Na první pohled vzbuzuje tento prehistorický masožravý tvor úžas, ale zároveň i hrůzu. Jeden z největších a nejnebezpečnějších suchozemských dinosaurů, jaký kdy žil na naší planetě, Tyrannosaurus rex, si podle nejnovějšího amerického výzkumu pravděpodobně zahříval své mohutné tělo pomocí dutin v horní části lebky.
Veškeré domněnky, které panovaly o anatomickém uspořádání lebky Tyrannosaura rexe, byly nově vyvráceny biology a paleontology z Missouri, Ohia a Floridy, kteří výsledky studie zveřejnili v periodiku The Anatomical Record.
„Tyranský královský ještěr“, jenž kráčel po Zemi před více než 67 miliony let, měl v sobě podle nich zabudovanou jakousi „klimatizaci“, díky níž si podle potřeby dokázal efektivně ochlazovat či zahřívat mozek.
Anatomický „oříšek“
Odborníci zkoumali lebky různých archosaurů, od pseudosuchů (skupina dávno vyhynulých archosaurů), přes primitivní teropody (např. Herrerasaurus), dále vývojově vyspělé teropody (např. tyranosauridi), konče dnešními krokodýly a ptáky.
Stále jim vrtalo hlavou podivné lebeční uspořádání. Dříve se totiž ve vědeckých kruzích předpokládalo, že výrazné otvory v zadní části lebeční klenby dinosaurů (tzv. dorzotemporální fenestra) byly místy ukotvení svalů, jež měly usnadňovat pohyby čelisti.
Toto svalstvo by bylo ale pokroucené a od čelisti by se v 90stupňovém odklonu zdánlivě nelogicky táhlo podél celé vrchní lebeční klenby. Z funkčně morfologického, anatomického ani evolučního hlediska by to nedávalo pražádný smysl.
Mají podobnou anatomickou konstrukci
K pochopení mechanismu fungování lebečních svalů posloužilo vědcům pozorování nejbližších žijících příbuzných druhohorních neptačích dinosaurů – aligátorů, kteří disponují podobným anatomickým uspořádáním.
Na základě toho Casey M. Holliday, profesor z Ústavu patologie a anatomických věd Missourské univerzity, a jeho tým zaměřili svou pozornost na aligátory ve farmářském zoologickém parku Alligator St. Augustine na Floridě.
Veškerá tělesná činnost živočichů byla zaznamenávána na termokameru, tedy na takové zařízení, které přeměňuje teplo na viditelné světlo, přístroj tak umožňuje zachytit „hospodaření“ s tělesnou teplotou.
Nikoli svazek svalů, ale svazek cév
Výzkumníkům se podařilo prokázat, že aligátoři mění svou teplotu podle teploty prostředí, v němž se nacházejí. Podle Kenta Vlieta, koordinátora laboratoří na katedře biologie Floridské univerzity, se pomocí termokamery ukázalo, že když je chladno, snaží se aligátoři zahřát, a na horní části jejich lebky se objeví velká horká místa.
Vyskytují se na temeni hlavy v místech, která jsou hustě protkána cévami a dostatečně prokrvena. I Tyrannosaurus rex měl hlavu bohatě protkanou cévami, které hojně zásobily příslušné svaly krví.
V teplejších dnech byly otvory v lebce u aligátorů tmavé, což podle všeho značilo, že ohřívání bylo neaktivní. Zjištění navazuje na již dříve proběhlé průzkumy, které prokázaly, že aligátoři mají křížový krevní oběhový systém nebo cosi jako vnitřní termostat, který ovládají podle vnějších okolností, aby udržovali mozek v optimálních podmínkách.
Je třeba brát v úvahu fakt, že krev v tomto případě nehraje pouze roli nositelky živin a kyslíku, ale že je velice důležitá i jako podpůrné ohřívací či chladící médium.
Další směřování výzkumu
Vědecká skupina bude v budoucnu s dostupnými tepelnými daty zkoumat zkamenělé pozůstatky u dinosaurů a krokodýlů, aby mohli s přesností určit, jak se v průběhu geologického času otvory v lebce změnily.
„Víme, že aligátoři, podobně jako Tyrannosaurus rex, mají díry na vrchní části lebky, které jsou naplněny krevními cévami. Přesto už více než sto let do těchto otvorů pomyslně vkládáme svaly. Použitím anatomie a fyziologie současných zvířat můžeme převrátit tyto dřívější hypotézy a anatomii konkrétní části lebky u Tyrannosaura rexe,“ řekl Larry Witmer, paleobiolog a paleontolog z univerzity v Ohiu.
Tyranosauři měli prokazatelně jeden z nejsilnějších čelistních stisků mezi všemi suchozemskými tvory, nepotřebovali tedy žádné doplňkové čelistní svaly, které by byly upnuté při svrchní straně lebeční klenby.
Oproti tomu interní termostat fungoval jako důmyslná ochrana mozku proti přehřátí.