Píši první větu a už se ptám, zda budu mít dostatek vůle, abych článek dopsal až do konce. Píši druhou větu a ptám se, zda bude mít čtenář vůli k tomu, aby jej až do konce dočetl. A ve třetí větě zbývá už jen otázka, zda budeme mít oba dost silnou vůli, abychom další palčivé otázky o vůli dotáhli do nádherných odpovědí, až přestaneme číst i psát..
Jestli psychologie neměla na něco dostatek vůle, pak na získání více poznatků o síle vůle. Co to vlastně je, vzepřít se nechuti a dokončit těch 50 kliků? Co je ta superschopnost, díky které vstaneme na první budík i když se nám ukrutně nechce?
V psychologii chodíme kolem té otázky jako kolem horké kaše a spokojíme se s předkrmy. Jejich jména jsou vyčerpání ega a Marshmallow experiment.
Vyčerpání ega
Zpráva je prostá. Schopnost sebekontroly je limitovaný zdroj. Sebekontrola se tu přitom v mnohém podobá právě vůli. Když se na prvním úkolu vůle vyčerpá, na druhém pak bude selhávat. Když vás například – jako ve vůbec prvním (Marshmallow) experimentu na toto téma – výzkumník požádá, abyste vynechali jedno jídlo, ale pak provoní psychologickou laboratoř pečením čokoládových sušenek, postaví je před vás a s akademicky zlomyslným výrazem řekne, že místo nich máte jíst ředkvičky, pravděpodobně pak následující úlohu, kterou navíc není možné správně vyřešit, vzdáte dříve.
Jednoduchý příběh, že? Mohli bychom dokonce přemýšlet nad tím, že nám experiment mezi řádky říká: Svou vůli si šetři na důležitější úkoly, nepodstatné sušenky můžeš klidně zbaštit. Koneckonců i bývalý americký prezident Barack Obama podle podobných experimentů údajně upravil své chování, tak aby vyčerpání ega nepodléhal. Tahle rada má kromě kusu pravdy i dva háčky.
Háčky v jednoduchém příběhu
Háček první je, že teoretický model, z něhož byl experiment odvozen, říká nejen, že vůle se používáním na chvíli vyčerpá, ale i to, že v dlouhém časovém horizontu ji naopak používání posiluje. Pokud by to byla pravda, pak odepřít si něco lákavého, naši analogii k čokoládové sušence, může být pro sílu vůle prospěšné.
Vůli bychom tak mohli přirovnat ke svalu, který se používáním stává silnějším. Alternativní modely říkají: „Možná tím zdrojem, který je nepříjemnou úlohou vyčerpán, není ani tak schopnost vyvinout úsilí, jako spíše ochota takové úsilí vůbec vyvíjet.“ Protože pouhá teorie nám odpovědi nemůže dát, přenecháváme metaforu „vůle jako sval“ k vašemu kritickému přezkoumání.
Druhý háček je v tom, že náš jednoduchý příběh možná neodpovídá realitě. První metaanalýza, tedy studie shrnující výsledky více studií, ukázala, že efekt vyčerpání ega je střední až velký. Jenže o pár let později, v roce 2015, přišel psycholog Evan Carter s tím, že předchozí metaanalýza zahrnula i studie, které s vyčerpáním ega souvisely jen okrajově a mimo jiné mohla být náchylná k publikačnímu zkreslení.
Jak co (ne)funguje
Publikační zkreslení je název pro jednu psychologickou neřest, kdy odborné psychologické časopisy raději vydají články, které „na něco přišly“, než ty, které přišly na to, že „něco nefunguje“. V důsledku toho si občas myslíme, že fungují věci, které fungují jen tak napůl, nebo vůbec.
Když Evan Carter ve své analýze zohlednil vliv publikačního zkreslení, efekt klesl na nulu. Navíc o rok později selhal doposud největší pokus o zopakování experimentů týkajících se vyčerpání ega. Tento jev, navzdory tomu, že bylo považováno v sociální psychologii za jeden z nejspolehlivěji prokázaných jevů, během pár let shořel jako papír.
Renesance vyčerpání ega
V poslední době se ale fénix z popela zvedá. Ukázalo se totiž, že ve zmíněném pokusu o zopakování efektu účastníci experimentu tu úlohu, která hypotetický zdroj jejich vůle měla vyčerpat, vůbec nepovažovali za vyčerpávající.
Navíc v nedávném pokusu o replikaci výzkumu se efekt znova ukázal. Aby toho nebylo málo, objevily se i pochybnosti ohledně Carterovy metaanalýzy. Doposud nejnovější metaanalýza, která měla zohlednit tyto nedostatky, ukázala, že s vyčerpáním ega se nemusíme nadobro loučit, efekt možná existuje, ačkoliv, jak jsme u psychologie zvyklí, nic není jisté.
V této analýze se také ukázalo, že velmi záleží na způsobu, kterým vůli člověka zkoušíte vyčerpat. Potlačování emocí při emočně nabitém videu funguje skvěle, nejíst své oblíbené jídlo dobře, ale zahltit pracovní paměť vůbec.
Marshmallow experiment
Další zdánlivě jednoduchý příběh, který navíc možná znáte. Tentokráte ne o sušenkách, ale o marshmallowech. My si jej ale budeme vyprávět jinak, než jste jej slyšeli. A opět zlomyslní psychologové. Je to už dávno, co zavřeli malé dítě do místnosti, položili před něj marsmallow a řekli:
„Když vydržíš sladkost nesníst, než se vrátím, dostaneš druhou“. Ti, co měli dostatek vůle k tomu, aby odložili uspokojení, nejen, že se i v dospělosti dovedou lépe ovládat, a dosahují ve školních srovnávacích testech lepších výsledků, ale podle jejich rodičů se dovedou i lépe vyrovnávat se stresem a lépe plánovat.
Síla vůle zafungovala, chce se dodat. Potud příběh možná znáte.
Jenže… Když v psychologii chceme říci „X způsobilo Y,“ tedy „silnější vůle způsobila lepší prospěch“, musíme vyloučit vliv tzv. intervenujících proměnných. To jsou malé potvůrky, které souvisí s X i Y, a proto vytvářejí klamné zdání, že X a Y spolu souvisí samy o sobě.
S trochou nadsázky můžeme říci, že bylo empiricky prokázáno, že když si dáte zmrzlinu, máte větší pravděpodobnost, že během několika hodin utonete. Řekneme tedy, že konzumace zmrzliny způsobuje utonutí a budeme se vyhýbat stánkům se zmrzlinou velkým obloukem?
Samozřejmě ne, stačí se podívat, zda s utonutím i konzumací zmrzliny nesouvisí nějaká třetí proměnná. Zde nemusíme hledat dlouho, teplota se sama nabízí. Když je teplo, častěji jíme zmrzlinu i topíme se v bazénech, a proto nám ve „výzkumech“ vychází, že lízání zmrzliny a tonutí v bazénu spolu pozitivně souvisí.
Co souvisí s X i Y?
Teď se vraťme k Marshmallow dobrotám. Která proměnná by mohla souviset s akademickým úspěchem i schopnosti odolat lákadlu jediného Marshmallonu? Profesor Vybíral ve své knize Co je nového v psychologii píše, že takovou proměnnou může být například důvěra v autority.
Můžeme předpokládat, že děti, které vyrostly v prostředí, kde nemohou věřit danému slovu raději podle přísloví „lepší vrabec v hrsti, nežli holub na střeše,“ sní jediný marshmalow, který tu ale jistojistě leží před nimi, než by čekali na druhý, který se vznáší někde ve vzduchoprázdnu nedůvěryhodných slibů.
Zároveň se dá očekávat, že děti, které pochází z nestabilního prostředí, kde se nedá věřit danému slovu, budou tímto prostředím znevýhodněni i do dalšího života, což by mohlo ozřejmit různé „souvislosti“, mezi jezením sladkostí a pozdějšími úspěchy.
Počet dětí v rodině
Další intervenující proměnnou může být počet sourozenců. Ukazuje se totiž, že děti z početnějších rodin dosahují menších akademických úspěchů. Jedním z důvodů může být, že kvůli nižší finanční podpoře musejí dříve nastoupit do zaměstnání.
To mohlo platit obzvláště v 60. letech minulého století, kdy byl Marshmallow experiment proveden. Zároveň si můžeme velmi dobře představit, že děti z početnějších rodin budou mít tendenci sladkost sníst dříve, protože budou mít zvnitřnělý instinkt: „Jez teď, než ti to sní bráška.“.
Vidíme tedy, že léty provařená pohádka o jednom marshmallowu, který změní vše, má celou řadu trhlin. Můžeme si oddechnout. Není prokázané, že by síla vůle, v tomto případě vůle k odložení uspokojení, byla stabilním rysem, který nemůžeme ovlivnit, který nám chybí jen kvůli nepřízni osudu, což nám negativně ovlivní celý náš život.
Jak vyzrát na slabou vůli
Naše vůle je (doufejme) něčím, co můžeme cvičit. Jen těžko nalezneme návod jak překonat svoji nechuť – to musíme jen zatnout zuby a překonat se a dělat to pravidelně, aby naše vůle rostla – ale možná se vám budou hodit na závěr tři tipy, jak na nedostatek vůle vyzrát.
Připomeňte si svoji motivaci. Často se nám do věcí nechce jen proto, že jsme ze zřetele ztratili cíl, to kam nás vedou.
Připomeňte si, proč věci děláte. Jaký vliv budou mít na vaše blízké a lidi v okolí? Co dobrého můžete vykonat? Co dobrého z nepříjemné činnosti plyne pro vás? Když jsem cítil velké pokušení ukončit článek bez praktických tipů, uvědomil jsem si, že někdo podle rad třeba maličko upraví pár svých činů.
To, co napíšu, může mít pozitivní vliv na člověka spoustu kilometrů odtud. Toto vědomí mi dodalo vůli a nechuť do činnosti zmizela.
Začněte to dělat jinak
Přiznám se bez mučení. Ukrutně se mi nechtělo vypreparovat rady pro oblafnutí slabé vůle z odborných článků, místo toho jsem začal přemýšlet nad věcmi sám a hned mě začaly bavit. Nechce se vám do umývání nádobí?
Možná pomůže pustit si do uší oblíbený podcast. Nechce se vám zpracovávat projekt v práci? Možná pomůže pozvat kolegu ke spolupráci, komunikace o projektu z jeho vypracovávání udělá zábavnější činnost. Když se nám do věcí nechce, možná je jen děláme špatným způsobem.
Odměňte se. Někdy nevidíme světlo na konci tunelu. Je jen nepříjemná činnost a nic za ní. Pomůže si stanovit odměnu za vykonání něčeho nepříjemného. Můžete uzavřít smlouvu sami se sebou, že až vyplejete svoji zahradu, koupíte si audioknihu, co si už dlouho odpíráte.
V krizi při nechuti dopsat do článku praktické rady jsem si slíbil, že po dopsání článku si půjdu dát kávu.
Možná se vám rady zdají samozřejmé, jednoduché, ale i samozřejmé, neobjevné věci stojí za to si uvědomit, protože se podle nich zpravidla neřídíme. Tak a jdu na to kafe…
Autor: Martin Burget