Útok virem pravých neštovic by mohl způsobit katastrofu nebývalých rozměrů. Umíme se bránit?
Po 11. září 2001 zachvátily svět obavy z možných útoků pomocí biologických zbraní. Hrozba se zdála ještě větší po sérii útoků antraxem ve Spojených státech. Vlády řady zemí světa reagovaly rozsáhlými objednávkami léku Cipro, který pomáhá při napadení antraxem, a zároveň zajistily milióny dávek vakcín proti pravým neštovicím.
Jsme připraveni na útok?
Od té doby však nastalo období relativního klidu, aniž by se naplnily některé z očekávaných bioteroristických hrozeb. Přestože brutální pumové atentáty na Bali, v Madridu a na dalších místech ještě zvýšily obavy z terorismu jako takového, představa teroristů rozšiřujících smrtící choroboplodné zárodky ustoupila do pozadí. Bomby, nikoliv brouci, se staly veřejným nepřítelem číslo 1.
Tato změna chápání naléhavosti hrozeb však může být zavádějící. Nebezpečí může být skryto a pouze vyčkávat na vhodnou příležitost.
Na konferenci o cestovní medicíně, která se konala koncem letošního března v Římě, William Bicknell, profesor univerzity v Bostonu odborník na otázky mezinárodní medicíny, prohlásil: „Myslet si, že teroristický útok nepřijde, případně, že jej rychle rozpoznáme a snadno jej zastavíme pomocí klasických metod, je velká chyba.“
Smrtonosných 200 tun zmizelo!
Z infekčních nemocí, které lze použít jako biologické zbraně, jsou za nejsmrtonosnější považovány pravé neštovice. Ačkoli oficiálně byly neštovice prohlášeny za celosvětově vymýcené v roce 1980, nikdo neví, kam se podělo 200 tun bojových látek obsahujících neštovice, které podle dostupných informací vlastnil bývalý Sovětský svaz. Řada expertů je přesvědčena, že jejich vzorky se dostaly do tzv. problémových zemí, ze kterých mohou být prodány teroristům, kteří je chtějí použít s cílem udeřit na vybrané cíle se všemi zničujícími důsledky.
Malá dávka s velkými následky
Pravé neštovice jsou velice nebezpečné, protože se velmi dobře šíří vzduchem. Zabíjí třetinu všech infikovaných a zohyzdí 60 až 80 procent přeživších. Zároveň se šíří ještě před tím, než dojde ke zjištění jejich výskytu. Z těchto důvodů představují neštovice dokonalou zbraň, která dokáže zdevastovat celá města a způsobit hromadnou paniku s potenciálně katastrofickými dopady na ekonomiku celého státu. Infekční dávka pravých neštovic je velmi malá a její účinky jako bojového biologického prostředku tudíž velmi vysoké. Pravděpodobnost použití této látky je sice nízká, rozhodně však ne nulová. Pokud by k jejímu použití skutečně došlo, následky by mohly vést až ke globální katastrofě.
Virus by mohl být snadno rozptýlen např. při velkých sportovních událostech, mezinárodních konferencích a globálních setkáních, na kterých dochází ke shromáždění velkého počtu osob. Tyto významné akce tak zostřují pozornost na schopnost jednotlivých zemí bránit se teroristickému útoku.
Vakcíny je málo
Přestože většina zemí EU vlastní zásoby vakcín proti neštovicím nebo si je momentálně pořizují, společný přístup k řešení následků propuknutí infekce v rámci celého kontinentu zatím neexistuje. V souladu s pokyny Světové zdravotnické organizace (WHO) všechny členské země uvedly, že mají cílené vakcinační politiky, podle kterých by byli očkováni např. pracovníci veřejného zdravotnictví. Avšak rozsah zásob jednotlivých zemí se značně liší.
Zatímco o Německu, Francii a Velké Británii se předpokládá, že mají dostatek vakcín, pokud by došlo k rozšíření nákazy, Portugalsko uvádí celkem 25 000 vakcín a Řecko dokonce 1 milion, přičemž populace obou zemí čítá shodně přibližně 10 mil obyvatel.
Ostatní země včetně Polska, Itálie, Belgie, Španělska a Rakouska sice mají určité zásoby, avšak jejich výše je až žalostně nízká oproti tomu, kolik by jich bylo třeba v případě teroristického útoku. Řada zemí navíc spoléhá na vakcíny první generace vyráběných z telecí či ovčí kůže.
Situace v České republice je z tohoto pohledu nejasná. V jednotlivých okresech jsou zřízena vakcinační střediska a každý rok probíhá několik odborných cvičení. Česká republika si zachovala zásoby vakcín tzv. první generace, jež se celosvětově používala v 80. letech. Její použití je však spojeno se zdravotními riziky a existují obavy z jejich zastaralosti.
Nová účinná vakcína až za dva roky
Přestože vakcíny staršího typu údajně stále poskytují účinnou ochranu, některé společnosti, např. britská biotechnologická společnost Acambis a americká společnost Baxter, již začínají vyvíjet zdokonalené verze vytvořené z lidských buněčných kultur, u nichž nehrozí riziko silné alergické reakce. Data z klinických pokusů mají být shromážděna ve spolupráci s americkými a evropskými regulátory do konce tohoto roku a osvědčení nové vakcíny by mělo být následně vydáno v příštím roce, popřípadě v roce 2006.
Vědci apelují na vlády
Dr. Jean Pascal Zanders, ředitel Projektu prevence biologických zbraní sídlem ve Švýcarsku, je pevně přesvědčený, že státy EU potřebují zlepšit svou úroveň ochrany. Na konferenci o biologii a bezpečnosti, která proběhla koncem loňského roku v Ženevě, J. P. Zanders uvedl: „Je žádoucí, aby vlády a státní orgány přijaly příslušná preventivní opatření. Většina těchto opatření může mít všeobecný charakter a zároveň mohou být efektivní. Zároveň je nelze považovat za mrtvé investice. Společnost jako celek pak získá značný prospěch ze zlepšení procesů v rámci zdravotnické a pohotovostní infrastruktury. Je nezbytné, aby preventivní opatření byla přijata ještě před propuknutím infekce. Odpovědnost za ně jednoznačně nese vláda spolu s parlamentem v každé zemi,“ uzavírá Zanders.
Že se nejedná o planou hrozbu dokazuje, že vlády řady zemí světa nevyjímaje USA již objednaly či aktivně uvažují o objednávkách velkého počtu vakcín proti této smrtelné chorobě.
Pravé neštovice (Variola)
Virus pravých neštovice zahubil více lidí než jakákoliv jiná infekční choroba. Příznaky nemoci se objevují přibližně deset dní po nakažení. Na kůži nemocného se objeví vyrážka, kterou doprovází horečka a bolest v ústech. Neštovice se na kůži postupně rozšiřují a začínají svrbět, bolet, zanechávají pak hluboké jizvy. V této fázi je nemocný nejvíce infekční. Nakažený viru velmi často podléhá.Stovky let boje proti neštovicím.
Stovky let boje proti neštovicím
• Virus neštovic usmrtil ze všech infekčních nemocí vůbec nejvíce lidí.
• První dochovaná písemná zmínka o neštovicích se objevuje v záznamech Bishopa Mariuse ze Švýcarska v roce 570 n.l. – pojem jako takový byl ale zaveden až na počátku 15. století v Anglii.
• Myšlenka použít virus jako biologickou zbraň není záležitostí posledních let. Již během občanských válek v 18. století ve Francii a Severní Americe, distribuovali britští válečníci sukna používána oběťmi neštovic – s cílem rozšířit epidemii mezi domorodé indiány.
• Virus neštovic zasáhl velkou měrou do vývoje západní civilizace. Kolem roku 180 n.l. zemřelo v římském impériu více než 7 milionu lidí. Arabská expanze křižáků, objevení Západní Indie – to vše přispělo k rozšíření viru neštovic. Když Španělé v roce 1518 dorazili do Mexika, čítala tamní populace 25 milionu obyvatel; do roku 1620 se, kvůli šíření neštovic, toto číslo snížilo na 1,6 milionu.
• Počátky očkování spadají do roku 1796, kdy anglický lékař Edward Jenner „naočkoval“ osmiletého chlapce extrakcí kravských neštovic (vaccinia). O šest týdnů později vystavil dítě přímému působení viru neštovic – proti němu bylo tělo chlapce imunní. Jennerův objev stojí za zrozením očkování tak, jak ho známe dnes.
