Žáby po celém světě ohrožuje houba Batrachochytrium dendrobatidis. Způsobuje jim vysoce nakažlivé infekční onemocnění, kterému tyto snadno podléhají. Ochranu a čas na zotavení poskytují žábám tak zvané žabí sauny, sluncem vyhřáté cihly s otvory, ve kterých mohou žáby spočinout. Sauny pomáhají, ale vyhráno v souboji s houbou žáby stále nemají..

Batrachochytrium dendrobatidis způsobuje žábám tak zvanou chytridiomykózu, při které dojde k poškození dýchacího a nervového systému těchto obojživelníků, což vede k jejich úhynu v důsledku srdečního selhání.

Nákaza se koncem 80. let 20. století rozšířila prakticky po celém světě, vyvolala pandemii a způsobila decimaci žabích populací. Má na svědomí vyhynutí nejméně 90 druhů těchto obojživelníků a významný pokles počtu zástupců u dalších 500 druhů.

Houba ohrožující obojživelníky

Ve velkém nebezpečí jsou například rosnice zlaté (Ranoidea aurea), což jsou žáby pocházející z jihovýchodní Austrálie, kde patří k největším druhům. Tyto olivově až bronzově zbarvené žáby dosahují délky 6 až 8 cm, ale mohou být dlouhé až 11 cm, přičemž samice jsou větší než samci.

Anthony Waddle, biolog z Macquarie University v Austrálie, přišel s nápadem, jak žáby ochránit. Houbě se totiž daří spíše v chladném prostředí, proto do míst přirozeného výskytu rosnic rozmístil „žabí sauny“.

Jedná se o cihly s deseti vyvrtanými otvory, které se na slunci ohřejí. V nich se mohou žáby vyhřívat, přičemž z děr jim vykukují jen jejich trojúhelníkovité hlavy. Tato „lázeňská kúra“ jim zachraňuje životy, pomáhá jim zotavit se z nemoci.

Ty, které se rozhodly saunu využít, trpí méně závažnou infekcí. A navíc mají až 23krát vyšší pravděpodobnost, že přežijí i další nákazu houbou Batrachochytrium dendrobatidis, která preferuje nižší teploty.

Jak zachránit rozmanitost žabích druhů?

Žabí sauny jsou jedním z kreativních přístupů k boji s touto houbou napadající obojživelníky, bohužel se nejedná o řešení pro všechny druhy žab. Pro ty, které mají rády chladnější klima, jako je například atelopus panamský (Atelopus zeteki), by pobyt v horkém prostředí žabí sauny mohl být stresující, a tudíž by pro ně nebyl přínosný.

Johnatan E. Kolby, ředitel Honduras Amphibian Rescue and Conservation Center, k tomu říká: „Není to všelék vhodný pro všechny obojživelníky, ale každá maličkost se počítá.“ Některé žáby, jako například skokan volský (Lithobates catesbeianus), jsou vůči této houbě imunní, ale bohužel přenášejí patogen na jiné druhy.

Waddle k tomu říká: „Tato parazitická houba je tak rozšířená, že zbavení se jí by bylo ekvivalentní k vymýcení běžného nachlazení, což je prakticky nemožné.“ Ani tak se ale odborníci nevzdávají naděje.

Vyvinuli vakcíny, které obsahují oslabené formy patogenu, obdobně jako původní vakcíny proti obrně u lidí. Vědci pracují také s chemickým ošetřením žab, které ale probíhá v kontrolovaném prostředí a je obtížné jej aplikovat na volně žijící zvířata.

Doufají nicméně, že si žáby postupem času vytvoří mutaci, která jim umožní nemoci odolávat, k čemuž by mohly přispět právě žabí sauny, které udržují zvířata naživu dostatečně dlouho, aby se patogenu přizpůsobila.