Stovky svitků shořely v knihovně římského domu v Herkulaneu, městě na západním pobřeží Itálie, které lehlo spolu s Pompejemi popelem při erupci Vesuvu v roce 79. Tři z nich jsou uloženy v Bodleyově knihovně na Univerzitě v Oxfordu. Tajemství jednoho z nich se nyní odborníkům pomalu daří odkrývat..

Vykopávky v římské luxusní vile, která zřejmě patřila tchánovi samotného Julia Caesara, odhalily velkou sbírku svitků. Byly ovšem tak zuhelnatělé, že černý inkoust na nich byl nečitelný a když se papyry někdo pokusil rozvinout, rozpadly se v prach.

Svitek označovaný jako PHerc. 172 je jedním ze tří, které se nyní nacházejí v knihovně na Oxfordu. Podařilo se ho virtuálně rozvinout na počítači, díky čemuž bylo odhaleno několik sloupečků textu, jejichž luštěním se nyní vědci z univerzity zabývají.

Čtení spálených svitků z Herkulanea

Podařilo se jim v textu rozluštit řecké slovo διατροπή, které znamená znechucení, které se objevilo hned dvakrát v několika málo odstavcích. „Jsme nadšeni z úspěšného ‚rozbalení‘ tohoto svitku z Bodleyovy knihovny,“ vysvětluje Brent Seales, spoluzakladatel soutěže Vesuvius Challenge, která podnítila dramatický pokrok v digitálním rozbalování a čtení svitků z 3D rentgenových snímků pořízených v národním vědeckém zařízení se synchrotronovým zdrojem světla Diamond v britském Oxfordshire.

„Tento svitek obsahuje mnohem více obnoveného textu, než jsme viděli u předchozích naskenovaných papyrů z Herkulanea,“ dodává vědec. V loňském roce Nat Friedman, který se rovněž podílel na vytvoření Vesuvian Challenge, vyhlásil, že tým tří studentů, Youssef Nader z Německa, Luke Farritor ze Spojených států a Julian Schilliger ze Švýcarska, vyhrál hlavní cenu soutěže ve výši 700 000 dolarů (17 milionů korun) poté, co se jim podařilo přečíst více než 2000 řeckých písmen z jiného svitku z Herkulanea.

Již přečtený svitek řeckého filozofa

Vítězové, vyzbrojeni jen 3D rentgenovými paprsky, neboť se svitky není možné kvůli jejich křehkosti manipulovat, vyvinuli počítačový software, který papyrus rozbalil. Následně za pomoci umělé inteligence zjistili, kde se na papyrových vláknech nachází inkoust, díky čemuž se jim následně podařilo přečíst pasáže starověkého textu.

Svitek zřejmě napsal epikurejský filozof Filodémos z Gadar (110 př. n. l. – 35 př. n. l.), zabýval se v něm zdroji potěšení, od hudby po jídlo, a zkoumal, zda libé pocity pocházejí z hojnosti či naopak vzácnosti jednotlivých složek jídel.

Nyní zkoumaný svitek PHerc. 172 daroval Bodleyově knihovně v 19. století Ferdinand IV., král Neapole a Sicílie. Inkoust, kterým je popsaný, je při prosvícení rentgenovými paprsky viditelnější než ten, kterým byly napsány jiné svitky, což naznačuje, že se jde o inkoust o větší hustotě.

Richard Ovenden, vedoucí oxfordské knihovny, k tomu říká: „Je to neuvěřitelný okamžik v historii, kdy knihovníci, počítačoví vědci a učenci klasického období spolupracují, aby viděli neviditelné. Úžasné kroky kupředu provedené pomocí zobrazování a umělé inteligence nám umožňují nahlédnout do svitků, které nebyly čteny téměř 2000 let.“.

Zdroj: The Guardian