Virus HIV způsobuje u lidí onemocnění AIDS neboli syndrom získaného selhání imunity. Jen několik lidí se podařilo vyléčit, léčba však byla bolestivá a obtížná. Nadějí pro lidstvo by se mohl stát léčebný postup aplikovaný na opice, trpící obdobnou nemocí..

V loňském roce žilo s virem HIV v těle celkem 43 milionů lidí na světě. Virus se přenáší krví, nechráněným pohlavním stykem a pak z nakažené matky na dítě během těhotenství či při porodu. V nebezpečné koncentraci se virus nachází také v mozkomíšní tekutině a mateřském mléku, v nízkých koncentracích pak i ve slinách, slzách a moči.

Inkubační doba nemoci jsou 2 až 4 týdny, po kterých se objeví nespecifické příznaky akutní infekce HIV, které se velmi podobají chřipce.

Po odeznění přechází nemoc do latentního stádia, během kterého nemocný nepociťuje žádné potíže. Poté následuje zhroucení imunitního systému, propukne AIDS. U dospělých je střední doba mezi nákazou virem HIV a propuknutím nemoci AIDS přibližně 10 let.

Infikované děti onemocní do jednoho či dvou let. Naštěstí mohou lidé, nakažení virem HIV (virus lidské imunitní nedostatečnosti), žít téměř běžný život, a to díky účinným lékům, na jejichž vývoji se podílel i český vědec Antonín Holý (1936–2012).

Léčba transplantací kmenových buněk

Nemoc se zatím podařilo vyléčit jen u pěti lidí, a to prostřednictvím transplantace kmenových buněk, která je však velmi riziková. Prvním člověkem, léčeným touto metodou, byl v roce 2008 Američan Timothy Ray Brown (1966–2020), označovaný také jako „berlínský pacient“.

Vedle HIV trpěl rovněž akutní myeloidní leukémií neboli rakovinou krve, kvůli níž musel transplantaci kmenových buněk podstoupit. Při ní dostal kmenové buňky od dárce s mutací v genu CCR5, díky níž mu chyběl receptor, který virus HIV používá k tomu, aby napadal bílé krvinky.

Po transplantaci tak začalo Brownovo tělo produkovat bílé krvinky, které virus neuměl napadnout, a tak se v jeho těle již nemohl šířit. Další čtyři pacienti byli léčeni obdobným způsobem. Ovšem pro svoji bolestivost a zejména rizikovost se tato metoda používá pouze u lidí, kteří transplantaci kmenových buněk potřebují z jiných důvodů.

U čtyř z pěti vyléčených se dostavily komplikace, zejména nemoc známá jako GvHD neboli reakce štěpu proti hostiteli.

Reakce štěpu proti hostiteli

Po přijetí transplantátu kmenových buněk od geneticky odlišné osoby začnou imunitní buňky přítomné ve štěpu, tak zvané T-buňky, reagovat proti buňkám příjemce. Někteří lidé trpí po transplantaci mírnou formou tohoto onemocnění, které netrvá dlouho.

Jiní mohou trpět závažnou formou, jež může být až smrtelná. Vědci nicméně usoudili, že právě tato reakce štěpu proti hostiteli by mohla mít pozitivní vliv na boj proti HIV.

Rozhodli se to vyzkoušet na makacích napadených virem SIV, což je obdoba lidského HIV viru. Oba viry měly zřejmě společného předka a způsobují podobnou nemoc, které se u lidí říká AIDS. Tým profesora Jonaha Sacha z Oregonské univerzity transplantoval čtyřem makakům, trpícím SIV, kmenové buňky od opic, které mají GvHD neboli reakcí štěpu vůči hostiteli, další čtyři makaky nechal jako kontrolní skupinu.

U všech čtyř zvířat, která podstoupila transplantaci, došlo k poklesu koncentrace viru v organismu, dva makakové se dokonce vyléčili úplně. Vědci doufají, že jim takto získané informace pomohou k nalezení účinné, nerizikové léčby pro lidi.