Problémy spojené s klonováním živých tvorů vytvořily od začátku dva nesmiřitelné tábory – nadšených příznivců hlavně z řad lékařů a zatvrzelých odpůrců, zejména těch nábožensky založených. Čím argumentují?
Skutečnost, že se kdesi po naší planetě pohybuje tajemný lidský klon dnes sice nelze vyloučit, ale zatím takové tvrzení americké společnosti Clonaid nebylo ničím doloženo. Že se však jiní klonovaní živočichové narodit mohou, o tom již není pochyb. Prvním z nich byla mořská ježovka, kterou dělením embryí přivedl na svět embryolog Hans Driesch již v roce 1892. Roku 1942 se narodil laboratorní potkan, jehož embryo vzniklo z buňky odebrané z dvoubuněčného zárodku.
Dolly není bez překvapení
Světovou senzaci však vzbudila v roce 1996 až skotská ovce Dolly – důkaz prvního úspěšného klonu velkého zvířete. Buňky mléčné žlázy pro vytvoření Dolly pocházely ze šestileté ovce. Ovšem roku 1999 odborníci zjistili, že buňky Dolly neodpovídají jejímu věku, ale spíše mnohem staršímu zvířeti. Slavná Dolly v únoru 2003 podlehla plicní chorobě.
Vedoucí týmu „stvořitelů“ovce Ian Wilmut se nyní dočkal významného ocenění – britská vláda mu udělila licenci k terapeutickému klonování lidských embryí pro lékařský výzkum.
Velká Británie jako první země v Evropě vydala letos souhlas s klonováním lidských zárodků. Rozhodla tak tři roky poté, co povolila výrobu kmenových buněk k lékařským účelům. „Nejde však o klonování dětí,“ ujistil vedoucí týmu Miodrag Stojkovic. Lékaři věří, že se naučí léčit mnohé nemoci – např. Alzheimerovu či Parkinsonovu chorobu či cukrovku.
Klonovaný šampion
Letošního 25. února francouzští a italští genetici přivedli na svět klonované hříbě vážící 42 kg. Je klonem světového šampióna z roku 1994 a 1996 Piaraze. Ten byl však z bezpečnostních důvodů vykastrován, jak to bývá u závodních koní zvykem. Naklonováním hříběte – hřebce hodlají vědci obnovit reprodukční schopnosti sterilizovaného koně.
PRO
Ing. JOSEF FULKA, jr., DrSc.
Klonování se věnuje mnoho let ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Praze, kde je vedoucím odboru biologie, reprodukce a molekulární genetiky. Působí i v Centru buněčné terapie a tkáňových náhrad 2. lékařské fakulty UK v Praze. Do povědomí světové odborné veřejnosti se však zapsal zejména jako člen týmu, který přivedl na svět ovci Dolly.
Klonování může zachraňovat lidské životy
+ Proč klonovat?
· Prostřednictvím terapeutického (léčebného) klonování budeme v budoucnu schopni léčit mnohé nemoci nebo následky úrazů, s nimiž si dnes poradit nedokážeme. Proto je nezbytné ve výzkumu pokračovat – je to otázka let.
· Naklonovat se dají nejen živočichové, ale i rostliny… I v tom je perspektiva klonování
· Například dětští onkologičtí pacienti při léčbě leukémie ztratí všechny pohlavní buňky – tedy i možnost mít dítě. Jistě v takovém případě nikdo nebude mít námitky, aby se u nich v budoucnu klonování využilo k pořízení vlastního potomka.
· Klonovaný lidský jedinec by svět nezměnil. Pokud by se to nestalo nějakou extra módou, tak by mi to však nevadilo
– V čem tkví nebezpečí?
· Při reprodukčním klonování je nutné odstranit problémy, které ho doprovázejí. Především je to nízká efektivita, jen asi do tří procent narozených mláďat a především pak různé defekty u naklonovaných jedinců.
· Při terapeutickém klonování se následně zničí embryo, tedy potenciální nový život.
PROTI
Prof. PhDr. Dr. Tomáš Halík
prezident České křesťanské akademie
Klonování lidských bytostí je ohavné!
+ Proč neklonovat?
· Reprodukční klonování, tedy klonování člověka, jde proti směru vývoje. Nejde o službu pokroku. Otevírají se dveře nebezpečnému barbarství. Vatikán v souvislosti s klonováním hovoří o nepřípustném zásahu.
· Je to technika, která zahrnuje extrémní rizika.
· Jak zdůrazňuje i americký prezident George Bush „Žádný lidský život nesmí být obětován ku prospěchu života jiného.“
· Je zde nebezpečí „výroby dětí na zakázku“.
– Kde hledat pozitiva?
· Léčebné klonování může nabízet i určité šance nemocným lidem
Jak to vidí redakce 21. STOLETÍ?
Obecně je klonování chápáno jako vytvoření kopie již narozeného jedince. Člověk nebo živočich, který by měl být naklonován, „daruje“ buňku, z níž se vyjme jádro a přenese do vajíčka, ze kterého se předem odstraní genetická informace. Tak vznikne embryo, které se po přenesení do dělohy vyvine v plod. Přístup ke klonování rozdělil svět na dva tábory – zhruba podle linií, které oddělují odpůrce a zastánce potratů.
Na odmítání naráží především „reprodukční klonování – tj. technika rozmnožování s cílem narození potomka geneticky shodného s dárcem DNA. Větší pochopení zaznamenalo tzv. terapeutické klonování – vytváření embryí pro lékařské účely. To dává naději lidem postiženým mj. infarktem či poškozením míchy. Vhodné buňky může poskytnout sám pacient, nemusejí pocházet z embrya.
Stále větší roli hrají kmenové buňky, které se mohou vyvinout v jakýkoli orgán či tkáň a snad i vyléčit mnohé choroby včetně rakoviny. Obzvláště cenným zdrojem kmenových buněk jsou embrya, jichž je v každé zemi nedostatek.
Hovoříme-li o klonování v mnoha jeho podobách, měl by vždy zůstat na nejpřednějším místě člověk a kvalita jeho života
Pokračujme ve výzkumu, říkají experti
Letos se Praha stala dějištěm významné mezinárodní konference QUA VADIS ART. Špičkoví odborníci se zamýšleli nad asistovanou reprodukcí a jistě nepřekvapí, že mnozí z nich se věnují i klonování. Zaznamenali jsme některé jejich názory:
Prof. Keith H. S. Campbell
Stále usměvavý muž působí mj. na univerzitě v anglickém Nottinghamu. Byl členem výzkumného týmu, který naklonoval ovci Dolly.
„Historický experiment s Dolly mi dal možnost pochopit, že lze vzít buňky ze starého zvířete a vlastně obrátit jejich funkci. Má obrovský význam pro léčbu nemocí, při kterých se funkce buněk ubírá špatným směrem.“
Je však vůbec etické využívat ke klonování kmenové buňky nenarozeného lidského embrya? Není to vražda nenarozeného života?
„To je velmi citlivý problém. Musíme důsledně rozlišovat mezi klonováním reprodukčním a terapeutickým. Z osobní zkušenosti velice dobře vím, že zejména náboženští činitelé něco podobného považují za vraždu. Chci zdůraznit zásadní věc: My pracujeme s embryi mladšími než týden. To nelze ještě ani náhodou označit za lidského tvora. Dál pokračuji v klonování zvířat. Chci vytvořit populaci diferencovaných buněk bez nutnosti embryí.“
Prof. Severino Antinori
Odborník z Říma se pyšní zejména tím, že radost z mateřství dopřává i ženám pokročilého (někdy značně!) věku (někteří jeho kolegové to z etického hlediska neschvalují). Proslýchá se, že již delší dobu provádí pokusy i s lidskými klony. Většina výzkumů se však prý uskutečnila jen do stadia čtyř buněk, tedy nejde o novou lidskou bytost. Údajně již provedl implantaci klonů několika ženám. Sám přiznává: „Domnívám se, že lidé jsou díky určitým genetickým výhodám pro klonování vhodnější než zvířata.“
Pokud se týká etiky, jako klad klonování vidí právo člověka na rozmnožování – do budoucna nový a účinný prostředek proti neplodnosti. Ovšem tato naděje současně přináší i jistou hrozbu: Zatím nevíme, co se s případně naklonovaným člověkem stane v příštích 30 letech jeho života. „Předpokladem úspěchu klonování lidí je výběr kvalitního vajíčka,“ zdůrazňuje prof. Antinori.
Prof. Jan Tesařík
I když je Čech, většinu času v posledních letech pracuje v zahraničí. Velké úspěchy měl v Francii, nyní má prosperující kliniku MARS+Gen ve španělské Granadě. Právě před deseti lety jako první na světě provedl umělé oplodnění pomocí nezralé mužské pohlavní buňky na úrovni tzv. spermatid. Jak nám řekl, není rád, že mnoho klonovaných zvířat umírá a u těch která přežijí se objevují různé abnormality.
Prof. MUDr. Eva Syková, DrSc.
Je ředitelkou Ústavu experimentální medicíny AV ČR
„Získávání buněk a tkání klonováním terapeutickým zůstává velkou nadějí pro mnoho nevyléčitelně nemocných. Terapeutickému klonování by nebylo etické předem bránit za předpokladu, že nebude ohrožen pacient.“
Více se dozvíte:
Jaroslav Petr, Klonování – Hrozba nebo naděje, 2003
Vladimír Vondrejc – Genové inženýrství, Karolinum 2001
Čtenářská anketa 21. STOLETÍ:
V anketě na internetových stránkách www.21STOLETI.CZ jsme se našich čtenářů zeptali: Co si myslíte o klonování?
S klonováním souhlasím 24 %
Souhlasím pouze v případě,
že je určeno pro další vědecký výzkum 50%
Nemám nic proti klonování zvířat,
ale s klonováním lidských buněk nesouhlasím 10 %
Jsem zásadně proti klonování 9 %
O tento problém se vůbec nezajímám 7 %
Slovníček základních pojmů klonování
Apoptóza – fyziologická buněčná smrt (autodestrukce) poškozených buněk.
BLASTOCYSTA – preimplantační embryo
Cytoplast – enukleovaný oocyt
Embryoblast (ICM) – vnitřní buněčná masa – malá skupina buněk, které se nacházejí v blastocystě a nejsou diferencovány.
Enkleace – odstranění genetického materiálu z oocytu .
Embryonální kmenové buňky – nediferencované buňky získané z raných embryonálních stadií, které jsou schopny diferencovat se a nahradit každou z tělních tkání.
Kmenová buňka (SC) – nediferencovaná somatická buňka z dospělých tkání, která může opravit poškozené tkáně.
Morula – preimplantační embryo, které se skládá z pevného shluku embryonálních kmenových buněk (ESC).
Oocyt – buňka vznikající v průběhu zrání vajíčka.
Terapeutické (neprodukční) klonování – metoda, která může produkovat ESC – klonované embryo se vyvíjí pouze do stadia blastocysty.
Nadměrný růst (fetální gigamtismus) – patologické celkové zvětšení těla a samotných orgánů, které není srovnatelné s normální ontogenezí.
Reprodukční klonování – ve stadiu blastocysty se klonované embryo transferuje do dělohy (uterus) a je mu umožněn další prenatální vývoj (před vlastním narozením).
Syndrom ohromných mláďat – je charakteristický patologickým gigantismem plodu a různě patologicky zvětšenými orgány.
Totipolentní ESC – ESC, které se mohou diferencovat v každou somatickou tkáň. Tyto buňky tvoří zygoty.
Zygota – jednobuněčné embryo vzniklé splynutím gamet – zralých pohlavních buněk.
