Říká se, že malé děti jsou jako houby, dokáží si velmi rychle osvojit nové dovednosti. Učení se novým věcem, zejména jazykům, je pro ně mnohem snazší než pro dospělé. Vědcům se nyní podařilo objasnit, co za tím stojí..
Schopnost dětí rychle se učit novým věcem zaujala vědce, kteří se snaží přijít na to, proč tomu tak je. Z velké části stojí za touto výhodou neuroplasticita dětského mozku, což znamená jeho schopnost vytvářet a měnit spojení mezi nervovými buňkami, a to na základě zkušenosti.
Neuroplasticita je to, co dává dětem schopnost osvojit si velmi rychle, a v případě potřeby i odnaučit se, nejrůznější návyky, přístupy a reakce. Tato schopnost je přitom nejstálejší a nejrychlejší před pátým rokem života dítěte, kdy je velká část toho, s čím se děti setkávají, nebo co zažívají, nová.
Výhoda při učení jazyků
Debbie Ravencroftová, docentka zabývající se studiem raného dětství na University of Chester ve Spojeném království, k tomu říká: „Schopnost dětí rychle se učit je ovlivněna také jejich zkušeností s dospělými, prostředím, ve kterém žijí, i jejich biologickým nastavením a touhou zkoumat svět.“ Zejména osvojování si jazyka je podle Ravencroftové oblastí, ve které mají děti obrovskou výhodu oproti dospělým, když vysvětluje:
„Děti se dokáží naladit na rytmus a zvuky používané v jejich rodném jazyce, díky tomu se v něm mohou stát plně kompetentními a plynně jím mluvícími už ve věku čtyř let.“ To jim umožňuje naučit se i druhý nebo třetí jazyk se zjevnou lehkostí.
Vědkyně však dodává: „Pokud není dítě vystaveno určitým zvukovým aspektům jazyka do puberty, není pak schopno mezi nimi rozlišovat.“.
Děti se však neučí rychle jen jazyky, mílovými kroky vpřed postupují i v mnoha dalších oblastech vědění, zejména jsou schopné si snadno a rychle zapamatovat obrovské množství nových informací. Studie provedená vědci z Brownovy univerzity v americkém státě Rhode Island, zveřejněná v listopadu loňského roku, ukazuje, že klíčem k této jejich schopnost je GABA. Jde o neurotransmiter kyseliny γ-aminomáselné.
Hlavní autor studie, Takeo Watanabe, profesor kognitivních a lingvistických věd na Brownově univerzitě, k tomu říká: „Zjistili jsme, že u dětí dochází k rychlému nárůstu GABA ve spojitosti s učením.“.
Za vším hledej GABA
Neurotransmiter GABA pomáhá mozku konsolidovat nové informace, stabilizuje neuronovou síť tak, aby následné učení nepotlačilo to, co již byla naučeno. Z předchozích studií vyplynulo, že děti mají nižší hladiny GABA než dospělí.
Jak je tedy možné, že jsou schopné se učit rychleji než oni? K měření koncentrace neurotransmiteru GABA u dětí došlo v minulosti pouze v jednom časovém okamžiku, navíc v kontextu, který nesouvisel s učením.
Profesor Watanabe se proto rozhodl zkoumat, zda a jak se mění koncentrace GABA u dětí v souvislosti s různými fázemi učení.
Ve spolupráci se Sebastianem Frankem, který byl tehdy postdoktorandským výzkumným pracovníkem ve Wanatabeho laboratoři a nyní vede nezávislou výzkumnou skupinu na univerzitě v německém Řeznu, změřili pomocí pokročilé zobrazovací techniky zvané funkční MRS (magnetická rezonanční spektroskopie) koncentraci GABA v oblasti primární zrakové kůry mozku, a to před, během a po učení.
Následně srovnali koncentrace neurotransmiteru GABA u 55 dětí ve věku od 8 do 11 let a u 56 dospělých ve věku od 18 do 35 let.
Děti versus dospělí
U dospělých zůstávala hladina GABA po celou dobu experimentu stálá, zatímco u dětí se měnila. Před zahájením procesu učení bylo celkové množství GABA u dětí skutečně menší než u dospělých. Ovšem ve druhém kole učení vykázaly děti rychlý nárůst koncentrace GABA. Sebastian Frank to okomentoval:
„Po sobě jdoucí výuková sezení zvyšovala koncentraci GABA u dětí, což jim umožnilo si rychle zafixovat již naučené.“ V následných experimentech pak vědci zjistili, že odolnost vůči retrográdnímu rušení, a tedy stabilizace a zafixování naučeného, nastala u dětí během několika minut po skončení učení.
Oproti tomu dospělí zůstali ve stavu náchylném k přepsání nově naučeného alespoň jednu hodinu po výuce. To naznačuje, že ve srovnání s dospělými funguje u dětí učení rychleji a spolehlivěji. „Tato rychlá stabilizace učení u dětí jim umožňuje naučit se více věcí v daném časovém období a dělá učení u dětí efektivnější než u dospělých,“ říká k tomu Frank.
I když experimenty byly zaměřené na vizuální učení, podle Watanabeho lze tato zjištění zobecnit i na jiné typy učení zahrnující paměť. Také se domnívá, že by poznatky o učení dětí mohly být využity ke zefektivnění učení dospělých.