Stovky kreseb, táhnoucích se desítky kilometrů přes vyprahlou krajinu na jižním pobřeží Peru, představují pro odborníky tu pravou badatelskou výzvu. Znázorňují totiž nejen kočky, opici, kolibříka a lamy, ale údajně také astronauta. Kdo je namaloval, a proč?.

Neobyčejná galerie geoglyfů, jak jsou obrazce nazývány, leží zhruba 500 kilometrů od hlavní peruánské metropole, Limy. Ačkoli je jejich vznik datován do období 500 př. n. l.–500 n. l., jejich přesný počet je pro vědce záhadou.

Zatímco k objevu první „série“ došlo v roce 2004, kdy výzkumníci pod černými pouštními kameny odkryli na 190 figur, od té chvíle číslo neustále narůstá.

Malovaný kalendář?

Otazníky visí také nad smyslem jednotlivých motivů. Jedna z nejznámějších teorií, jejímž zastáncem byl americký historik Paul Kosok (1896–1959), uvádí, že se jedná o astronomický kalendář.

Řada z objevených linií by totiž měla být orientována podle pohybů Slunce a dalších nebeských těles. Ve rozvíjení Kosokovy hypotézy následně pokračovala jeho kolegyně, německá matematička a archeoložka, Maria Reicheová (1903–1998).

Odbornice, která svou práci později proměnila v poslání. Zatímco pro účely fotografování se nechávala připoutat na dřevěnou desku pod vrtulník, k terénním pracím nejčastěji využívala košťata a žebřík.

„Místní si buď mysleli, že jsem špión, nebo úplně šílená. Jednou mi opilec vyhrožoval kamenem, tak jsem vyndala sextant a namířila ho na něj,“ prohlásila. Své poznatky následně shrnula v publikaci „Mystery on the Desert“ (1949).

I přes veškeré snahy se jí ale astronomický podtext s jistotou prokázat nepodařilo.

Kosatka jako bohyně

V dosud odhaleném portfoliu totiž nechybí ani náboženské motivy, což některé badatele nasměrovalo k myšlence, zda obrazce nebyly jakýmsi doplňkem k rituálním obřadům – například kosatka byla příslušníky kultury Nazca vnímána jako bohyně moří.

A pak je tu ještě jedna možnost. Některé výtvory totiž mohly stejně dobře sloužit jako zavlažovací systém. Jednotlivé linie jsou proto často spojovány také s kultem plodnosti a vody, která je v této oblasti velice vzácná.

Z rybáře astronaut

Největší popularitu si však získalo vysvětlení švýcarského spisovatele a záhadologa Ericha von Dänikena (*1935). V jedné ze svých knih totiž tamější plošiny označil za možné přistávací dráhy mimozemšťanů, přičemž pojmenováním některých obrazců celou myšlenku ještě podpořil.

Postavu obyčejného rybáře na voru, vytahující z moře svou síť, totiž neváhal prohlásit za muže mávajícího vesmírným korábům. Dnes je tento obrazec znám také pod označením „astronaut“.

Moderní metody v praxi

Ani šílené teorie záhadologů však vědce neodradily od další výzkumné práce. S pomocí radiokarbonové metody například zjistili, že příslušníci kultury Nazca motivy svých obrazců čas od času měnili. Zatímco první geoglyfy měly nejčastěji podobu zvířat (koček, hadů a ptáků) nebo známých božstev, postupem času byly některé z nich nahrazovány geometrickými obrazci.

300? Zdoláno!

K prozatím poslednímu objevu dospěli peruánští a japonští výzkumníci z Yamagatské univerzity v prosinci roku 2022. „Celkem jsme našli 168 obrazců, asi padesát lidských, dále ptáky, kočky či hady,“ prohlásil vedoucí výzkumného týmu Masato Sakai.

„Musíme přesně zaznamenat jejich polohu, abychom je mohli ochránit před výstavbou domů či zemědělskou činností,“ upřesnil. Aktuálně tedy bylo na ploše více než 500 km2 odhaleno na 358 obrazců. Bude číslo konečné?