Impozantní sopka Fudži se tyčí do výše 3 776 metrů nad mořem jen kousek od japonské metropole Tokia, ale vulkanology donedávna příliš nezajímala.
Teprve v poslední době si kladou otázku: „Kdy vybuchne Fudži?“ Spolu s nimi si ji začínají klást i miliony obyvatel Tokia, jimž visí exploze dřímajícího vulkánu nad hlavou jako Damoklův meč.
Nikdo nevěřil
Naposledy se Fudži projevila jako sopka 16. prosince roku 1707. Po dva týdny chrlila z kráteru žhavý sopečný popel, který se i ve sto kilometrů vzdálené metropoli Edo (dnešní Tokio) navršil do výšky pěti centimetrů. Následky výbuchu pociťoval kraj pod sopkou ještě dlouhá desetiletí, protože popel zanesl říční koryta. Vodní toky v následujících letech opakovaně vystupovaly z břehů a sužovaly obyvatele ničivými záplavami.
Stará vyprávění o Fudži jako vulkánu dštícím k nebi oheň jsou ale již zapomenuta. Dnes je mnoho lidí přesvědčeno, že monumentální sopka dávno vyhasla.
„Všichni ji obdivují, ale nikdo si nechce připustit, že by mohla znovu explodovat,“ říká japonský geolog Masato Kojama. „A neuvěří, dokud opravdu nevybuchne.“
Před čtyřmi roky se zemské hlubiny pod posvátnou Fudži povážlivě otřásly a hora všem nevěřícím Tomášům připomněla, že si jen na pár století zdřímla a nyní se opět hlásí o své výsostné postavení. To probudilo z dřímot i vládní úřady, které okamžitě zorganizovaly do té doby zanedbávaný výzkum. Odpověď na klíčové otázky termínu a síly příštího výbuchu však tento výzkum zatím nenašel. Přinesl však mnoho zajímavých a do značné míry neočekávaných poznatků o sopkách a vulkanické činnosti.
Magma se probouzí
Říjen roku 2000 byl v kraji pod Fudži na první pohled zcela poklidný. V hloubce 10 kilometrů pod zemí ale docházelo k dramatickým událostem, jejichž odezvu dokázaly zachytit jen citlivé seismometry. Osm měsíců se hlubiny zachvívaly sérií zemětřesení, která vyvrcholila v dubnu roku 2001, kdy bylo během jednoho měsíce zaznamenáno více než 100 záchvěvů země. V předchozích letech jich seismometry obvykle zachytily přibližně 15 do roka. Vulkanologové věděli, co to znamená. Žhavé magma pod sopkou se dalo do pohybu. Celé Japonsko bylo uvedeno do stavu pohotovosti, protože případná erupce by pro zemi měla děsivé následky.
„Nikde na světě nenajdete lidnatější hlavní město blízko tak velké sopky,“ říká Masato Kojama.
Stačilo by, aby vulkán vychrlil jen prach a popel, a život v Tokiu by se zastavil. Nánosy prachu by ochromily pozemní dopravu i letecký provoz. Jemný sopečný prach by zničil harddisky milionů počítačů a to by mělo v metropoli země zaslíbené elektronice katastrofální následky. A bylo by ještě hůře. V létě se stěhuje do rekreačních zón těsně přiléhajících k úpatí sopky 20 milionů lidí, kteří sem jezdí trávit dovolenou v letních bytech a místní zábavní parky a golfová hřiště zaplaví miliony návštěvníků. Fudži je schopna vyslat ze svého vrcholku po strmých svazích oblaka žhavých plynů, popela a kamení, které se mohou pohybovat rychlostí i 150 km za hodinu a v závislosti na síle výbuchu mohou „dojet“ až do vzdálenosti 100 km od sopky. Masakr, jaký by taková žhavá sopečná lavina napáchala, se vymyká asi i fantazii režisérů katastrofických filmů.
Archivy mlčí
Na sklonku roku 2001 spustila japonská vláda projekt výzkumu sopky Fudži a vyčlenila na něj částku 500 milionů jenů (asi 5 milionů amerických dolarů). Stejnou částku Japonci investovali do projektu, který měl určit hlavní rizika provázejí případnou explozi sopky.
Když se japonští vulkanologové rozhlíželi po starší vědecké literatuře, která by jim posloužila jako východisko pro splnění naléhavého úkolu, zjistili, že v archivech toho je o Fudži žalostně málo. Jedna z nejslavnějších sopek světa byla pro vulkanologickou vědu stejně neznámá, jako neprozkoumané kraje na středověkých mapách, na něž kartografové psali výstražnou klauzuli „zde jsou lvi“.
Důvodů překvapivé absence vědecky hodnověrných dat bylo hned několik. V zimě se ve vrchních partiích hory hromadí tolik sněhu, že činí sopku prakticky nedostupnou. Ani v létě to není s prací na svazích sopky jednoduché, protože se tu rozkládá národní park a jeho přísný návštěvní řád limituje většinu aktivit v oblasti. Další příčiny nezájmu o Fudži jako sopku se skrývají v jejím nitru. Magma se v ní prodírá na povrch složitou sítí průduchů a ty není lehké zkoumat. Vulkanologové proto raději obraceli svou pozornost k jednodušším sopkám, které lze studovat o poznání snáze.
Záhadné bouření z roku 1707
Akutní hrozba nových erupcí ale rychle odstranila vědcům z cesty všechny administrativní překážky a do svahů Fudži se zakously geologické vrty. Pronikly až do hloubky 600 metrů a vynesly na denní světlo svědectví o dávných erupcích.
„Jestli máme vědět, co nám sopka chystá, musíme vědět, co prováděla v minulosti,“ říká geolog Tošicugu Fudžiji.
Záhadná je už poslední historická erupce z roku 1707. Ta byla velice bouřlivá, i když u čedičových hornin, jež se v nitru sopky nacházejí, je takový průběh erupce velkou vzácností. Roztavený čedič v sobě nehromadí plyny a teče proto „hladce“. Zvláštnosti exploze z roku 1707 dokládají i její popisy ze starých deníků. Vědcům se jich podařilo vypátrat asi třicet. Pro současného Japonce jsou záznamy z počátku 18. století prakticky nesrozumitelné, ale historici vědcům obsah starých textům zprostředkovat. Očití svědci popisují dvoutýdenní běsnění sopky přerušované krátkými obdobími klidu. Všechny záznamy se shodují, že nejsilnější erupce nastaly v samém závěru období sopečné aktivity, kdy by odborník očekával, že se sopka začne pomalu ale jistě zklidňovat.
„Pro takové chování magmatu nemáme zatím uspokojivé vysvětlení,“ přiznává Kojama.
Hrozba „žhavé laviny“ je akutní
Souběžně s výzkumem sopky probíhá i hodnocení rizik, která s sebou příští erupce Fudži ponese. Pro jejich určení je důležité vědět, co a v jakém množství sopka vyvrhne. Proto geologové zkoumají stopy po předchozích erupcích a nacházejí šokují svědectví. Až doposud se vědělo, že před 4000 roky se z ústí sopky vyvalil rychle se pohybující oblak žhavých plynů, popela a horniny, ale vědci to považovali za vzácnou raritu, protože sopky typu Fudži k podobným výstřelkům inklinují jen zcela výjimečně. Detailnější průzkum svahů hory ale odhalil neklamná svědectví po mnoha podobných žhavých oblacích.
„V případě Fudži je to celkem běžný fenomén – mnohem běžnější, než jsme si mysleli,“ říká šéf skupiny hodnotící rizika budoucí erupce Nobuo Anjodži.
Další významný faktor ovlivňující následky erupce představuje rozmístění ložisek magmatu pod sopkou. O těch se ví jen velmi málo. Japonští geologové proto rozmístili na svazích hory osmdesát citlivých seismometrů, kterými zachycují průchod zemětřesných vln sopkou. Díky tomu mohou sledovat nitro hory jako kdyby je zkoumali velmi silným sonarem. Zemětřesné vlny mění při průchodu komorami s magmatem své typické charakteristiky a vědci si z takto „pokrouceného“ obrazu zemětřesných vln dovedou udělat představu o tom, jak to pod sopkou vypadá.
Konec „staré“ Fudži
Cílem vulkanologů je spolehlivá a včasná předpověď erupce, která by dovolila včas evakuovat ohrožené oblasti a chránit tak majetek i lidské životy. To je ale stále ještě jen nesplnitelný sen. Za příznaky erupce bývá považováno zemětřesení, které se odehrává hluboko pod vulkánem a probíhá s nízkou frekvencí. V případě Fudži jsou ale tyto příznaky erupce jen těžko čitelné. Snadno by se tedy mohlo stát, že vědci vyhlásí několik planých poplachů a nakonec je skutečná erupce zaskočí zcela nepřipravené.
„Zatím nedokážeme spolehlivě říci ani to, v kterém místě se otevře nový kráter, jaký typ lávy se z něj vylije a jak rychle poteče do údolí,“ přiznává Fudžiji.
Nad Tokiem a jeho okolím se vznáší hrozba ničivé sopečné erupce, jejíž parametry zůstávají stále ještě záhadou. Jisté je jen jedno. Pokud Fudži vyvrhne dostatečně velké množství lávy, její symetrický kužel, který po staletí uchvacuje umělce, se zhroutí a jeho nádhera bude tatam.
„Možná je to důvod k žalu,“ říká australský geochemik Richard Arculus z Australian National University v Canbeře. „Ale tak už to chodí. Takový je osud všech vulkánů.“
SPÍCÍ HROZBA
Vulkanologové odhadují, že v současnosti je zhruba 500 miliónů lidí přímo ohroženo nějakou erupcí sopky. Na celém světě je okolo pěti set aktivních sopek a vědci tvrdí, že u většiny z nich vůbec netušíme jak vysoké je nebezpečí jejich zaktivizování. Největším hrozbou přitom je právě překvapivost většiny výbuchů, neboť mnohé sopky, o kterých až dosud panovala jistota, že tvrdě spí, se může nečekaně probudit a napáchat ohromné škody.
SOPKA V POČÍTAČI
Vědci dnes umí sestavil matematický počítačový model dějů v útrobách sopky, na kterém mohou virtuálně zkoušel různé kombinace rozměrů puklin a tlaků. Takováto simulace byla použita například při zkoumání několika menších erupcí italské sopky Stromboli. Sledování dlouhoperiodických jevů na počítačích rozhodně hraje klíčovou roli v předpovědích erupcí
VYDÁVAJÍ NÁDHERNÉ ZVUKY
Známá je rovněž simulace seismologa Bernard Choueta, autora výroku “Sopky k nám stále promlouvají a vydávají nádherné zvuky „, který pomocí borové pryskyřice rozpuštěné v acetonu nasimuloval probublávání sopečných plynů magmatem. Přitom docílil i podobných zvukových rezonančních efektů, jimiž se projevují aktivní vulkány po celém světě.
