Bývala to doména spisovatelů píšících sci-fi. Hrdina přijde do svého domu, ten ho pozdraví a poví mu co se dělo v době jeho nepřítomnosti. Poté je dům nastaven tak, aby vyhovoval náladě svého majitele, jednou je z něho karibský ostrov, podruhé sibiřská tajga. Vše je samozřejmě ovládáno hlasem. Je to skutečně jen fantazie?
Aby nás naše domy poslouchaly na slovo, tak daleko sice ještě nejsme, ale takzvané „chytré domy“ jsou již realitou. Hollywoodští herci nebo nejbohatší muž planety Bill Gates už v podobných domech několik let žijí. Koneckonců, byl to právě Gatesův Microsoft, který veřejnosti první budovu tohoto typu již v roce 1994 představil.
Některé technické vymoženosti jsou již dnes celkem běžné. Například samočinné rozsvícení světel, které funguje na bázi senzoru pohybu. Rovněž je už ve světě rozšířena technologie centrálního ovládání topení a spotřeby energie. Mikrovlnné trouby jsou napojeny na internet a lednice vás dokážou upozornit, že konec záruční lhůty potravin v ní uložených se blíží…
Hlavně bez drátů
Základem pro rozvoj automatizovaných domácností je rozšíření technologie WiFi, tedy lokální bezdrátové sítě. Samozřejmě, technicky je možné veškeré spotřebiče propojit s centrálním počítačem kabelem, ale zkuste žít v takové domácnosti, když všude kam šlápnete je nějaká šňůra. U technologie WiFi stačí mít jediný čip a všechny komponenty spolu mohou bez problému komunikovat vzduchem.
A jak to vše pak bude vypadat v praxi? Mikrovlnná trouba vám spočítá jak kalorické je jídlo v ní připravované a z internetu dovede stahovat recepty, toaleta zhodnotí váš zdravotní stav a poté, jako váš domácí lékař, vám nabídne vhodný dietní program.
Ovšem nejen stravou je člověk živ, důležitá je i hygiena. Zatímco si ráno čistíte zuby, zrcadlo vám promítne předpověď počasí nebo poslední zprávy. Především ženám, ale nejen jim, je pak určena další funkce, kdy vám zrcadlo promítne, jak byste vypadali v tom kterém kusu oblečení, které máte ve skříni.
Ani spotřební elektronika nezůstává pozadu. Vždyť dnešní televize nebo DVD přehrávače mají inteligenci běžného počítače. Místo televize můžete mít v pokoji multifunkční digitální panel, a zatímco budete sledovat svůj oblíbený film, můžete v malé výseči v rohu obrazovky zkontrolovat děti hrající si venku nebo se podívat, zda je kachna v mikrovlnce již upečená. U sportovního utkání bude časem možné si vybrat, z jaké kamery chcete přenos sledovat.
Co můžete mít již dnes?
To vše není hudba nějaké daleké budoucnosti. Výrobci počítají s tím, že do tří let bude vše výše zmíněné již zcela dosažitelné. Kdo by neměl trpělivost ony tři slibované roky počkat, ten si s chytrou domácností může užít spoustu legrace již dnes. Možností je spousta. Odhlučněné domácí kino, obrazovky s reproduktory v každé místnosti nebo kuchyňské přístroje na dálkové ovládání, to vše je už na trhu k dostání.
Nikoho již dnes nepřekvapí, že při vstupu do chytrého domu vás bezpečnostní systém požádá o identifikaci vaší oční duhovky. Systém tak příchozího jednoznačně pozná a na přivítanou například může z reproduktorů přehrál píseň jeho oblíbeného interpreta nebo třeba přečíst jeho oblíbenou báseň.
Pravidelně programově doplňovaný a modernizovaný systém spojuje do jediného komplexu hlasové ovládání, rozpoznávání tváří, chytré karty, multisenzory a aktivní obrazovky. I kuchyň a ostatní místnosti jsou on-line a vše lze řídit prostřednictvím počítače. Takhle podobně vypadal (již před jedenácti lety) zmiňovaný prototyp chytrého domu od Microsoftu.
Revoluce v procesorech
Nástup robotizovaných domů předpokládá vývoj nových procesorů. Budoucnost v této oblasti ponese jméno Cell, revoluční procesor, který společně vyvíjejí japonské společnosti Sony a Toshiba s americkou IBM. Procesory Cell budou spolupracovat při řešení náročných úkolů, podobně jako již dnes spolupracují superpočítače. Jednotlivé procesory si tak mohou navzájem „půjčovat“ i své výkony. Budete-li například hrát náročnou počítačovou hru, lze si trochu potřebného výkonu „vypůjčit“ z DVD přehrávače a naopak. Zkrátka, DVD přehrávač, televize nebo herní konzole se stanou součástí jednoho velkého superpočítače.
Je nutné chodit do kanceláře?
Revoluce se nechystá jen v domácnostech, ale na své si pochopitelně přijdou i kanceláře. Jak tedy může vypadat kancelář budoucnosti?
Základem, podobně jako u chytrých domácností, budou bezdrátové technologie. Umožní tak zaměstnancům vykonávat svou činnost kdekoliv v budově i v jejím blízkém okolí. Po usednutí na své místo, zadá pracovník do svého počítače heslo a systém mu automaticky nastaví předvolené osvětlení nebo teplotu prostředí. Formální konference a jednání se budou odehrávat v prostorách vybavených plasmovými displeji, které umožní promítání prezentací a psaní přímo do nich. Bezdrátové sítě lidem dovolí využívat notebooky k běžné výměně informací a efektivní prezentaci.
V různých vizích budoucnosti administrativních pracovišť odborníci předpokládají, že veškeré dokumenty budou v elektronické podobě. Ovšem některé výzkumy, které se touto oblastí zabývaly, zjistily překvapivé výsledky. Po zavedení elektronické komunikace (emailů) spotřeba papíru vzrostla až o 40 procent. Mnozí lidé si zkrátka každý email vytisknou, protože jsou zvyklí pracovat s dokumenty v papírově podobě. Nelze se divit, papír si lze odnést kamkoliv a neustálé sledování obrazovky počítače pod rozsvícenými zářivkami může způsobovat i zdravotní problémy.
Ve výbavě moderní kanceláře bude důsledně pokračovat trend miniaturizace. Během několika příštích let se kancelářská technika ještě zmenší a bude integrována přímo do nábytku nebo stěn. A možná se blíží rozšíření snu mnoha lidí – být ve své kanceláři a přitom takříkajíc „nevylézt z postele“. Komunikační prostředky jsou dnes totiž již natolik vyspělé a internet natolik rozšířen, že v některých oborech vlastně ani není nutné do kanceláře dojíždět.
Domluvit se umí i výtahy
Každý vyšší dům potřebuje svou zdviž neboli výtah. Vysoké administrativní budovy mohou mít takových výtahů i několik desítek. Moderní technologie chytrých staveb neopomíjejí ani tento dopravní prostředek.
V amerických, evropských a japonských mrakodrapech odborníci neustále řeší, jak zvýšit rychlost přepravy výtahem. V budovách, kde je potřeba výtahů více, už dnes zdviže dokážou mezi sebou komunikovat, vyhodnocovat situaci a vybrat nejvhodnější kabinu k obsloužení daného patra. Výsledkem je minimální čekací doba na příjezd výtahu. Například v budově vysoké 250 metrů se díky této technologii čeká na výtah jen okolo dvaceti vteřin a dá se předpokládat, že se tato doba bude časem ještě snižovat.
Omítka jako čistič vzduchu
Znečištění vzduchu na naší planetě dosahuje v mnoha místech kritického bodu. Co takhle, kdyby se místo nákladných čističek o kvalitu ovzduší starala omítka na našich domech?
Zní to možná trochu neuvěřitelně, vždyť taková omítka by skutečně musela být velmi „chytrá“, jenže taková technologie se už dnes testuje. Materiály, které tvoří základ omítky – ať je to malta, beton či sádra – dokážou pohlcovat oxidy dusíku i jiné chemické látky. Ba co víc, nečistota je poté z omítky odplavena pouhou dešťovou vodou do kanalizace. Jestli se někdy podobný materiál dostane na domy u pražské magistrály mohou si Pražané bez obav o své zdraví vyrazit na korzo i tam.
První testy těchto materiálů probíhají od roku 2002 v Itálii. Celý vtip spočívá v tom, že molekuly oxidů dusíku prostoupí pórovitým povrchem, kde je zachytí mikroskopické částečky oxidu titanu. Vlivem ultrafialového záření a následných chemických reakcí atk vznikají sloučeniny s kyselým pH, které pak déšť bez problémů odstraní. Odhaduje se, že tato technologie může snížit koncentrace oxidu dusíku o více než 60 procent.
Vize Raye Bradburyho
O tom, že domy budou přemýšlet a ušetří svým majitelům práci, snili lidé od nepaměti. Popisy, jak budou stavby budoucnosti vypadat, lze nalézt v mnoha vědecko-fantastických knihách. Do jedné podobné předpovědi se pustil i světově proslulý americký spisovatel Ray Bradbury ve své knize Marťanská kronika.
Jak tedy vypadala v padesátých letech představa úklidu v roce 2026? „Z doupat ve stěnách vyrazili droboučcí roboti – myšky. Pokoje se hemžily malými čističi z gumy a kovu. Vrážely do židlí, vířily kartáčkovýma nožkama, prohrabávaly se tkanivem koberců a pozorně do sebe nasávaly každé zrníčko prachu. Potom, jako nějací tajemní nájezdníci, zmizely zase ve svých norách. Jejich růžové elektrické oči pohasly. Dům byl čistý.“ Podobně měla být opečována i zahrada, dětský pokoj byl vybaven spoustou pohyblivých hraček a dům sám o sobě byl vzorem bezpečí a nikdo cizí se do něho nemohl dostat.
Zapomeňte na radiátory
Vytápění umístěné v podlaze nebo ve stropě už dávno není žádnou novinkou. V poslední době se ale objevuje trend umisťovat systémy vytápění do stěn. Tento nápad je sice relativně nový, ale již nyní jsou známy tři způsoby, jak zeď vyhřát. Prvním z nich je využití nízkých konvektorů, které jsou sice umístěny v podlaze, ale teplý vzduch proudí lištami za stěnou.
Další možností je ohřát vzduch přímo ve stěně a ten v ní pak cirkuluje v jakýchsi kanálcích. Nejobvyklejším způsobem je však využití teplé vody, která proudí v systému trubek přímo ve stěně. Výhody stěnového vytápění jsou nasnadě. Teplo výrazně snižuje vlhkost zdí, což je neocenitelné zejména pro astmatiky a alergiky. Vzduch se tolik nevysušuje a méně cirkuluje, což snižuje víření prachu a bakterií. A nedůležité není ani to, že teplý vzduch se rovnoměrněji rozprostře po místnosti. Mimochodem, v létě místo teplé vody lze použít vodu studenou a klimatizace je v tu chvíli zbytečná. Zdá se tedy, že budoucnost vytápění i ochlazování je skrytá ve stěně.
Le Corbusier by se divil
„Architektura je vědecká, přesná a velkolepá hra objemů soustředěných pod sluncem,“ tvrdil jeden z nejslavnějších architektů světa Švýcar Le Corbusier. Jeho architektonické návrhy svědčí o tom, že si opravdu rád hrál. A to zdaleka netušil, jaké možnosti se před architekty a urbanisty otevřou na prahu 3. tisíciletí.
Současní architekti nevyužívají počítačů jen jako nástrojů ke své práci, ale i jako kreativních zařízení, která dokážou vymýšlet nové směry v navrhování a překvapivé formy pro svět staveb a prostoru. Jednoduše řečeno, architektura objevuje nové možnosti v informatice, umělé inteligenci, materiálovém inženýrství, molekulární biologii, genetice a nanovědě.
