Vikingové jsou popisováni jako krutí válečníci, kteří nemilosrdně drancovali Anglii i zbytek Evropy. Koní a psů si ale vážili a brali je s sebou i na své válečné výpravy, jak ukazují výsledky nedávné studie provedené odborníky z University of York a University of Durham..

V roce 865 došlo k velké vikinské invazi do Anglie. Na rozdíl od předchozích invazí, které byly dočasné a měly za cíl jen plenění, tato vedla k polotrvalému osídlení. Velká vikinská armáda zůstala v Anglii po mnoho let ve snaze ji celou dobýt.

Vědci se zaměřili na zkoumání ostatků na hřbitově Barrow v Heath Wood v hrabství Derbyshire, které bylo rozsáhlým kremačním místem Vikingů na Britských ostrovech. Předchozí práce na mohyle odhalily kosti dvou dospělých a dítěte, a dále psa, koně a zřejmě prasete.

Zkoumání izotopů stroncia

Nyní se vědci soustředili na studium poměru izotopů stroncia v těchto nalezených ostatcích a jeho srovnání s poměrem izotopů v rostlinách ze zdejší oblasti. To může pomoci objasnit, zda tito lidé a zvířata pocházeli z oblasti, kde byli pohřbeni, nebo nikoliv.

Poměr izotopů stroncia v půdě totiž odráží složení hornin pod ní. Když stroncium vstoupí do potravního řetězce, tedy lidé či zvířata pozřou rostliny, zabuduje se do těla a nahradí část vápníku v zubech a kostech. V případě kostí se tak děje po celý život, a dokonce i po smrti.

„Většina stroncia, které je obsaženo ve vašich kostech, pochází z rostlin,“ vysvětluje Tessi Loeffelmannová z Durhamské univerzity, která se na výzkumu podílela. I když jsou kosti pohřbeny, mohou si stále vyměňovat stroncium s okolní půdou, což může mást výsledky zkoumání.

To ovšem neplatí v případě, když byly kosti spáleny, k čemuž docházelo u Vikingů. Analýza kostí odhalila, že zatímco jeden dospělý a dítě byli místní, druhý dospělý a zvířata pocházela odjinud.

Zvířata pocházela ze Skandinávie

Jako jejich nejpravděpodobnější domovina se, vzhledem k vpádu Vikingů do Anglie, jeví tak zvaný Baltský štít, geografická oblast zahrnující Finsko a části Norska, Švédska a Ruska. „Je to první vědecký důkaz, že Vikingové si s sebou přiváželi svá zvířata ze Skandinávie,“ říká k tomu profesor Julian Richard, spoluautor studie z University of York.

A dodává: „Je tak hezké mít tyto vědecké důkazy pro něco, co lze vidět na tapisérii z Bayeux, na níž Normané vyloďují svoji flotilu. K tomuto ovšem došlo o 200 let dříve.“.

Podle profesora Richardse představovali koně a psi ve vikinské tradici symboly postavení, proto mohli být zpopelnění spolu se svými majiteli na stejném, posvátném místě. Předpokládalo se jejich posmrtné využití ve Valhalle, síni nejvyššího severského boha Ódina v Ásgárdu, kam přicházejí padlí bojovníci.

Přítomnost prasete je méně jasná, proto se vědci domnívají, že jeho kost byla pravděpodobně spíše součástí nějakého amuletu.

Vikinské lodě sloužily i k přepravě koní

Podle Judith Jesch, profesorky vikinských studií na University of Nottingham, která se na výzkumu nepodílela, dokazuje tato studie, že Vikingové představovali spíše mobilní, ozbrojenou komunitu než armádu.

A dále k tomu dodává: „Moje vlastní studie naznačují, že dlouhé, elegantní válečné lodě, které považujeme za typicky vikinské, se vyvinuly až o století později. V devátém století byly lodě, které proplouvaly Severním moře, širší a hlubší, a díky tomu schopné přepravovat značný náklad, včetně zvířat.“.