Od havárie v jaderné elektrárně Černobyl letos uplyne 37 let. Taková doba už dává vědcům nahlédnout, jaké dlouhodobé účinky měl výbuch zdejšího čtvrtého reaktoru, který do okolí vyvrhl tuny radioaktivního materiálu..
K explozi došlo v noci na 26. dubna 1986. Těžkopádná sovětská mašinérie se snažila katastrofu nejdříve utajit a poté bagatelizovat, následky však byly neoddiskutovatelné. Nakonec se odhodlala k evakuaci města Pripjať, kde žili pracovníci elektrárny se svými rodinami.
Kruh, odkud byli lidé odváženi, se postupem času rozšiřoval a na místě mimo jiné zůstaly stovky opuštěných psů.
Oblak z hořícího reaktoru rozptýlil nad velkou částí Evropy četné množství radioaktivních materiálů, zejména radionuklidy jódu a cesia. Radioaktivní jód -131, který nejvíce zasahuje štítnou žlázu. Jeho poločas rozpadu je jen osm dní, ale i tak stihl napáchat škody víc než dost.
Vědci po explozi zaznamenali řadu případů defektních plodů, a to u lidí, psů, ovcí, skotu či jiných zvířat. Postupem času však radioaktivita v oblasti klesla a vracel se do ní život. Zdivočelí psi zde přitom byli doma od samého počátku.
Při první genetické analýze těchto zvířat vědci zjistili, že psi žijící v průmyslové oblasti elektrárny se geneticky liší od psů žijících jinde. Přestože tým dokázal rozlišit jednotlivé populace psů, vědci neoznačili radiaci za příčinu jakýchkoli genetických rozdílů.
Výzkum proběhl pod vedením evolučního ekologa z Jihokarolínské univerzity Timothyho Mousseaua, který podle svých slov návštěvy v areálu elektrárny už ani nepočítá. Mousseau a jeho tým zde odebíral psům vzorky krve pro analýzu DNA, což vědcům umožnilo zmapovat složitou rodinnou strukturu psů.
„Víme, kdo je s kým příbuzný,“ podotýká genetička z Národního ústavu pro výzkum lidského genomu Elaine Ostrander. Psí smečky přitom podle ní nejsou jen směsicí divokých psů. „V areálu elektrárny žijí a regulérní psí rodiny,“ popisuje.
Psi v uzavřené zóně mají společné předky s německými ovčáky a dalšími pasteveckými plemeny. A přestože práce vědců odhalila, že psi v oblasti elektrárny mají jinou genetickou mapu než psi v patnáct kilometrů vzdáleném městě Černobyl, tým zatím neví, zda tyto rozdíly způsobila radiace, nebo ne.
Psi se mohou geneticky lišit jednoduše proto, že žijí v relativně izolované oblasti. Tým proto nyní zkoumá, jak a zda vůbec se poškození způsobené radiací hromadí v genomech psů.
