Ve naprosté většině případů pomáhá věda objevovat netušené možnosti a mnohdy zachraňovat lidské životy. V oblasti genového inženýrství se však nemusí vždy jednat jen o tzv. čisté zájmy. Mnoho výzkumů může být motivováno pouze touhou po zisku či slávě.
Ačkoliv lze genové inženýrství považovat za jednu z nejmladších oblastí výzkumu, patří bezpochyby mezi seriózní vědecké obory. Stejně jako každý jiný obor má také genové inženýrství svojí třináctou komnatu, kterou je v tomto případě klonování živých tvorů a genetické modifikování různých organismů. Uvědomujeme si však možné dalekosáhlé a pravděpodobně již nezvratné důsledky neuváženého zavedení dílčích výsledků vědeckého výzkumu do praxe?
Klonování
Již sama teorie klonování je velmi kontroverzní, natož pak praxe. Pokud pomineme etická a náboženská hlediska, zůstává zde celá řada ne zcela vyřešených technických problémů. Dosud se totiž nepodařilo zcela bezpečně klonovat zvířata a provádět v této fázi výzkumu reálné pokusy na lidech je tedy prakticky vyloučeno. Pokud se na tuto problematiku zaměříme hlouběji, zjistíme, že v praxi existují tři různé formy klonování – tzv. humánní klonování, reprodukční klonování a terapeutické klonování.
Humánní a reprodukční klonování
Tyto dvě oblasti vzbuzují největší záporné ohlasy, přičemž ta první pravděpodobně nejvíce. O co jde? V případě humánního klonování by se jednalo o kopírování člověka, což popírá princip jedinečnosti každého člověka – tato forma klonování je proto oficiálně odmítána a měla by být zcela postavena mimo zákon. O reprodukčním klonování, které by mohlo umožnit neplodným párům „počít“ vlastní dítě vedou vědci bouřlivé diskuse. Obě zmíněné formy klonování lidské bytosti zatím představují velké riziko, a to především pro samotný klon. Výzkum na zvířatech totiž stále vykazuje celou řadu zásadních problémů – narozené klony trpí tzv. syndromem velkých zvířat, nedožívají se vysokého věku a často za nevysvětlitelných okolností umírají.
Terapeutické klonování
Oblastí, která není již tak kontroverzní je tzv. terapeutické klonování. Ačkoliv je z etického a náboženského hlediska často kladeno na roveň klonování živých tvorů, vyvolává na rozdíl od klonování, jako takového, menší rozpaky a obavy. Při této formě klonování je totiž cílem vypěstovat jen buňky, tkáně či některé orgány, a to klonováním z vlastních kmenových buňek pacienta. Ačkoliv terapeutické klonování může pomoci léčit dosud neléčitelné choroby jako je např. Parkinsonova či Alzheimerova choroba, cukrovka, svalová dystrofie nebo úrazy páteře, je zde i celá řada zatím ne zcela probádaných a úplně vyloučených rizik. Kmenové buňky totiž při experimentech se zvířaty někdy splývají s původními buňkami orgánů, což může vést až k nekontrolovatelnému rakovinotvornému bujení.
Geneticky modifikované organismy (GMO)
Jako geneticky modifikované organismy (GMO) lze označit produkty genové manipulace v rostlinném či živočišném organismu. Tato modifikace spočívá v přenesení určitého genu s charakteristickou vlastností z jednoho organismu na druhý, přičemž v přírodě lze přenášet geny pouze jen mezi velmi příbuznými organismy. V rámci genového inženýrství je však možné přenášet geny i mezi geneticky zcela rozdílnými jedinci. Víme však, co mohou v konečném důsledku takto modifikované organismy způsobit?
Evropa vs. GMO
Na úrovni Evropské unie byla do této chvíle schválena k volnému využití v rámci potravinového trhu geneticky modifikovaná sója a kukuřice, přičemž pro přípravu pokrmů je možné použít olej z geneticky modifikované řepky olejné a olej z geneticky modifikovaných bavlněných semen. Od roku 1998 bylo v důsledku sílícího hnutí proti geneticky modifikovaným organismům schvalování dalších odrůd pozastaveno a zároveň probíhal výzkum zaměřený na bezpečnost potravin vyrobených s využitím geneticky modifikovaných organismů a na bezpečnost GMO jako takových. V současné době jsou kompetentní orgány Evropské unie ke schvalování dalších odrůd k produkci potravin a krmiv spíše nakloněny. Nabídka geneticky modifikovaných organismů a potravin, které je obsahují, ale podléhá přísným pravidlům. Ta spočívají především v přesném a viditelném označování takto upravených výrobků a v jejich odděleném prodeji.
Jsou GMO opravdu bezpečné?
Za hlavní rizika související s geneticky mofifikovanými organismy je možno považovat především obecné riziko pro životní prostředí a dále možné ohrožení lidského zdraví. V prvním případě je to reálné riziko nekontrolovatelného míšení běžných a geneticky modifikovaných odrůd, riziko vzniku plevelů odolným vůči herbicidům či narušení přirozené rovnováhy v přírodě. Na tomto místě je nutné si uvědomit, že takový zásah do životního prostředí je již prakticky nezvratný a v krajním případě by mohl vést i ke globální ekologické katastrofě. Pokud se jedná o možný vliv geneticky modifikovaných organismů a výrobků z nich na zdraví lidí, patří mezi nejdůležitější a nejreálnější rizika vznik alergií. Rizik je však mnohem více a proto je nutné sledovat i možné nebezpečí toxicity, vyplývající např. ze zvýšeného obsahu těžkých kovů. Mezi zatím nepotvrzené obavy však lze zařadit i možnost přenesení některých genetických informací na bakterie zažívacího traktu. Skutečností je, že v Evropě zatím nebyl podle dostupných údajů zaznamenán případ, kdy by potravina vyrobená z GMO způsobila alergickou reakci. Na to, aby se potvrdila či vyvrátila teorie možného přenesení některých genetických informací na bakterie zažívacího traktu, je zatím příliš brzy.
Mutageneze
V případě mutageneze vznikají mutace jako náhodný proces, který v každém jedinci, v každé generaci a každé buňce pozmění asi jednu miliontinu všech písmen genetické abecedy, kterými jsou zapsány geny a tím všechny zděděné vlastnosti. Tento zápis, čili genom, obsahuje kolem 3 miliard písmen, z čehož vyplývá, že v každém jedinci vznikne za jeho život asi 3 tisíce drobných mutací. Většina z těchto mutací není v genech, ale v nekódovaných sekvencích genomu. Genů je přibližně 30 tisíc, přičemž každý gen má řádově asi 1000 písmen. Dohromady tedy 30 milionů písmen, v nichž vznikne asi 30 mutací. Většina těchto mutací má mírně škodlivé důsledky pro životaschopnost, zvyšuje nemocnost a snižuje tělesnou i psychickou výkonnost.
Transgeneze
Cizorodý gen vnesený do organismu se nazývá transgen. Tento gen se uměle zavádí do DNA (deoxyribonukleové kyseliny) daného organismu, a to za účelem dosažení pozitivní změny. K této změně za normálních, tj. přirozených podmínek, nedochází. Transgenezi je možné provést pouze v laboratorních podmínkách. Za normálních podmínek se kříží jedinci stejného druhu, ovšem v případě GMO se kříží dva odlišné druhy.
Žijí mezi námi?
Pokud bychom měli věřit prohlášení vědců působících v různých soukromých institucích a novinovým titulkům, pak na svět do této chvíle přišlo minimálně třináct lidských klonů. O třinácti narozených dětech totiž píše ve svém dopise určeném zástupcům všech zemí ve Valném shromáždění OSN vedoucí výzkumu společnosti Clonaid, Dr. Brigitte Boisselierová. Podle všech indicií se však pravděpodobně jedná o obrovskou nafouknutou bublinu, která dříve či nebo později praskne. První klon, který se údajně narodil 26. prosince 2002 jednatřicetileté Američance, měl být ženského pohlaví. Dr. Boisselierová však nikdy neprokázala, že k narození dítěte došlo a že se skutečně jednalo o klon – namísto toho oznámila narození dalšího klonu, též děvčátka, které se mělo údajně narodit jisté ženě z Holandska. Toto děvčátko též nikdy nikdo neviděl. Zdá se tedy, že celý humbuk má za cíl jen jedno – zviditelnit společnost Clonaid, za kterou stojí náboženská sekta Raëliánů založená v roce 1973 francouzským motoristickým novinářem Claudem Vorilhonem. A proč? Na veřejnost prosakují informace, že společnost Clonaid nabízí bezdětným párům možnost vytvoření klonu, a to za „pakatel“ – pouhých 200 tisíc amerických dolarů. Ve skutečnosti však není jisté, zda Clonaid vůbec nějaké pokusy s klonováním provádí a zda se nejedná o duševně vyšinuté jedince matoucí celý svět. O tom by mohla svědčit i následná prohlášení Boisselierové a Vorilhona o tom, že pracují i na urychlení růstu klonů tak, aby mohli vytvářet přímo kopie dospělých lidí.