Jezero Natron se nachází v severní Tanzanii na okraji Velké příkopové propadliny. Jeho vody barví do ruda přítomné sinice, které milují sůl. Sodíku obsahuje voda v jezeře opravdu mnoho, jeho pH přesahuje 10, takže působí jako žíravina.

Zvířata, která na jeho březích uhynou, se v důsledku toho promění v „kámen“..

Slavným se jezero stalo poté, co fotograf Nick Brandt publikoval snímky zdejších „zkamenělých“ zvířat ve své knize „Across the Ravaged Land“. Jejich pozůstatky zakonzervoval uhličitan sodný obsažený ve vodě jezera Natron.

Nacházela se mezi nimi i holubice či orel bělohlavý, kteří se nekrmí ani nerozmnožují na březích jezera, ale ve slaniskách a mokřadech v okolí. V těchto oblastech lze ostatně nalézt i plameňáky velké, pelikány, pštrosy, buvoly, pakoně a další tvory.

Vody jezera, které zabíjí

Jezero Natron bylo formováno sopečnými procesy, které produkují velké množství uhličitanu vápenatého a uhličitanu sodného. Tyto soli a další minerály stékají do jezera z okolních kopců a do vody vstupují zespodu prostřednictvím horkých pramenů.

Voda z jezera nikam neodtéká, přítokem je řeka Southern Ewaso Ng’iro. V důsledku vysokého odparu má voda v jezeře Natron pH větší než 10, takže je stejně žíravá jako roztok amoniaku, a může tak vážně popálit kůži a oči tvorů, kteří se jí pokusí napít nebo se do ní ponořit.

Přesto se těmto podmínkám někteří tvorové dokázali přizpůsobit, například endemická ryba z čeledi vrubozubcovitých, Alcolapia alcalica. Jiní, konkrétně plameňáci malí (Phoeniconaias minor), využili smrtících účinků zdejší vody na ostatní tvory, a jezero se tak stalo jejich nejdůležitějším hnízdištěm na světě.

Nohy těchto plameňáků mají pevnou kůži a šupiny, které brání vzniku popálenin od slané vody. Ptáci si staví hnízda na ostrůvcích, které se v jezeře vytvoří během sucha. Díky smrtícím podmínkám jsou v nich jejich mláďata v bezpečí před většinou predátorů.

Nejdůležitější hnízdiště plameňáků malých

Podle Tanzanské agentury pro ochranu divoké zvěře se v jezeře líhne většina z 1,5 až 2,5 milionu plameňáků malých z východní Afriky, kteří představují přibližně 75 % světové populace tohoto druhu. Jezero je rovněž velmi mělké, díky čemuž může v nejteplejších měsících roku vystoupat teplota vody v něm až na 60 °C. Jezero je hluboké jen půl metru, na délku měří až 58 km, na šířku 15 km, ovšem v závislosti na počasí se zmenšuje a zase rozlévá.

V období sucha, kdy jsou menší srážky i přítoky, se jezero zmenší, takže koncentrace solí v něm se ještě zvýší. To vede k tomu, že se v něm zmnoží mikroorganismy, které se živí solí. Haloarchaea (organismy milující sůl, které nemají jádro) a sinice (modrozelené řasy) mohou jezero díky pigmentům ve svých buňkách obarvit do různých odstínů červené.

Stejné pigmenty dávají menším plameňákům jejich růžový odstín, protože tito se živí téměř výhradně modrozelenými řasami.

Zdroj: LiveScience