Prezident J. F. Kennedy si do Oválné pracovny zavolal tiskového tajemníka Pierra Salingera a řekl mu: „Potřebuji sehnat doutníky. Spoustu doutníků. Asi tak tisíc.“ Samozřejmě myslel kubánské H. Upmann Petit – skvělá značka.
Salinger mu nakonec sehnal humidory s 1200 kusy. JFK od stolu poděkoval a řekl: „A teď to můžu podepsat…“.
Podepsal. Bylo 7. únor 1962, když John Fitzgerald Kennedy (1917–1963) uvalil obchodní embargo na kubánský režim. Bohatí Američané tím na celých 50 let přišli o to nejlepší, co se dá kouřit, o Rolls-Royce mezi doutníky.
Byl to ale jen začátek. Za pár měsíců svět mohl přijít o všechno… Zřejmě nikdy nebyl tak blízko ke kompletnímu zničení jako na podzim roku 1962.
300 hodin od totálního vyhlazení
Kubánská děcka se smála a loudala se do školy. Bylo 14. října 1962, 7:31 ráno. V tom samém okamžiku jim nepozorovaně přeletěl nad hlavami ve výšce 21 km průzkumný americký letoun U-2. Stroj pilotoval major R. S. Heyser.
Pořídil 928 snímků různých sektorů ostrova a za 12 minut opustil kubánský vzdušný prostor. Letěl k Floridě, domů.
Materiál s nejvyšší prioritou národní bezpečnosti se dostal k expertům CIA. Zkoumali ho několik hodin, aby se nespletli. Druhý den fotky předložili prezidentovi Kennedymu. „Vyhlaste pohotovost!“ nařídil.
Psal se 16. říjen 1962 – den, kdy odstartovala kubánská krize, která znamenala třináct dní hrůzy.
Před 60 lety to byl skutečně horký říjen, jaderné střely už byly odjištěny a připraveny zasáhnout své cíle.
Třetí světová válka
Krize trvala skoro dva týdny. Přes 300 hodin byl svět na pokraji vyhlazení. Byla to doba, kdy lidstvo čelilo největší krizi s nasazením nukleárních bomb. Pár vyvolených rozhodovalo o životě více než tří miliard lidí.
Třetí světová válka byla blízko. Byla reálná. V jistých scénářích mohla být totální – vždyť/třebaže v tom roce disponovaly atomovými zbraněmi jen tři země světa: Spojené státy, Sovětský svaz a Velká Británie (Francie procházela obdobím testování).
Jak se zbavit Fidela?
Krize, ke které svět došel, začala o 13 let dříve. V říjnu 1945 napsal spisovatel George Orwell (1903–1950) do Tribune esej Ty a atomová bomba, kde možná jako první použil termín „studená válka“.
Pojem se přenesl do globální politiky, vyjádřil chladné a pokřivené vztahy dvou supervelmocí. Na jedné straně stály Spojené státy, supervelmoc reprezentující demokracii, proti ní sovětský medvěd, postavený na pilířích socialismu..
I když po smrti Stalina v roce 1953 došlo k určitému uvolnění napětí, SSSR i USA stále hledaly cesty, jak svému sokovi co nejvíce znepříjemnit život.
Do toho se v roce 1959 moci na Kubě, tedy v podstatě na americkém dvorku, ujal mladý revolucionář Fidel Castro. Ze začátku váhal, jak by měl vypadat jím nastolený nový režim. Postupem času se ale stále více přikláněl k Sovětům.
To samozřejmě Američany znepokojovalo, a tak hledali cesty, jak se nepohodlného Castra zbavit. Pokus o invazi jednotek kubánských exulantů v Zátoce sviní v roce 1961 skončil naprostým fiaskem.
Selhání CIA
Ve stejném roce 1961 v Berlíně začala růst nechvalně proslulá zeď a začátkem června se Kennedy a sovětský vůdce Nikita Chruščov (1894–1971) setkali ve Vídni.
Kennedy měl v té době bolesti, lékař Jacobson mu stříkl amfetamin. Chruščov však dorazil s hodinovým zpožděním, a navíc se jednalo dlouho, takže účinky anestetika odezněly. Kennedy ztratil sílu. Sám se pak před kolegy vyjádřil:
„Setkání dopadlo špatně!“ Druhý den byl ještě horší. „Nejtvrdší věc v mém životě. Rozcupoval mě na kusy. Kvůli Zátoce sviní si myslí, že jsem nezkušený. Má mě za hloupého. A co je možná nejhorší, myslí si, že jsem zbabělec!“ konstatoval.
Aby byli Američané se svými zbraněmi blíž k Sovětskému svazu, rozmístili na území Velké Británie 60 kusů raket středního doletu Thor (dosah 2400 km). Rakety Jupiter se stejným dosahem v počtu 30 kusů instalovali v Itálii a 15 v Turecku.
Amerika tím získala čas – předtím byl dolet zbraní na ruské území víc než hodinu, teď se zkrátil na 600 vteřin.
Reakcí Chruščova bylo tajné rozmístění raket na Kubě. Jednalo se o 24 odpalovacích ramp raket Sandal SS-4 (36 raket s doletem 2000 kilometrů) a 16 ramp raket Skean SS-6 (24 raket s doletem 4500 kilometrů).
Americké tajné služby v tomto ohledu překvapivě selhaly, až v srpnu získala CIA indicie, že se na Kubě děje cosi podezřelého.
Rakety na zadním dvorku
Kennedy a jeho administrativa byli v té době přesvědčeni, že SSSR má k dispozici dostatek balistických střel dlouhého doletu, pro které by nebyl problém zničit většinu amerických měst. Tato domněnka však nebyla zcela správná.
Začátkem září Američané preventivně povolali do zbraně 150 000 záložníků. Chruščov 7. září v reakci na americký krok přítomnost útočných raket na Kubě kategoricky odmítl. Prý jen dodává Havaně obranné rakety země– vzduch.
Do hry vstoupila i vnitropolitická situace v USA. V roce 1963 se měly konat prezidentské volby, ve kterých demokrat Kennedy hodlal obhájit svůj mandát. Republikáni již od srpna rozjeli kampaň, poukazující na neschopnost Kennedyho vlády zabránit rozmístění raket takříkajíc na zadním dvorku USA. Prezident tedy musel jednat.
Ježek v kalhotech
Do poloviny října se podařilo Sovětům na Kubu dostat nejen rakety a vybavení, ale také více než 40 000 vycvičených a vyzbrojených vojáků, tedy celé tři divize. Chruščov byl hrdý na svůj plán „zasunuť ježa Amerikancam v štany“ (strčit Američanům ježka do kalhot).
Jeho pozice ve stranické byrokracii nebyla zrovna nejpevnější, propouštění vězňů z gulagů se stalinská klika obávala. Potřeboval tedy nějaký husarský kousek. Zdálo se, že by jím mohla být právě kubánská karta.
Operace přesunu raket získala krycí jméno Anadyr.
Jestřábi, či holubice?
Když americká špionážní letadla odhalila na Kubě nejen přítomnost raket, ale i vojsk, Kennedymu se hrůzou zježily vlasy. Uvědomil si, že mu Chruščov lhal. Okamžitě svolal svůj štáb, vědom si toho, že americký výstražný systém oblast Karibiku vůbec nepokrývá.
Navíc, zatímco raketě vystřelené ze Sovětského svazu by cesta k cíli trvala zhruba půl hodiny, raketě z Kuby by stačilo několik desítek vteřin.
Co v danou chvíli dělat? Generálové z Pentagonu argumentovali tím, že USA mají v raketách převahu 8 : 1. Je tedy třeba toho využít a sovětské základny zničit silou. Prezident musel odolávat jejich tlaku.
Nebyl pro tak radikální řešení. Na jeho stranu se postavili ministr obrany Robert McNamara a také bratr Robert, který zastával funkci ministra spravedlnosti. Kennedy se nakonec přiklonil k názoru, že Moskva musí dostat příležitost z celé ošidné záležitosti vycouvat.
Celý článek si můžete přečíst v aktuálním vydání časopisu 21. STOLETÍ (11/2022).
