V západní i severní Evropě stojí od pravěku tisíce velkých vztyčených kamenů, megalitů. Podobné, i když menší kameny stojí i u nás. U žádného z nich se však dosud archeologům nepodařilo prokázat, že skutečně pochází z pravěku. Až do loňského léta.
O neohlášené stavbě rybníka na východním okraji Cehnic na Strakonicku se archeologové dozvěděli jen náhodou. Naštěstí včas. Ze všeho nejdříve tam našli střepy velké zdobené amforovité zásobnice. Proto si zpočátku mysleli, že odkrývají žárový hrob nebo pozůstatky chaty. Brzy však zjistili, že mají co do činění s něčím jiným. Objevili skupinu balvanů z místní žuly, vysokých 0,5 – 1 m, tvořící kruh, na východní straně porušený novodobou cestou. Nelze proto říci, z kolika balvanů byl kruh původně složen – snad z osmi či devíti. Jistý není ani účel několika dalších kamenů, které výzkum odkryl uvnitř i vně kruhu. Některé mohly tvořit další, vnitřní kruh. Dva balvany západně od kruhu mohly být, když stály, jakýmsi vchodem do areálu. Všechny nalezené kameny ležely, až na jeden – menhir (z keltštiny men – kámen, hir – dlouhý), stojící přímo naproti „vchodu“, orientovaný podle světových stran. Díky nálezu zásobnice a také menšího koflíku s ouškem archeologové určili, že ke vztyčení kamenů došlo v mladší době bronzové, v období knovízské kultury, asi před 3000 lety. Podle Jana Michálka ze strakonického Muzea Středního Pootaví nemůže být pochyb o tom, že kruh z Cehnic je první archeologicky datovaný megalitický objekt u nás.
Takovým okrouhlým sestavám, známým zejména z Britských ostrovů, se říká cromlechy. Ten cehnický snad kdysi tvořilo devět kamenů. To je skutečnost, která znalce pravěké historie Strakonicka nepřekvapí. Podobné kruhy se tam totiž už našly.
Zkazka o devíti králích
„Byly kdysi veliké války. Na Hradišti sešlo se devět knížat a ujednali tam mír. Na paměť toho zasadili na hradiště devět kamenů, kterých dnes již není viděti,“ vyprávěl roku 1926 sousedovický starousedlík Mareš archeologovi Bedřichu Dubskému. Ten jeho vyprávění roku 1949 zahrnul do svého Pravěku jižních Čech. Jedná se o vrch Hradiště u Libětic, na kterém skutečně žádný kamenný kruh nestojí a nejspíš nikdy nestál. Pouhé tři kilometry od něj, nedaleko Nihošovic, však leží vrch Ostrá. Právě pod ním se kdysi nalézal pahorek, na kterém podobný kruh z devíti asi 1 – 1,5 m vysokých kamenů byl. Říkalo se mu U devíti králů a vyprávěla se o něm podobná pověst jako o Hradišti. Zdejší králové tu však prý navíc společně obědvali z kamenné mísy. Znamená to, že uprostřed Devíti králů stával kdysi i desátý kámen? Těžko říci. Majitel pozemku roku 1866 pahorek i s kameny rozkopal a rozvezl – překážel mu při polních pracích. Jeho zbytky zkoumal roku 1935 Bedřich Dubský. Pahorek byl prý přirozeného původu, zcela bez nálezů.
Nihošovických Devět králů objevil v 60. letech 19. století pro vědu amatérský badatel August Česlav Ludikar. Jeho objevem byl i další domnělý cromlech Strakonicka, opět složený z devíti takřka metrových kamenů – na Sedlině u Rovné. Tento kamenný kruh však obtáčel úpatí mohyly, stejně jako kruhy u Předboje a Velké Vsi poblíž středočeských Neratovic, popsané roku 1891 archeologem Josefem Ladislavem Píčem.
Spor o kamenné věnce
Do polemiky s Ludikarem i Píčem se koncem 19. století pustil geolog a archeolog Jan Nepomuk Woldřich. Podle něj nešlo o cromlechy, ale o zbytky kamenných mohylových věnců. Na pahorku u Rovné byly roku 1874 neodborně vykopány keramické střepy a bronzové předměty z doby halštatské (750 – 500 př.n.l.); v letech 1927 a 1928, kdy už kamenný kruh nestál, našel Bedřich Dubský na Sedlině dvě halštatské mohyly. Usoudil tedy, že Ludikarovy kameny byly původně asi opravdu součástí některé z nich. Tento názor o původu a účelu kamenného kruhu na Sedlině u Rovné, kruhů z Předboje a Velké Vsi, ale i nihošovických Devíti králů, přestože v jejich případě nejspíš o mohylu nešlo, se v literatuře udržel do dneška. Ne všichni s ním souhlasí. „Kamenné věnce součástí mohylových staveb skutečně bývaly,“ říká archeolog Jan Michálek, „věnec na obvodu hliněné mohyly však býval sestaven z menších kamenů.“ Funkcí věnce bylo zamezit rozplavení mohylového násypu, který byl u všech mohyl původně mnohem vyšší než je dnes. „Izolované, několik metrů od sebe vzdálené kameny z lokalit u Nihošovic a Rovné sotva mohly být součástí staveb, interpretovaných jako kamenné věnce mohyl z doby bronzové či železné,“ dodává k tomu Jan Michálek. Podobné „věnce“ by podle něj rozplavení mohyly nezabránily. Nález kamenného kruhu z Cehnic, který prokazatelně není mohylovým věncem, by tak mohl vést k přehodnocení některých starších nálezů.
Svět ztracených představ
Z doby knovízské pocházejí v Čechách i jiné malé okrouhlé areály. Nejznámější z nich byl roku 1954 zkoumán archeologem Bohumilem Soudským v Čakovicích (dnes součást Prahy 9). Na ploše o průměru 17,5 m, obkroužené kruhovým příkopem, ležela asi půlmetrová pískovcová stéla. Ve své studii vydané roku 1966 Soudský připouští, že snad mohlo jít o svatyni, v níž bylo uctíváno Slunce. Také kamenný kruh u Cehnic měl jistě nějaký kultovní účel. Dokládají to třeba výsledky půdních analýz z míst uložení obou nádob, zásobnice a koflíku. Půda tam vykázala zvýšený obsah fosfátů – obě nádoby byly kdysi naplněny čímsi organickým. Možná obětinami, určenými dávno zapomenutým božstvům.
Kruhové příkopové areály i kamenné kruhy souvisely s duchovními prožitky člověka, o nichž archeologické prameny neříkají skoro nic. „Při současném stavebním boomu, jehož důsledkem je v široké míře vedený záchranný archeologický výzkum, lze očekávat, že se podobných objektů najde celá řada i v jiných částech Čech,“ podotýká archeolog Jan Michálek. Je proto důležité, aby byli odborníci na takové nálezy připraveni a nenechali si mezi prsty protéci žádnou informaci, která by nás mohla duchovnímu světu našich předků alespoň o trochu přiblížit.
Třeba někdy pochopíme i tu tajemnou devítku.
Co jsou cromlechy?
Kamenné kruhy, ovály, elipsy či půlkruhy ze vztyčených kamenů. Jsou vývojově nejmladším typem pravěkých okrouhlých svatyní, stavěly se až do doby bronzové. Předpokládá se, že sloužily jako posvátné okrsky a rituální shromaždiště. Pravé cromlechy nemají příkop ani val, málokdy mají v průměru více než 20 m. Najdete je ve Skotsku a na ostrovech severně od něj. Daleko řidčeji se vyskytují v Bretani, jižní Francii a na Pyrenejském poloostrově. Pravěké kamenné kruhy, podobné tomu z Cehnic, najdete i v severovýchodním Německu a severním Polsku. Tyto kruhy jsou historicky mladší, než cromlechy Britských ostrovů. Pocházejí nanejvýš z doby bronzové, někdy dokonce až z doby římské. Vykládají se obvykle jako zbytky kamenných věnců mohyl.
Archeologové a české megality – Nejzajímavější nálezy a zjištění
Domoušice (Lounsko)
V letech 1935 a 1976 se uskutečnily dva omezené výzkumy v prostoru tzv. kounovských kamenných řad. Bylo prokázáno umělé usazení kamenů, nalezeny stopy po orbě mezi řadami a také středověké střepy z 15. století – ve vrstvě prokazatelně mladší, než je uložení kamenů.
Horní Chabry (Praha 8)
Nedávno bylo v bezprostředním okolí Zkamenělého slouhy provedeno celkem 17 sond. Zjistilo se, že pod vrstvou ornice v předzahrádce domu, u něhož Slouha stojí, leží ještě jeden buližníkový kámen přibližně stejné velikosti.
Jemníky (Kladensko)
U kamene na návrší kopal roku 1893 Václav Schmidt. Kámen byl prý uměle zapuštěn do svrchní „sazovité“ vrstvy se střepy a kostmi a spodní popelové vrstvy bez kulturních zbytků. Nálezy se ztratily, návrší bylo rozoráno, kámen (pokud je to on) stojí v druhotné poloze.
Kamenný Most (Kladensko)
Pod kamenem za obcí našli roku 1896 vesničané kostrový hrob. Vše, co vykopali, zničili. Datování objektu tak bylo znemožněno. Kámen bývá považován za menhir, je však značen křížem. Není vyloučeno, že jde o nouzový náhrobek z doby historické.
Klobuky (Slánsko)
U Zkamenělého pastýře se kopalo v letech 1893 a 1898. Kromě důkazů o jeho umělém vztyčení nenašli badatelé nic, co by stálo za řeč.
Libenice (Kolínsko)
Stéla z pozdně halštatského kultovního objektu odkrytého v roce 1959 je dnes, stejně jako objekt sám, předmětem archeologických diskusí. Podle některých badatelů je právě tato stéla naším prvním archeologicky datovaným menhirem (275 př.n.l.). Podle jiných jde o špatně interpretovaný kámen přírodního původu nebo produkt doby historické.
Podvržené pyramidky
Uvnitř kruhu v Cehnicích byly nalezeny i dva nepravidelné trojboké jehlánky o výšce 28 mm z matného tmavozeleného materiálu s vybroušenou základnou. Archeologové si zprvu mysleli, že jde o výrobky z jadeitu, vzácného nerostu původem z Asie. Záhy však zjistili, že pyramidky jsou ve skutečnosti odlité z umělé hmoty, akrylátu. Kdosi je záměrně ukryl do výkopu, archeologové je objevili a nechali se zmást. Pachatel je neznámý, motiv nejasný.
