, což naznačuje silnější sociální vazby a jeho potenciál být rodinným psem.
Vedoucí studie, uvedla: „Psi s nižší kontrolou impulzů byli dobrými řešiteli problémů a excelovali v pracovních rolích a psích sportech, ale byli méně ovladatelní a trénovatelní doma,“ uvedla vedoucí studie Saara Junttila.
Vzdálení příbuzní psů medvědi také nejsou jen ztělesněním hrubé síly. Studie zaměřené na medvědy grizzly odhalily jejich schopnost strategicky plánovat a využívat nástroje. Pozorování v přírodě ukázala, že někteří jedinci používají kameny nebo kusy ledu k usmrcení mrožů, což je chování, které vyžaduje vysokou úroveň kognitivního myšlení a adaptability.
Inuité v Grónsku a východní části kanadské Arktidy již více než dvě stě let vyprávějí příběhy o ledních medvědech, kteří si takovými nástroji pomáhají při zabíjení mrožů.
Tyto studie zdůrazňují, že jak psi, tak medvědi disponují komplexními kognitivními schopnostmi, které jim umožňují přizpůsobit se různým výzvám ve svém prostředí. Tato zjištění nejen prohlubují naše chápání zvířecí inteligence, ale také vyvolávají otázky týkající se etického zacházení s těmito tvory a jejich ochrany.
