Starověký Egypt je dodnes fascinující nejen svými monumenty, ale i záhadnými rituály, které utvářely život jeho obyvatel. Mezi tyto tajemné praktiky se nyní přidává i užívání halucinogenních látek, které byly pravděpodobně součástí magických obřadů spojených s plodností..

Když nizozemský kurátor zaměřený na řecko-římské exponáty Branko van Oppen de Ruiter začal pracovat pro Muzeum umění v Tampě na Floridě, asi netušil, že objeví něco, co změní pohled na rituály starověkého Egypta.

Kvůli pandemii koronaviru nemohl z Nizozemska odletět a studoval tak sbírky muzea na dálku. Právě tehdy si v seznamu artefaktů všiml jedinečného poháru ze 2. století př. n. l. s vyobrazením boha Besa, známého svou divokostí a zálibou v oslavách.

Van Oppen si okamžitě vzpomněl na identický pohár, který viděl během svého působení v amsterdamském muzeu Allard Pierson. Když pak pohár zkoumali archeologové a chemici, přišlo netušené zjištění: v poháru byly nalezeny stopy halucinogenních rostlin.

Podle studie zveřejněné v odborném časopise Scientific Reports představuje tento pohár první chemický důkaz, že starověcí Egypťané užívali halucinogenní látky.

Tyto substance mohly být součástí rituálů plodnosti, které se pravděpodobně odehrávaly pod ochranou boha Besa.

Tento objev přidává další střípek do mozaiky poznání o tom, jak starověké civilizace kolem Středozemního moře používaly rostliny s psychedelickými účinky. Vždyť i Řekové a Římané užívali podobné látky například k dosažení změněných duševních stavů nebo pro léčebné účely.

Bes, staroegyptský bůh plodnosti, jehož jméno by se dalo přeložit jako ochránce, byl známý svou nejednoznačnou povahou. „Je to piják piva a bouřlivák,“ přibližuje van Oppen. Pokud však byl v dobrém rozpoložení, tak podle tehdejších bájí Egypťanům by snesl první i to poslední.

Ostatně, Besovy poháry, které se nacházejí v muzeích po celém světě, byly pravděpodobně vyráběny z forem a měly rituální význam.

Po van Oppenově objevu se do výzkumu zapojil americký archeolog Davide Tanasi. Pomocí chemických a genetických analýz se podařilo identifikovat některé organické zbytky, které keramika z pohárku absorbovala.

Byly nalezeny stopy dvou halucinogenních rostlin a to syrské routy a modrého lotosu. Dále se ve směsi objevily zbytky alkoholického nápoje z ovoce ochuceného piniovými oříšky, medem a lékořicí.

Nejzajímavější však bylo odhalení lidských tělních tekutin, včetně mateřského mléka a krve. „To opravdu ukazuje, že šlo o magický nápoj,“ říká Tanasi. Pohár byl podle něj vyhrazen pouze pro speciální příležitosti a nebyl využíván k běžnému pití.

Kromě halucinogenních rostlin vědci našli i stopy africké pavoučí květiny, o níž se věřilo, že podporuje plodnost a usnadňuje porod. Ironií je, že tato rostlina může také způsobovat potraty, což podtrhuje nejednoznačnou povahu Besových rituálů.

Tanasi a van Oppen se shodují, že pohár hrál klíčovou roli v takzvaných „inkubačních rituálech“. Ženy, které toužily po dítěti, mohly pod dohledem kněze vypít tento nápoj, který měl objem necelých tří panáků.

Po jeho konzumaci pravděpodobně se pravděpodobně dostavily živé vize a následoval tvrdý spánek.

Van Oppen připomíná, že těhotenství a porod byly ve starověku spojeny s obrovským rizikem. „Celá zkušenost s těhotenstvím byla naplněna intenzivní úzkostí,“ říká. Lidé tak možná hledali útěchu u boha, který byl stejně rozmarný jako směs v jeho poháru.