Vyhynulí jeskynní lvi obývali i nám blízké oblasti. Příhodné podmínky na dnešní Ukrajině jim umožnily dorůst obřích rozměrů, a stát se tak pravděpodobně největšími kočkovitými šelmami, které se kdy procházely po zemi. Co se jim stalo osudným?.
Jeskynní lev (Panthera spelaea) obýval ve čtvrtohorách (pleistocénu), tedy asi před 780 000 až 120 000 lety, většinu Evropy, část Asie a možná i severozápad Severní Ameriky. Vědci byl dlouho považován za poddruh druhu Panthera leo, od něhož se odvozují dnešní lvi, ovšem analýza jeho kompletního mitochondriálního genomu odhalila, že jde o samostatný druh, který se od sesterského druhu Panthera leo oddělil před 1,9 miliony lety.
Druh jeskynního lva zahrnoval tři chronologicky po sobě jdoucí poddruhy, z nich největší byli zástupci nejstaršího druhu Panthera spelaea fossilis, který žil ve středním pleistocénu. Jeskynní lvi byli obrovští, mohutní a neměli hřívu, samci byli až o 31 % delší a o 80 % těžší než samice.
Vyskytovali se na Ukrajině i u nás. Pozůstatky vůbec největšího lva, jaký kdy žil, a zřejmě i největší kočkovité šelmy, která kdy obývala naši planetu, jak uvádí studie vědců z Vratislavské univerzity v Polsku zveřejněná loni v listopadu, byly nalezeny poblíž ukrajinského města Sambir. Podle toho získal své jméno, lev sambirský.
Obr mezi kočkovitými šelmami
Na základě posouzení morfologie jeho kostí mohl lev sambirský na délku měřit až dva a půl metru a v kohoutku mít 140 cm. Jeho váha pak měla dosahovat až k 500 kg, což bylo více než jiné tehdy žijící kočkovité šelmy.
Například machirodus vážil 405 kg, lev americký 420 kg a tygr ngandogžský 470 kg. Pro srovnání dnešní lvi mají v kohoutku 110 cm a váží v průměru 180 kg. Během pozdního pleistocénu začalo docházet ke zmenšování jeskynních lvů, a to v reakci na změnu klimatu a fragmentaci stanovišť, která vedla ke zmenšování jejich kořisti.
Tito lvi se živili především velkými býložravci, jako jsou sobi, jeleni, koně, mláďaty mamuta a srstnatých nosorožců. Nepohrdli ale ani mláďaty jeskynních medvědů. Zmenšování a pokles množství kořisti vedl ke zmenšování těl i u lvů až dosáhli dnešní velikosti.
Adrian Marciszak, odborný asistent na Katedře paleozoologie Vratislavské univerzity a jeden z autorů studie, k tomu uvádí: „Během středního pleistocénu se velikost jeskynního lva měnila jen nepatrně. Podstatné změny velikosti začaly až v pozdním pleistocénu.“.
Král je mrtvý, ať žije král
Zatímco lebky samců druhu Panthera spelaea fossilis měřily kolem 48 centimetrů, u mladších nálezů Panthera spelaea spelaea to bylo jen 40 cm. U samic došlo ke zmenšení ze 32 centimetrů na 26 cm. Jejich menší velikost se však ukázala být problémem při obstarávání si potravy, byli méně konkurenceschopní.
O kořist museli najednou bojovat s vlky, kteří na rozdíl od nich nebyli teritoriální. Jeskynní lvi v Evropě vyhynuli přibližně před 17 000 lety v souvislosti s koncem doby ledové a příchodem podmínek, kterým se nedokázali dostatečně rychle přizpůsobit.
Po jejich vyhynutí trvalo tisíce let, něž je v ekosystému nahradili jejich vzdálení příbuzní Panthera leo, předchůdci dnešních moderních lvů. Ti se před asi 14 000 lety rozšířili po větší části Evropy, dostali se zřejmě až do oblasti dnešního Íránu.
Na Ukrajině žili ještě přes 4 000 lety. O tom, že tamní obyvatelé lvi znali svědčí nejen název města Lvov, ale například i fresky na katedrále svaté Sofie v Kyjevě pocházející z 11. století.