Zlatokopové vždy snili o bájném území nazývaném Eldorádo, kde prý bylo na každém kroku tolik zlata, že se pro ně stačilo jen shýbnout. Na rozdíl od zlatokopů paleontologové své Eldorádo našli. Stala se jím čínská provincie Liaoning.
Než se vědci stačí vzpamatovat z jedné objevené senzace, již se odtud hlásí další. Poslední z nich je šokující objev největšího zatím známého druhohorního savce reprezentovaného téměř kompletní kostrou, který dokonce požíral mláďata dinosaurů! Patří mezi triconodonty, k jednomu z nejstarších řádů savců, jehož počátky najdeme již ve svrchním triasu před 235 miliony lety. Jde však o slepou větev ve vývoji této třídy, která ve spodní křídě (před 128 až 139 miliony lety) vymřela a na níž moderní savci vývojově nenavazují. Triconodonti byli ve své době největšími savci, jejich dosud známé druhy dosahovaly však maximálně velikosti kočky, většinou ale byly výrazně menší. Nový objev z Číny tuto hranici opět posunul.
Nebyl to žádný obr
Kdo by si však na základě článků zveřejněných v denících představoval největšího druhohorního savce známého podle úplné kostry jako dvacetimetrovou masožravou obludu, trhající nemilosrdně přepadeného apatosaura, bude zklamán. Savec, jehož kosterní pozůstatky byly nedávno objeveny v Číně a který vzbudil tolik rozruchu, dosahoval délky něco přes jeden metr a hmotnosti asi 12 – 14 kg. Jeho velikost a tělesné proporce přirovnávají objevitelé k velkému exempláři ďábla medvědovitého (tasmánského). Rozměry jednotlivých částí kostry jsou následující: lebka 16 cm, trup 52 cm a zachovaná část ocasu 36,5 cm. Stav chrupu dokazuje, že jde o dospělého jedince na počátku vrcholného období života. Skupina čtyř čínských paleontologů, která tento nový druh v lednu letošního roku popsala, pro něj zvolila jméno Repenomamus giganticus. Snad se takové označení může zdát pro metrového živočicha trochu přehnané, ale není sporu o tom, že mu jeho pozice mezi druhohorními savci odpovídá. Je příslušníkem rodu, popsaného již v roce 2000, jehož tehdy jediný známý druh Repenomamus robustus byl o třetinu menší, zhruba velikosti vačice, o hmotnosti 4 – 6 kg. Oba druhy tohoto rodu žily ve spodní době křídové před 128 až 139 miliony let.
Požírač dinosaurů
Popravdě řečeno, prokázaným požíračem dinosaurů nebyl R. giganticus, ale jeho menší bratránek R. robustus. Spolu s popisem většího druhu byl v lednu 2005 publikován i nový nález kosterních pozůstatků druhu menšího, v místech jehož žaludku byly nalezeny zbytky mláděte psittacosaura, malého býložravého dinosaura, stojícího u kolébky skupiny rohatých dinosaurů. Je zajímavé, že se objevitelé napřed domnívali, že mají před sebou kostru placentálního savce včetně embrya. Teprve pozdější podrobné srovnání prokázalo, že tomu tak není. Kostra masožravého savce je artikulovaná a téměř kompletní, kosterní pozůstatky i lebka mladého dinosaura jsou přelámány, rozdrceny a vzájemně promíchány. To dokazuje, že šlo opravdu o rozkousanou a pozřenou potravu. I když to lze z nalezených úlomků jen obtížně určit, půjde pravděpodobně o druh Psittacosaurus meileyingensis, popsaný právě z provincie Liaoning. Jelikož i stavba chrupu R. giganticus ukazuje na masožravce, lze důvodně předpokládat, že se i on živil podobnou potravou jako jeho menší příbuzný. Zůstává však řada otazníků. Nelze jednoznačně určit, zda výše zmínění masožraví savci byli aktivními predátory či jen mrchožrouty. Nežila mláďata psittacosaurů ve stádě pod ochranou dospělých jedinců? A byli masožraví repenomamové dost velcí na to, aby se jim mohli postavit a mláďata ulovit? Podívejme se tedy na jejich předpokládanou kořist blíže.
Jaký byl psittacosaurus?
Psittacosauři se zřejmě pohybovali většinou na zadních, mohli však kráčet i po čtyřech. Obývali východní Asii v několika druzích, které se lišily stavbou lebky a několika dalšími odchylkami na kostře, lze však říci, že délka žádného druhu nepřesahovala 130 cm a výška v oblasti pánve 60 cm. Robustní lebka byla krátká, široká a vysoká se zakřiveným ostrým zobákem, připomínajícím zobák papouška. Odtud též pochází jejich jméno. Jsou bazálními (primitivními) zástupci skupiny rohatých dinosaurů, z níž ze svrchní křídy známe bizarní rohaté obry, jako jsou např. styracosaurus, triceratops nebo torosaurus. Nedávným nálezem bylo prokázáno, že rodiče psittacosaurů opravdu o mláďata pečovali, a to zřejmě značně dlouho, možná že až do dosažení dospělosti, kdy se mláďata přidružila ke stádu. Přesto by pro repenomamy, pokud byli aktivními predátory, nemělo být nemožné, aby dokázali nějaké mládě od stáda izolovat, odehnat je a ulovit. Poměr vzájemné velikosti by tomu odpovídal.
Ať již byli aktivními lovci, což se zdá být vzhledem ke stavbě chrupu pravděpodobné, či jen mrchožrouty, dokazují repenomamové, že od dob svrchního triasu, kdy první savci byli hmyzožravci a dosahovali jen velikosti rejska, pokračoval jejich vývoj, byť ve stínu dinosaurů, k větším a potravně rozrůzněnějším formám. A je docela možné, že repenomamové byli schopni ulovit i jiné drobné, současně s nimi na téže lokalitě žijící býložravé dinosaury, i když se sami na druhé straně stávali kořistí větších dinosaurů dravých.
Triconodonti
Savci a dinosauři jsou vývojově stejně staří. Na to, kdo byl nejstarším savcem nemají vědci shodný názor, stejně jako jej nemají ani na to, kdo byl prvním známým dinosaurem. Lze říci, že formy oběma skupinám velmi příbuzné (protosavci a protodinosauři), existovaly již před 235 miliony lety ve středním triasu.
Triconodonti byli spolu s multituberculaty nejstaršími pravými savci. Objevili se asi o 10 – 15 milionů let později ve svrchním triasu a přežili až do spodní křídy, tj. zhruba do doby před 120 miliony lety. Byli to masožravci, živící se převážně hmyzem nebo drobnějšími obratlovci, např. malými plazy. Jméno dostali podle pěti stoliček, na jejichž povrchu byly v řadě za sebou tři zhruba stejně velké kuželovité hrbolky. Mezi nejstarší triconodonty patří asi 12 cm dlouhý megazostrodon, žijící ve svrchním triasu a spodní juře v jižní Africe. Největším druhem tohoto řádu a současně i největším dosud známým druhohorním savcem podle úplné kostry byl v lednu 2005 popsaný Repenomamus giganticus, dosahující délky přes 1 metr.
Rodičovská péče o mladé psittacosaury
Že pro repenomama mohl být lov na mládě psittacosaura docela tvrdým oříškem a že se přitom nemusel vyhnout střetu s dospělým jedincem, dokazuje nález z roku 2004 opět z čínské provincie Liaoning, prokazující u tohoto rodu rodičovskou péči. Na ploše půl čtverečního metru byla nalezena kostra dospělého psittacosaura těsně obklopená kostřičkami 34 mláďat. Dospělý exemplář je dlouhý 75 cm, všechna mláďata shodně okolo 20 cm. Lze jen těžko předpokládat, že by byla všechna potomky jediné samice. Spíše se zdá, že péče o mladé dosáhla u psittacosaurů vyššího stupně vytvořením jakési „školky“, kdy se na péči o ně specializoval jeden člen stáda, ať již šlo o samici nebo samce. Konečně, i u dnešních pštrosů se kolem jednoho samce soustředí stádečko 5 – 6 samic, které všechny snášejí do jediného hnízda – do hnízda dominantní samice. Ta se pak při sezení na nich střídá se samcem. K zániku této rozsáhlé skupiny mladých psittacosaurů vedla zřejmě nějaká náhlá katastrofa, a to buď sopečný výbuch, písečná bouře nebo sesuv stropu podzemního doupěte.
Psittacosaurus mění tvář
Možná přesnějším vyjádřením by bylo, že psittacosaurus mění ocas. Všechny předchozí rekonstrukce tohoto dinosaura pozbývají platnost. Podle loňského nálezu v čínském Liaoningu (snad už je zbytečné stále opakovat, odkud všechny ty neuvěřitelné objevy poslední doby pocházejí) byla přední část ocasu psittacosaurů, opatřena dlouhými pevnými štětinami, tvořenými keratinem (podobně jako např. rohy u skotu). Účel těchto struktur není zatím přesně znám, mohly však mít význam při předvádění se samců při námluvách.
