Pacient už není bezduchou loutkou pasivně přijímající pokyny lékaře, smířený s průběhem nemoci, ať už bude jakýkoli. V posledních letech jeho role sílí, je aktivní, zajímá se, zkoumá svoje možnosti a posouvá lékaře do role partnera, který je průvodcem jeho mnohdy závažné nemoci..
Lékař se musí změně klimatu přizpůsobit a nebát se s pacientem diskutovat. Tyto závěry zazněly při sympoziu Plicní Rocháda aneb Držte nemoci plic v šachu ve čtvrtek na XXI. kongresu České pneumologické a ftizeologické společnosti a Slovenskej pneumologickej a ftizeologickej spoločnosti. Na sympoziu diskutovaly špičky českého plicního lékařství společně s onkology.
„Lékař musí kromě své schopnosti léčit umět s pacientem se smrtelnými nemocemi komunikovat. Máme k dispozici moderní léky, imunoterapeutické, biologické, které umí prodloužit život člověka s rakovinou plic i v metastatickém stadiu dvoj- až trojnásobně.
A máme před sebou lidi, kteří chtějí žít plnohodnotný život, a nyní tu šanci opravdu mají. Naším úkolem je povzbudit je, vyprovokovat v nich optimismus a bojovat společně s nimi o každý den hodnotně prožitého života,“ říká předseda organizačního výboru kongresu prof. MUDr. Vítězslav Kolek, DrSc.
Na tom, že internet radikálně změnil postoje, informovanost a aktivitu pacientů s plicními onemocněními, se shodli všichni odborníci. „Mám rád informovaného pacienta, i když někdy těžce nesu, když brouzdá po laických webech a přichází s dezinformacemi.
Ale moje role lékaře spočívá ve vysvětlování, nabídnutí co nejlepší léčby a konečné rozhodnutí je vždy na pacientovi samotném,“ říká onkolog MUDr. Karel Cwiertka, Ph.D., z Onkologické kliniky FN Olomouc.
„Informace, které si lidé načtou na internetu, ne vždy pasují na jejich nemoc, a proto je musíme společně s nimi filtrovat. Důležité je být partnerem a vysvětlovat, proč například pro ně není vhodný ten či onen lék, o němž se dočetli,“ dodal Cwiertka.
To se podle předsedkyně České pneumologické a ftizeologické společnosti prof. MUDr. Martiny Vašákové, Ph.D., týká i takové nemoci, jako je idiopatická plicní fibróza, která se ve středním a vyšším věku začíná vyskytovat čím dál častěji a dříve se na ni příliš nemyslelo.
„S rozvojem informovanosti pacientů, ale i lékařů jiných specializací, se nám přece jenom daří tyto pacienty diagnostikovat v časnějších stadiích nemoci,“ uvádí prof. Vašáková.
O zcela jiném přístupu a možnostech u smrtelných nemocí mluvil patolog prof. MUDr. Aleš Ryška, Ph.D.
„S lékaři jsme v úzkém kontaktu během léčby onkologických pacientů. Určujeme, o jaký druh nádoru se jedná, jak se vyvíjí, zkoumáme jej na úrovni molekul a lékař je podle toho schopen nasadit pacientovi patřičnou léčbu.
Do procesu léčby vstupujeme několikrát, například když dojde k recidivě nádoru a je třeba zjistit, zda došlo k mutaci a případně jaké. Telefonní čísla na naše klinické kolegy máme vytesaná v šedé kůře mozkové,“ říká prof. Ryška.
Plicní lékaři a onkologové se bavili i o začátcích léčby plicních nádorů, kde bojovali o prodloužení života pacienta o měsíc, maximálně dva. „Pneumoonkologie zažívá obrovský boom a věřím, že díky pokrokům v léčbě budeme moci pacientům nabídnout možnosti, o nichž se nám dříve ani nezdálo,“ doplňuje prof. Kolek.
Na sympoziu pořadatelé také představili možnosti, jak k pacientům dostat potřebné informace srozumitelnou formou. Ukázali informační portál přátelský k pacientům se závažnými nemocemi a jejich blízkým www.mojemedicina.cz, ukázali mimo jiné atlas v podobě stolního kalendáře, s jehož pomocí provází lékař pacienta prvním sdělením diagnózy a její charakteristikou.