Pokud se had stane obětí útoku, obvykle volí dvě strategie; buď reaguje protiútokem nebo útěkem. A pak jsou tu ještě užovky z ostrova Golem Grad v Severní Makedonii. Ti v případě ohrožení předvedou hereckou etudu..
Pokud jsou makedonské užovky podplamaté chyceny, teatrálně se svíjejí a špiní se štiplavým koktejlem svého pižma a výkalů. Nakonec ochabnou, ústa mají otevřená a jazyk vyplazený. Někteří z nich dokonce pro větší efekt krvácejí z úst.
Podle výzkumu zveřejněného v časopise Biology Letters tímto způsobem napadení hadi předstírají smrt.
Podobně na atak predátora reaguje řada živočišných druhů. Zvládne to hmyz, ryby, obojživelníci, ba i savci. Nejznámější z nich dokonce propůjčil této technice své jméno: „hra na vačici“.
Takové představení může být „scénářem s vysokým rizikem a vysokou odměnou“, řekl doktorand na Bělehradské univerzitě a autor nové studie Vukasin Bjelica. Někteří predátoři jsou totiž zmateni nebo znechuceni kořistí, která náhle ochabne, zejména když tato zvířata páchnou a krvácejí.
Jiní mohou přestat dávat pozor a uvolnit sevření, čímž dají kořisti čas na útěk.
Vukasin Bjelica se ve svém výzkumu zaměřuje na užovky podplamaté, nejedovaté, ryby milující hady, kteří se vyskytují od západní Evropy až po západní Čínu. Tento druh zná řadu obranných technik, včetně kousání, nafukování a zploštění hlavy, aby vypadal jako jedovatý had.
Hadi z ostrova Golem Grad, jejichž hlavními predátory jsou ptáci, však často hrají mrtvé.
Výzkumný tým odchytil a otestoval 263 hadů, přičemž dával pozor, aby hadům neublížil. Nicméně, simuloval predátorský útok. „Chovali jsme se jako predátor, který váhá, zda kořist sežrat, a pak jsme nahrávali, abychom viděli, co udělají,“ uvedl Bjelica.
Badatelé zaznamenali, kdy se hadi potřísnili výkaly a pižmem (necelá polovina hadů), kdy nechali z tlamy vytrysknout krev (jen 10 procent) a jak dlouho si hadi hráli na mrtvé. „Opravdu se do role vžili, záleží na jednotlivci,“ podotkl Bjelica.
Zdálo se, že tato strategie nejlépe funguje u dospělých hadů, kteří jsou poněkud méně zranitelní vůči predátorům. Mladé užovky, které ptáci chytají nejčastěji, riskovali podstatně méně a hráli mrtvé mnohem kratší dobu.
Zda je toto chování vlastní i užovkám žijícím v jiných lokalitách, musí však teprve ověřit další výzkumy.
Foto: Biology Letters