Příroda je umělec, který nespěchá. Se svými díly si dává na čas, ta však nakonec stojí za to. Takový Grand Canyon, známý útvar ležící na jihozápadě USA, vznikal 6 000 000 let. Těžko odhadnout, kolik vody zatím uplynulo v řece Colorado, která jej jako nástroj sochaře vytvořila..

Grand Canyon neboli Velký kaňon je 446 kilometrů dlouhý (jako kdybyste jeli z Plzně do Ostravy), v některých místech až 29 km široký (vzdálenost odpovídající cestě z Prahy do Kladna) a největší hloubka v něm dosahuje 1600 metrů (což odpovídá výšce Sněžky).

Před objevením Ameriky Evropany byl obydlen domorodými Indiány. Obvykle je považován za nejhlubší kaňon světa, ale tento primát mu nepatří. Měření se různí, podle některých jsou nejhlubší peruánští Huascarán a Colca nebo jeden z čínských kaňonů, který na důkladnější probádání teprve čeká.  Některé prameny dokonce za kaňon považují Atlantský oceán. Každopádně Grand Canyon je zcela jistě nejpopulárnější.

Z Grand Ganyonu dýchá prastará historie naší planety. Jsou tu totiž odkryty prvohorní, ba i starohorní vrstvy hornin. Kdysi v dávných dobách zde byla velká jezera. Vodní eroze udělala své a odkryla mnoho geologických jílových, pískových a kamenných vrstev, což vytváří charakteristickou strukturu tohoto útvaru s převažujícími odstíny červené.

Geologická vrstva na dně kaňonu je stará dvě miliardy let, je tedy doslova rájem pro geology.

Eroze a sesuvy s dalšími přírodními pochody neustále proměňují tvář zdejší krajiny a hloubku i šířku kaňonu. Zdvih plošiny však nebyl stejnoměrný a tak je část na sever od řeky o 300 metrů vyšší než část jižní.

Teploty v severní části jsou průměrně nižší, protože ta je ve vyšší nadmořské výšce, až kolem 2 400 metrů. Během zimních měsíců jsou v celé oblasti běžné vysoké sněhové srážky.

Neobvyklá přírodní scenérie odedávna přitahovala pozornost lidí. Už před příchodem Evropanů zde žili Indiáni, kteří oblast obývají dodnes. Prvními Evropany, již Grand Canyon spatřili na vlastní oči, byli Španělé v roce 1540.

Moc velkou radost z něj však asi neměli, kaňon pro ně představoval zásadní překážku při jejich cestě za bájnými indiánskými nalezišti zlata. Po několikatýdenním průzkumu se vyhladovělá výprava musela obrátit a vrátit se zpět.

Na důkladnější průzkum kaňon čekal až do roku 1893, kdy sem se svým týmem dorazil americký veterán John Wesley Powell (1834 – 1902). Ten dokonce se svými muži sjel na pramicích divoké peřeje v kaňonu. Ovšem tři členové výpravy nebezpečný výlet zaplatili životem, když je zavraždili Indiáni.

Informace, které expedice přinesla, veřejnost uchvátily natolik, že ke Grand Canyonu začaly brzy proudit houfy turistů. V roce 1893 zde pak byla zřízena přírodní rezervace, později i národní park.

Dnes část kaňonu spravuje domorodý kmen Hualapajů. Ti se podle amerických zákonů nemusejí přizpůsobovat pravidlům vládnoucím v národním parku. Vzhledem k tomu mohou na jejich území například létat vrtulníky pod úrovní skalních stěn, což je v jiných částech zakázáno. Řada dobrodruhů tuto možnost s oblibou využívá.

FOTO: Grand Canyon National Park