Alzheimerova choroba je nejčastější příčinou demence u lidí, vedle zapomínání způsobuje také zmatenost a schopnost zabloudit i ve vlastním domě. Postihuje především osoby starší 65 let a činí je závislými na pomoci ostatních.
Protože jsou si lidský a delfíní mozek podobné, zaměřili se nyní vědci na zkoumání, zda delfíni, kteří bez zjevných příčin uvízli na souši, netrpí stejnou chorobou..
Alzheimerova choroba představuje závažné onemocnění mozku, při kterém dochází k nevratným změnám v mozkových buňkách a k úbytku mozkové hmoty. Příčiny rozvoje choroby nejsou zatím objasněny, jde nejspíše o komplikovanou shodu několika faktorů, z nichž nejrizikovějším je vysoký věk.
Počet lidí s Alzheimerovou chorobou se po dosažení věku 65 let zdvojnásobuje přibližně každých pět let. U nás v současnosti trpí tímto typem demence na 180 000 lidí.
Za demencí stojí amyloidní plaky
Významnou roli při rozvoji „alzheimera“ sehrává úbytek acetylcholinu, což je látka potřebná pro vedení nervových vzruchů. Bez něj ztrácí buňky schopnost výměny informací, což vede k rozvoji demence. Mezi mozkovými buňkami se rovněž začnou tvořit shluky amyloidu beta, jinak běžné a neškodné bílkoviny.
Tyto amyloidní plaky pak poškozují mozkové buňky, což se projevuje širokým spektrem neurologických symptomů, které jsou pro Alzheimerovu chorobu typické. Zpočátku jsou změny plíživé, postižený sem tam něco zapomene, neumí ovládat nové spotřebiče či si plete jména.
Postupně se ale problémy stupňují, nemocný odkládá předměty na místa, kam nepatří, třeba mobil do ledničky či klíče do trouby, nedokáže si vybavit, co měl k obědu nebo co celý den dělal. Objeví se také problémy s řečí, s orientací v čase i prostoru, postižený může doslova bloudit ve vlastním domě.
V dalších stádiích dochází ke změně osobnosti a chování, nepoznává své blízké ani sám sebe, objevují se u něj halucinace a bludy, obviňování blízkých ze spiknutí a podobně. V konečném stádiu má pacient problémy s chůzí, jídlem i udržením moči, přestává mluvit a je plně odkázán na péči jiných.
Následují delfíni nemocného vůdce?
Není bez zajímavosti, že podobné změny se vědcům podařilo najít také na mozcích některých zvířat, zejména těch inteligentních, například u psů či některých lidoopů. Ovšem přestože u nich dochází ke změnám na mozku jako u člověka, nebyly u zvířat pozorovány žádné z výše popsaných problémů, které postihují lidi.
Proto se řada odborníků domnívá, že je „alzheimer“ unikátní lidská nemoc. Jenže vědci ze skotského Mordun Research Institute usoudili, že by se choroba mohla týkat i kytovců.
Prozkoumali proto mozky 22 druhů ozubených velryb pěti druhů. Identifikovali čtyři zvířata tří druhů, v jejichž mozcích nalezli všechny nebo většinu změn spojovaných s Alzheimerovou chorobou. To je podle skotských vědců silným důkazem pro hypotézu „nemocného vůdce“, kdy se zdraví delfíni a velryby dostanou na mělčinu, když do pro ně nebezpečného místa následují nemocného, zmateného či jinak postiženého vůdce.
Těmi bývají často starší zvířata, která mají zkušenosti a sílu, ovšem mohou trpět obdobou lidské demence, čímž ztratí schopnost bezpečně navigovat. Zda delfíni skutečně trpí Alzheimerem musí potvrdit další výzkumy, ale závěry této studie naznačují, že by tomu tak mohlo být.
Více se dočtete v čísle 4/2023, které vyšlo 16. března.
