Domů     Historie
Na čem stojí Karlův most?
21.stoleti 19.12.2005

Opravou dvou mostních pilířů byla nedávno zahájena první etapa rekonstrukce pražského Karlova mostu. Odborníci tak měli po více než sto letech příležitost podívat se až k jeho základům a dozvědět se víc o technologiích, používaných ve 14. století jeho staviteli.Opravou dvou mostních pilířů byla nedávno zahájena první etapa rekonstrukce pražského Karlova mostu. Odborníci tak měli po více než sto letech příležitost podívat se až k jeho základům a dozvědět se víc o technologiích, používaných ve 14. století jeho staviteli.

Objektem zájmu stavbařů a památkářů se staly osmý a devátý mostní pilíř, tedy  první dva, které ve směru od Kampy stojí v říčním korytě. Jsou to jediné pilíře se základy trvale pod hladinou, které dosud neměly ochrannou „obálku“ v podobě kesonů nebo železobetonového věnce. Ostatní pilíře jsou takto chráněny od konce 19. a počátku 20. století. Tehdy byla, po katastrofické povodni z roku 1890, při níž se zřítily dva mostní pilíře a tři oblouky, provedena poslední velká oprava Karlova mostu. Památkáři chtěli zjistit, jak základy mostu poznamenala povodeň z léta 2002 a nedostatečně chráněné pilíře zpevnit. Pokud by totiž došlo k jejich podemletí, mohly by poklesnout a způsobit zhroucení části mostní konstrukce.

Most na mlýnských kamenech
V průběhu roku 2005 vybudovali stavbaři kolem osmého i devátého pilíře Karlova mostu komory z ocelových pilotů zaražených do dna, z nichž vyčerpali vodu. Poté odtěžili říční nánosy a na dvou místech vykopali sondu až k základům. U devátého pilíře se tak dostali až k řadě mlýnských kamenů, na nichž byl ve 14. století most vystavěn; hlouběji se bez rozebrání samotných mostních pilířů proniknout nedalo.
Z údajů získaných při opravách na konci 19. století je známo, že se pod mlýnskými kameny ve vltavském dně nacházejí původní, navzájem provázané gotické piloty z dubového dřeva. Mlýnské kameny, které na nich leží, jsou pospojované železnými kramlemi, zalitými olovem. Znamená to tedy, že pilíře Karlova mostu byly zakládány na suchu, jinak by olovo do otvorů nezateklo.
O gotických stavitelích víme, že při zakládání staveb na dně řeky dovedli z dubových klád utěsněných jílem budovat šestiboké jímky, jejichž obsah vyčerpali pomocí šlapacího kola nebo Archimédova šroubu. Stavební práce pak sice prováděli pod úrovní hladiny, ale na suchu. Nedochovaly se však žádné zprávy, zda tomu tak bylo i u Karlova mostu. To, že dodnes stojí, každopádně svědčí o mimořádném fortelu dávných zedníků, kameníků nebo tesařů a také o skvělých organizačních schopnostech tehdejších stavitelů. Ti měli k převážení materiálu k dispozici jen volské potahy nebo pramice. K jeho usazování na místo jim sloužil primitivní jeřáb v podobě trojnožky s kladkostrojem, páka, nakloněná rovina a nakonec i vlastní ruce.

Do malty se přidával i cukr
Velká generální oprava Karlova mostu proběhla v roce 1784. Pod hladinou Vltavy jí dodnes připomínají dobře dochované konstrukce z dubových fošen, chránící základy mostních pilířů. K další zásadní opravě mostu pak došlo v 90. letech 19. století. Když tehdy vojáci odstraňovali trosky zřícených pilířů, dařilo se jim to jedině s pomocí dynamitu. Tak pevná je malta, která drží kvádry pohromadě. 
Podle známé legendy přidávali stavitelé Karlova mostu ve 14. století do malty vajíčka a její složení tedy pochopitelně zajímá i dnešní badatele. Odebrali proto z různých míst mostní konstrukce řadu vzorků původní malty a odeslali je na odbornou expertizu. Její výsledky zatím nejsou známy, ani ta nejlepší metoda však dnes není schopná přidávání vajec do malty prokázat. Nanejvýš se může  odhalit přítomnost nějakých blíže neurčitelných organických příměsí, jimiž středověcí stavitelé skutečně zlepšovali mechanické vlastnosti nebo zpracovatelnost malty. Lilo se do ní mléko, pivo, víno, moč, ale i volská krev či žluč, přidával se tvaroh a dokonce i cukr. Vajíčka jsou pochopitelně vynikajícím pojidlem, používaným například v malířství, na tak mohutnou stavbu, jakou ve své době Karlův most byl, by jich ale bylo třeba opravdu obrovské množství.
Hlavním pojivem mostní malty bylo však zřejmě hydraulické vápno. Proto ta pevnost a odolnost.
Celková hmotnost materiálu, z něhož je most postaven, se odhaduje přibližně na sto tisíc tun, což je množství, odpovídající roční těžbě jednoho dnešního docela slušného lomu. Většina kamene pocházela z lomů za Prahou, část patrně přímo z koryta řeky, odkud se do Karlova mostu dostaly i kvádry ze staršího raně románského Juditina mostu, který se zřítil při velké povodni roku 1342.

Co zůstalo z Juditina mostu?
První pražský kamenný most, zvaný Juditin, byl přibližně o 5 metrů nižší než jeho následovník Karlův most a měl také víc oblouků. O tom, co se stalo s jeho troskami neexistují žádné záznamy, jejich druhotné využití je však vysoce pravděpodobné. Kvádry posloužily ke stavbě domů a nepochybně i ke stavbě nového mostu, v jehož obložení můžete dodnes spatřit řadu bloků temně červeného pískovce. Památkáři předpokládají, že právě tyto kvádry pocházejí z Juditina mostu.
Po části dlažby starého mostu se můžete projít na pražském Křižovnickém náměstí, kde je s ní vydlážděn jeden kout u kostela sv. Františka. Několik desítek kvádrů i dlažebních kamenů z Juditina mostu bylo nedávno vybagrováno při prohlubování vltavské plavební dráhy. Potápěči tvrdí, že ve dnu řeky jsou dodnes viditelná torza jeho pilířů. Za druhé světové války, v jednom nebývale suchém létě, prý dokonce některé z nich vyčnívaly až nad hladinu. Jeden oblouk Juditina mostu můžete i dnes spatřit na pravém vltavském břehu u přístaviště loděk na nábřeží pod Křižovnickým náměstím, další torza se dochovala na Malé Straně uvnitř jiných objektů –  mostní oblouk, kus dlažby, dokonce i část boku románského mostu. I zdi a sklepy starých pražských domů často skrývají podobná překvapení.

Útroby bez tajemství
Napadlo vás ale někdy, co se skrývá uvnitř Karlova mostu? Pod současnou dlažbou mostu je několik vrstev moderních materiálů. Nejdiskutovanější z nich je asi metr pod povrchem betonová deska ze 70. let minulého století, o jejímž odstranění či zachování se řadu let vedou spory. Hned pod ní se nachází původní mostní konstrukce. Někdy bývá označována jako násyp, ve skutečnosti je to však vyzdívka z lomového opukového kamene, spojovaná už zmíněnou přepevnou maltou.
V tělese mostu se najdou jen dvě větší dutiny. Starší z nich, pod staroměstskou mosteckou věží, byla původně vězením. Mladší dutina vznikla až při opravách mostu na konci 19. století, kdy bylo nutné znovu postavit tři zřícené oblouky. Tehdejší stavitelé se sice drželi tradičního tvaru, vnitřní prostor mezi pilířem a vozovkou však ponechali volný a nevyzdili ho. Dutina s vylehčovacími klenbami je vysoká 7 metrů a dá se do ní vlézt poklopem z vozovky. Je v ní jen trochu vlhko, nic jiného.
Další dutiny v tělese Karlova mostu se odborníci pokoušeli najít pomocí různých neinvazivních metod. Marně! Ani radar nebo ultrazvuk jejich existenci neprokázaly. Zbytek mostu je plné těleso a nejsou v něm žádné další dutiny, dokonce ani větší trhliny nebo mezery mezi kvádry.

Pistole, kosti, mobily…
Osmý a devátý pilíř Karlova mostu byly v průběhu roku 2005 vyspraveny; stavbaři v jejich základech doplnili vypadlé kvádry a zatmelili vodou vymleté spáry. Oba pilíře se pak dočkaly nové železobetonové „boty“. Ta bude v dalších desetiletích a možná i staletích pilíře chránit před nepříznivými vlivy, které do Prahy odedávna přinášejí především povodně.
Potápěčský průzkum, který rekonstrukci pilířů předcházel, a také následné sondy, vynesly ze dna Vltavy řadu zajímavých nálezů. Mnohé z nich svědčí o tom, že most odedávna byl a dodnes je významnou spojnicí mezi vltavskými břehy. Pod vodou vedle kamenných fragmentů Juditina i samotného Karlova mostu ležely bez ladu a skladu nejrůznější odznaky, části střelných zbraní, zvířecí kosti nebo mobilní telefony. Pražští památkáři by jednou chtěli nejzajímavější nálezy zpod Karlova mostu, včetně těch bizarních či kuriózních, vystavit v malém muzeu, o jehož budoucím umístění se nyní jedná.

Most na staletí
Mezitím by měly pokračovat další práce na obnově mostu. Řešit se bude především jeho nejbolavější místo, nekvalitní hydroizolace z 20. století, způsobující masivní zatékání dešťové vody do „vnitřností“ mostu. Práce na položení nové hydroizolace by měly být zahájeny v roce 2006.
Karlův most je od počátku jakýmsi nevyhlášeným symbolem Prahy a bude jím i nadále. I přes řadu dramatických událostí stojí na svém místě více než šest set let. Nedojde-li k nějakým zásadním fyzikálním změnám v jeho základech, například ve stavu podloží, a bude-li o něj nadále patřičně pečováno, má naději přežít i řadu dalších století.

Více se dozvíte:
Jiří Streit: Divy Staré Prahy. Praha 1960.
Jan Fischer, Ondřej Fischer: Pražské mosty. Praha 1985.
Jiří Cirkl: Královský most: stručná zpráva z dějin a zábavný průvodce po Karlově mostě. Praha 1991.
Dějiny Prahy: 1.díl. Od nejstarších dob do sloučení  pražských měst (1784). Praha 1997. Zdeněk Dragoun: Praha 885 – 1310. Praha 2002.
www.rozhlas.cz/planetarium (rozhovor s památkářem Ondřejem Šefců)

Magický čas ke stavbě
Nejvhodnější datum a čas pro založení nového mostu prý stanovil astrolog. Podle kronikářů k němu došlo roku 1357, 9. 7., v 5 hodin a 31 minut ráno. Tato číselná řada je oboustranně symetrická – zkuste ji přečíst odzadu!
Už v 80. letech 14. století se po mostě dalo přejít, i když zřejmě ještě nebyl hotov. Některé prameny uvádějí, že byl dostavěn koncem 14. století, v jiných se píše, že až roku 1406.
K jeho nejrůznějším úpravám docházelo i v dalších stoletích, a to až do dneška, nejčastěji v souvislosti s povodněmi. K velkému poškození mostu, kdy se zhroutily i některé pilíře, došlo v 15., 18. a naposledy v 19. století. V první polovině 17. století poškodila most švédská vojska. Karlův most byl po dlouhá staletí jediným pražským vltavským mostem. Teprve v letech 1840 – 1841 byl na místě dnešního mostu Legií postaven most druhý, řetězový.

Kdo byl stavitelem?
Iniciátorem stavby mostu byl císař Karel IV., peníze do ní vložil řád křižovníků s červenou hvězdou, který dodnes u mostu na pravém vltavském břehu sídlí. Získal tím od císaře výhody, jež mu umožnily další příliv potřebných financí.
Z archivních materiálů vyplývá, že projektantem a prvním stavitelem mostu nebyl Petr Parléř, jak se často uvádí, ale jistý mistr Otto, zvaný též Otlín. Parléřovi bylo v době založení mostu 24 let. Mistr Otto byl zralý muž s bohatými zkušenostmi – podílel se například na stavbě mostu v Roudnici nad Labem. Petr Parléř se do budování pražského kamenného mostu plně zapojil až v 60. nebo 70. letech 14. století.

Most starý a nový
Karlův most sloužil Pražanům i k obraně. Měl vyšší zábradlí, v mostních věžích zasouvací mříže a na staroměstské straně snad i dřevěný padací mostek. Jedinou jeho sochařskou výzdobou byla Kalvárie a boží muka. Na místě dnešní novogotické sochy Bruncvíka stával rytíř Roland, který symbolizoval městská práva.
Z původního Karlova mostu se do dneška dochovaly především vnitřní výplně, s kvádry vnějšího pláště je to jiné. Podle odhadu památkářů jich ze 14. století pochází sotva čtvrtina, ostatní byly v průběhu staletí nahrazeny novými.

Související články
Svatý Vojtěch, který pocházel ze slavného rodu Slavníkovců, jež bojovali s Přemyslovci o český trůn, byl druhým pražským biskupem a prvním českého původu. Unikl vyvraždění Slavníkovců, aby byl zabit na misii v Prusku. Nyní se mezinárodnímu týmu podařilo zrekonstruovat jeho tvář. Vojtěch, který je v zahraničí známý pod svým biřmovacím jménem Adalbert, se narodil kolem […]
Avaři, kočovníci mongolského původu, byli zřejmě příčinou vzniku Sámovy říše na našem území. O jejich životě se toho však mnoho neví. Genetické zkoumání ostatků z jejich pohřebišť na území dnešního Maďarska, za kterým stála česká vědkyně Zuzana Hofmanová, tak nyní odhaluje taje avarské společnosti. Zuzana Hofmanová, která působí v Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty […]
V lokalitě Cañada Seca na západě Argentiny objevili vědci hrob, který vedle koster nejméně 24 lidí obsahoval i částečnou kostru vyhynulého druhu lišky. Zkoumání naznačují, že byla zřejmě oblíbeným „domácím“ mazlíčkem, proto se jí dostalo pocty být pohřbená spolu se svými „páníčky“. Naleziště, nacházející se asi 210 kilometrů jižně od argentinského města Mendoza, bylo objeveno […]
Zhruba 5200 let staré Ötziho přírodně mumifikované tělo bylo nalezeno roku 1991 v Ötztalských Alpách, odtud pochází jeho jméno. Je nejstarší známou evropskou, přírodně zachovanou, mumií, která nabízí nebývalý pohled na Evropany doby měděné. Nyní se vědci zaměřili na zkoumání jeho tetování a techniky, pomocí které vznikla. Ötzi měřil kolem 160 centimetrů a vážil asi […]
Včera, 8. dubna 2024, bylo možné pozorovat úplné zatmění Slunce v Mexiku, Spojených státech a Kanadě. Podle všeho byli už dávní Mayové schopni předvídat tento jev, který pro ně představoval umírání slunečního boha, a přijmout opatření, aby nenastal konec světa. Zatmění Slunce je astronomický jev, který nastane, když Měsíc vstoupí mezi Zemi a Slunce, takže […]
reklama
Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
reklama
Copyright © RF-Hobby.cz