Systém EGNOS (European Geostationary Navigation Overlay Service) je moderní systém tzv. diferenciálních korekcí, které umožňují v Evropě zpřesnit systém GPS pod hranici tří metrů.
Využití bude mít zejména v letectví, kde se uplatní oba jeho hlavní přínosy – přesnější určení polohy a včasné varování pro případ poruchy některé družice vyhledávacího systému GPS.
WAAS, nebo EGNOS?
Potěšitelné je, že vyšší přesnost měření můžeme využít všichni. Stačí nám k tomu běžný civilní přijímač označený »With WAAS«. »With WAAS« je většina novějších přijímačů. Proč ale WAAS a ne EGNOS? Odpověď je prostá – americký WAAS i evropský EGNOS jsou obdobné systémy, ale WAAS byl první – testoval se od roku 2000. EGNOS přešel od 1. dubna 2003 na formát dat DO-229C (jedná se o protokol, který používá WAAS a který »umí« již většina komerčních GPS) a tím podstatně rozšířil svoji užitnost. Do plného provozu se měl EGNOS dostat od 1. května 2004, avšak plné spuštění se posunulo až na letošní léto. WAAS a EGNOS si nekonkurují – každý je dostupný jen v oblasti svého původu. Svět se neskládá jen z USA a z Evropy, i v jeho dalších částech jsou v různém stadiu vývoje podobné systémy. Všechny by měly být kompatibilní a označují se společnou zkratkou SBAS (Satellite-Based Augmentation System). Služby WAAS a EGNOS jsou stejně jako GPS bezplatné.
Jak to funguje
Po dobudování má mít EGNOS asi třicet pozemních stanic RIMS. Každá stanice monitoruje signály ze všech viditelných družic GPS (a dokonce i ruských GLONASS). Výsledek monitorování je průběžně předáván zabezpečenou datovou sítí do jednoho ze tří hlavních řídicích center MCC. Z nich jedno pracuje, dvě jsou záložní. V řídicím centru jsou převzatá data zpracovávána. Výsledkem zpracování je informace o stavu družic GPS (přesnost atomových hodin, odchylky od dráhy pohybu, výpadky…) a o chybách měření zaviněných stavem zemské ionosféry (= hlavní příčina chyb měření). Data jsou pak sítí předána třem vysílacím stanicím. Vysílací stanice jsou z bezpečnostních důvodů zdvojeny. Každá vysílací stanice předává data »svému« satelitu na geostacionární oběžnou dráhu, tedy nad rovník. Jedná se o dvě družice známého komunikačního
systému INMARSAT. Jeden satelit (Inmarsat III) je nad Atlantikem – na 15,5° západní délky – a druhý (Inmarsat III) nad Indickým oceánem – na 64° východní délky. Vloni se dostal na geostacionární dráhu třetí satelit – ESAARTEMIS. Je umístěn nad Afriku mezi oba Inmarsaty na 21,5° východní délky. Tyto satelity vracejí data zpět k Zemi. Váš ruční přijímač tato data načítá a koriguje podle nich údaje přijaté ze satelitů GPS. V praxi by měla být chyba alespoň v 95 % měření menší než 1,5 metru. EGNOS lze chápat i jako první praktickou etapu spolupráce Evropské unie a ESA, kterou odstartoval 25. 11. 2003 podpis tzv. »Bílého dokumentu« mezi oběma institucemi.
