Římské stavby, při jejichž konstrukci byl použit beton, odolávají i 1500 let po pádu říše. Dnešní stavby by podobnému zubu času odolaly jen stěží. Američtí vědci nyní odhalili, proč byl beton Římanů tak odolný.
Stavební látku lidé dříve vyráběli z vulkanického popela, drti z vyvřelých hornin a mořské vody. Takto vytvořená stavebnina se časem stávala ještě pevnější na rozdíl od dnešního betonu, který naopak zvětrává a postupně se rozpadá.
Tajemství římského betonu vědci odhalili díky studiu vzorků betonu z přístavních hrází. Ve stavebnině omílané mořskou vodou geologové nalezli ojedinělý druh minerálu, takzvaný toberomorit hlinitý, který se dál rozrůstal strukturou betonu a vytvářel v něm zpevňující mřížku.
Podobně mořská voda reagovala v i římské stavebnině, kde rozpustila vulkanické krystaly i vyvřelé sklo a nahradila je zmíněným minerálem. Proto se beton v čase zpevňoval a praskliny se samovolně zaplňovaly.
Naopak moderní beton, který chemicky vychází pouze z portlandského cementu, po zatvrdnutí už žádné změny neprodělává. Jakékoli povětrnostní vlivy pak už jeho strukturu pouze rozrušují.
Výzkum by mohl vést k výrobě mnohem kvalitnějšího a odolného betonu.
