Pouhých 15 minut smíchu denně umožní člověku spálit 10–40 kalorií. Kromě příznivých účinků na lidské tělo vzbuzuje vědecké vášeň také fyziologie. A paralela s našimi „předky“.

Říká se, že malé děti jsou drzé jako opice. Podle nejnovějších výzkumů mají junioři společnou nejen energii a touhu po zábavě, ale také smích. Alespoň z fyziologického hlediska. Na rozdíl od dospělých lidí, kteří se smějí společně s výdechem, miminka a šimpanzi to mají trochu jinak. Na poslech líbezné zvuky radosti totiž vydávají jak při výdechu, tak i nádechu.

Nádech i výdech

Důvodem je skutečnost, že malé děti, stejně jako šimpanzí mláďata, nemají ve svém věku kontrolu nad hlasovým ústrojím. „Jedná se o dosud neprozkoumané téma. Každý rodič však ví, že malá miminka svým způsobem šimpanze připomínají,“ uvedla spoluautorka výzkumu Disa Sauterová.

Podle ní je také možné, že vývoj dětského smíchu značně souvisí s napodobováním dospělých. „Jednoduše ze svého způsobu vyrostou,“ dodává. V případě, že se zasměje dospělý, nejprve se nadechne a teprve poté vydá zvuky „hahaha“ v krátkých po sobě jdoucích intervalech „Nejprve začnou hlasitě, poté však jejich smích pomalu odezní,“ okomentovala autorka studie Mariska Kretová, profesorka kognitivní psychologie na Leidenské univerzitě.

Když zasedne porota

Pro potvrzení svých závěrů nashromáždil odborný tým několik on-line videí, v nichž byly děti zapojeny do rozličných hravých interakcí. Nahrávky posléze analyzovalo 102 posluchačů z řad studentů psychologie, jejichž úkolem bylo vyhodnotit, do jaké míry byl smích produkován při výdechu či nádechu.

Nejmladší děti se skutečně smály při nádechu a výdechu, stejně jako primáti. U starších batolat byl smích primárně produkován při výdechu. „Porota“ také vyhodnotila smích produkovaný při výdechu jako příjemnější a zároveň nakažlivější.

Pozorně sleduj

Podle profesorky Kretové je však dobré si u šimpanzů všímat rozdílů mezi smíchem a úsměvem. Ve chvíli, kdy se totiž opice usmívá či má vyceněné zuby, pravděpodobně tak činí ze strachu. Oproti tomu lidé úsměvem vyjadřují zdvořilost, ale také nervozitu.

Smích je u opic patrný při hře, kdy má tlamu dokořán. „Často vidím tuto hravou tvář i u vlastního dítěte,“ prozradila Kretová.

Co o tobě víme?

V celkovém měřítku je smích pro odborníky stále velkou neznámou. Skutečný nervový základ se totiž dosud nepodařilo objasnit. Ačkoli se o to pokoušel i rodák z Příbora, psycholog a zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud (1856–1939).

Podle něj smích umožňuje lidem „upustit páru“ a zároveň uvolnit zadržovanou „nervovou“ energii. Na základě dlouhodobého pozorování je možné rozdělit do různých typů od pravého a spontánního, přes simulovaný a stimulovaný až k indukovanému či patologickému.

Rovněž se vědcům nakonec podařilo identifikovat několik mozkových drah, jež ke smíchu přispívají – každá z nich pro jinou složku. Oblasti mozku, které se obvykle podílejí na rozhodování a kontrole chování, musí být potlačeny, aby se člověk mohl „od srdce“ zasmát.

Terapie smíchem?

Ať je jeho podstata jakákoli, ukázalo se, že terapie smíchem patří k nejúčinnějším. Nejenže zlepší naše dýchání, ale zároveň sníží úroveň stresu, zlepší náladu a posilní psychiku. Bylo dokonce prokázáno, že smích funguje podobně jako antidepresiva – značně zvyšuje hladinu serotoninu v mozku, což je zásadní neurotransmiter nezbytný pro příjemné pocity pohody, štěstí a klidu.