Jejich kroky a houževnatost je pravděpodobně dovedly až k branám Asie. Byli nesmírné zruční a jako první začali pohřbívat své mrtvé. Nyní ale vědce zajímá zcela jiná část jejich života – pravděpodobně poslední střípek skládačky – sexuální život..
A zdá se, že v posledních letech se expertům v této oblasti podařilo nashromáždit více než působivé množství materiálu. Nové informace přineslo především zkoumání genomu neandrtálců. Odhalilo totiž, že si moderní lidé s neandrtálci „užívali“ už před 100 000 lety. Tedy dříve než se myslelo.
Každý s každým?
Pojďme na to ale od začátku… Naši předkové se po světě rozšířili zhruba před desítkami tisíc let. Při svých cestách přitom dle nashromážděných poznatků souložili nejen s neandrtálci, ale také denisovany a dalšími skupinami dávných předků – čemuž napovídá i naše pestrá genetická skladba.
Po konečné sekvenci neandrtálského genomu, ke které došlo v loňském roce, se totiž ukázalo, že každý člověk mimo africký kontinent má ve své buňce zhruba 1–4 % neandrtálské DNA.
Bylo to takhle…
Zatímco pro některé znamenal tento objev revoluci, pro druhé velké překvapení. Paleontologové se totiž po dlouhá desetiletí přeli o to, jak vlastně došlo ke vzniku prvních lidí. Někteří zastávali názor, že všichni pocházíme z malé skupiny předků, jenž započali svou pouť v Africe.
Následně prošli světem, a přitom nahradili všechny ostatní skupiny původních obyvatel planety. A pak tu byly verze extrémní, které operovaly s myšlenkou, že tyto skupiny mezi sebou nikdy neměly žádný pohlavní styk.
A pokud už náhodou ano, k úspěšnému rozmnožování rozhodně nedocházelo. Konečnou odpověď proto do celého problému vnesl právě úspěšně přečtený neandrtálský genom.
Genový mix
Od té chvíle se vědci rozhodli si otázku pokládat jinak, a totiž kolik potěšení vlastně lidé a neandrtálci měli. Je totiž nezpochybnitelným faktem, že se homo sapiens v minulosti šířil do oblastí, kde se vyskytovala i předvěká forma člověka.
„K tomu, aby geny z místní populace pronikly do genomů kolonizátorů, není nutně zapotřebí mnoho sexu,“ uvedli odborníci v roce 2011 časopise New Scientist. Tuto myšlenku svým podrobným výzkumem mimo jiné podpořili také Mathias Currat ze Ženevské univerzity a Laurent Excoffier z univerzity v Bernu.
Méně než 2 %
Dvojice totiž nasimulovala šíření moderních lidí z Afriky a jejich „střet“ s neandrtálci na území Evropy i Asie, s cílem zjistit, jaká úroveň pohlavního styku by přenesla neandrtálské geny do genomu moderního člověka v takovém měřítku, v jakém se aktuálně nachází.
A došla k závěru, že sex mezi oběma skupinkami byl do jisté míry okrajovou záležitostí. Mezi člověkem a neandrtálcem proběhlo v té době méně než 2 % možných sexuálních styků, ze kterých mohlo vzejít zdravé a životaschopné dítě.
Podle Excoffiera jde však pouze o konzervativní odhad a výsledné číslo může být i nižší. Nedostatek životaschopných jedinců podle vědců vysvětluje, proč se žádná mitochondriální DNA neandertálců nepřenesla do moderního člověka a jeho hlavního genomu.
Jednou ta 23 let stačí?
Švýcarské duo zastává názor, že buď moderní lidé a neandrtálci neměli sex příliš často, anebo jednoduše jejich „kříženci“ nebyli dostatečně dobře vybaveni pro život. První myšlenka se jim však z dnešního pohledu jevila mnohem reálnější.
Podle jejich modelu by stačilo 197–430 styků mezi oběma skupinami, aby se DNA neandrtálců zaplnilo 1–3 % genomu moderních euroasijských lidí. V případě, že půjdeme do úplných detailů, je možné uvést, že pokud se obě skupiny stýkaly zhruba 10 000 let, stačilo, aby jeden člověk souložil s jedním neandrtálcem každých 23 až 50 let.
