Na nejmenším kontinentu světa se nachází závratné množství jedovatých tvorů, jako jsou pavouci, hadi, medúzy, chobotnice, mravenci či ptakopyskové. Proč jich tolik hostí právě Austrálie?.

„Austrálie se stala samostatnou pevninou před asi 100 miliony let, kdy se oddělila od jižního super kontinentu Gondwana,“ říká Kevin Arbuckle, docent evoluční biovědy na Swansea University ve Velké Británii.

Linie jedovatého hmyzu jsou dle jeho slov dva až třikrát starší než doba, kdy došlo k tomuto oddělení. Některé jedovaté druhy tak zkrátka uvízly v Austrálii, když se stala izolovanou pevninou. Patří mezi ně například mravenci rodu Odontomachus.

Anglicky se jim říká „trap-jaw ants“, kvůli děsivě vyhlížejícím, silným a extrémně pohyblivým čelistem, s nimiž loví svou kořist.

Oddělení od Gondwany

V Austrálii žijí také mravenci rodu Myrmecia, kteří mohou současně bodat a kousat a patří mezi nejsmrtelnější mravence na světě. Obdobně je tomu i u pavouků, například nálevkovití (rody Hadronyche a Atrax) jsou jediní výhradně australští pavouci, kteří mohou zabít člověka jedovatým kousnutím.

Stejné je to i u snovačky hasseltovy (Latrodectus hasselti). Jejich předci rovněž předcházeli Austrálii jako samostatnému kontinentu.

Stejně je tomu i u jedovatých hlavonožců (Cephalopoda), včetně chobotnic a sépií, kteří existují až 300 milionů let. Žili ve vodách obklopujících břehy Austrálie dávno předtím, než se z ní stal samostatný kontinent.

Přítomnost jedovatých hadů má však, podle Michaela Leeho, profesora evoluční biologie na South Australian Museum and Flinders University, co do činění s „nehodou“, ke které došlo před 60 miliony lety.

Tehdy kontinentální drift vytlačil Austrálii přes mrazivý jižní pól, což vyhladilo většinu existujících plazů.

Příliš mnoho jedovatých hadů

Když se pak kontinent posouval opět více na sever, znovu se zahřál, a tím znovu přilákal i plazy. Přibližně 40 milionů let po „nehodě“ začali první hadi kolonizovat australský kontinent. Jednalo se o dávné příslušníky čeledi Elapidae neboli Korálovcovitých, mezi které dnes patří nejjedovatější hadi světa, jako jsou kobry, mamby či taipani.

Někteří zástupci této čeledi se přitom doteď vyskytují pouze v moři, a to právě ve vodách Tichého a Indického oceánu, které omývají australské břehy. Z těchto předků se pak vyvinuli dnešní jedovatí hadi.

Lee k tomu říká: „Z 220 australských druhů hadů je 145 jedovatých. Tito smrtelní hadi tvoří 65 % australské hadí populace, ačkoli jen asi 15 % hadů na světě je jedovatých.“.

U medúz je každý druh jedovatý. Jejich prapředci však pocházejí z doby před více než 500 miliony let, pluli tak oceánem již před existencí Austrálie. I když v australských vodách žijí smrtící medúzy, jako je čtyřhranka Barnesova (Carukia barnesi) či měchýřovka portugalská (Physalia physalis), podle docenta Arbuckla obývají tito tvorové tropické a subtropické vody běžně, nejen ty u Austrálie.

Říká k tomu: „Nejedná se o australský fenomén.“ Domnívá se, že rozsah australské jedovaté fauny se ve skutečnosti nijak zvlášť neliší, kromě jedovatých hadů, od té, vyskytující se na jiných kontinentech.