Na éru osmibitových počítačů se dá vzpomínat s trochou nostalgie, ale ty staré počítače, valící se v prachu pod postelí, můžou i v dnešní době s předponou „giga“ přinášet poučení.
Na začátku osmdesátých let minulého století pomalu končila éra programovatelných kalkulátorů a začala slavná doba osmibitových počítačů – Atari, Commodore, Sharp MZ a především u nás nejrozšířenější Sinclair ZX Spectrum. Osmibitové procesory, které obsahovaly, mohly do svých registrů, které jsou nutné pro jakoukoliv operaci počítače, uložit číslo o osmi bitech. Současné počítače mohou pracovat s čísly o 64 bitech, tedy s číslem ve dvojkové soustavě o délce 64 nul a jedniček.
Kdo byl ten šťastný?
První počítač, který můžeme označit za člena platformy PC, byl sice vyroben v IBM už v roce 1981, ale u nás byla tou dobou situace hodně odlišná. Koupit si vlastní PC bylo prakticky nemyslitelné, na počítač se nezmohly ani bohaté podniky. V tu dobu se ale i k nám začaly dostávat první osmibitové počítače – paradoxně si je mohli koupit jednotlivci za často s rizikem získané tuzexové bony, podniky s cizí měnou v žádné podobě disponovat nemohly. To vedlo ke zvláštní situaci: zaměstnanci měli techniku, kterou zaměstnavatel neměl, a tak se stávalo, že se domácí „osmibiťáky“ nasazovaly na seriózní úkoly, které… obvykle zvládly. Je třeba pohlížet s respektem na programátory, kteří na „gumácích“, jak se Spectrům kvůli gumové klávesnici říkalo, vytvořili programy pro skladování zásob, pro dopravní průzkum ve velkém městě, pro výpočty léčebných dávek speciálních infuzí podle stavu pacienta.
Hurá na burzu programů!
To, čemu dnes říkáme „technická podpora“, prakticky neexistovalo. Nedostatek manuálů, servisů a především programů měl vlastně velmi pozitivní efekt – čeští uživatelé počítačů k sobě měli kolegiální vztah a ochotně se sdružovali do zájmových organizací. A tam se vymýšlelo a nahrávalo. To bylo podhoubí, z něhož vyrostla generace současných programátorů-seniorů. Seskupování mělo další efekt – osmibitové počítače měly rozdílnou hardwarovou architekturu a byly samozřejmě nekompatibilní (příznivci Spektra a Atari se k smrti nenáviděli). To vedlo k postupnému rozdělení původně jednotných skupin zájemců o výpočetní techniku do jednotlivých značkových klubů.
Svět osmibitových počítačů byl touto různorodostí charakteristický. Existují stovky typů, verzí a variant osmibitových počítačů, ve Francii se stal populární Thomson a Amstrad, v Británii zase BBS Microcomputer, v některých oblastech USA „Trash“ TRS-80. A u nás nemůžeme nevzpomenout „oranžový opékač“ IQ 151 a cvakající PMD 85. Stejně jako všude na světe se i u nás vyráběly klony Sinclairu (různé verze počítače Didaktik).
Každý kilobyte dobrý
Jaké byly hlavní parametry? Adresovatelná paměť u osmibitových počítačů činila 65536 bytů. Z nich zpravidla něco zabral program obsluhující grafický výstup a klávesnici (paměť ROM), plnil i další úkoly dnešních operačních systémů. Na uživatele zbylo zpravidla od 4 do 48 kB. Současné počítače disponují operační pamětí o jeden řád vyšší, tedy megabyty (1024 kB). Procesory měly různý výkon, uveďme příklad jmenovaného Spectra: procesor Z80A byl taktován na 3,5 MHz. Zdá se vám to oproti současným o jeden řád vyšším procesorům málo? Kapacita paměti a výkon procesoru je do značné míry relativní pojem: na těchto počítačích běžely třeba simulátory letadel – výpočetně složité programy. Samozřejmě grafické prostředí bylo nesrovnatelně chudší, vždyť k dispozici bylo (bez používání programátorských triků) jen 8 barev. Jak nesrovnatelný je ale výkon současných PC! Asi nemusíme připomínat, že ty hry byly velmi zábavné, určitě ne méně, než ty současné vydávané na DVD s kapacitou gigabytů.
S malou pamětí na Měsíc!
Proč se v 21. století věnujeme sklonku století dvacátého? Předně si připomínáme čtyřicáté výročí Moorova zákona, v němž Gordon Moore správně odhadl obrovské tempo rozvoje informačních technologií. Druhou stránkou naších gigahertzů a gigabytů je, že je nedokážeme plně využít. Nikdo proces růstu nezastaví, pohání ho především konkurenční prostředí. Zkusme si ale také občas vzpomenout, že dobrý program může mít třeba jen 36 kilobajtů. Není to málo. Takovou pamětí disponoval palubní počítač modulu Apollo 11, který úspěšně přistál na Měsíci.
Více se dozvíte:
http://zxspectrum.kpcp.cz/
http://raster.infos.cz/atari/
Otec
Brit Sir Clive Sinclaire, „hybatel hejblátek“, vytvořil v roce 1980 co možná nejjednodušší a nejlevnější počítač – ZX80. A to se stalo základem úspěchu. Vzniklo obrovské množství programů, které se díky jednouchému a dostupnému šíření na magnetofonové pásce rychle šířily. Zhusta nelegálními cestami. Díky tomu ovšem začaly vznikat první hráčské komunity, předobraz dnešní progamingové scény.
Poslední vítězství Spectra?
Největší současnou komunitou „pohrobků“ zůstávají lidé kolem ZX Spectra – na internetu najdete hned několik emulátorů (programů pro převod na jiný počítač) tohoto počítače, v archivech jsou tisíce programů a tvoří se dokonce nový software. Na stránkách www.kompaktservis.cz si můžete nechat postavit onen český klon Didaktik dle svých požadavků. Ale nesmíme být nespravedliví: čile žijí kluby kolem Atari. Na jejich internetových stránkách najdete samozřejmě i odkaz na emulátory pro PC.
