Dvě vzácné památky z doby počátků knihtisku přibyly v uplynulých měsících do českých sbírek. Muzejníci z Poličky objevili dva listy z tzv. Pražské bible a v klášteře v západočeské Teplé byla nalezena listina, kterou pravděpodobně vytiskl sám „otec knihtisku“ Johann Gutenberg.
V 15. století se netisklo žádným velkým nákladem, výroba knih byla tehdy náročná a drahá. První tištěné knihy proto byly už v době svého vzniku vzácností a jejich současná hodnota nadále stoupá. Požáry, povodně, válečné konflikty i zub času zredukovaly jejich počty v nejideálnějším případě na několik desítek dochovaných kusů, některé tisky jsou známy třeba jen v jediném exempláři.
Obecně platí, že větší šanci na dochování měly objemnější knihy. Proto jsou nejvzácnějšími památkami na počátky knihtisku drobné jednolistové tisky, k nimž patří i Gutenbergovy odpustkové listiny. Až do loňska se totiž na našem území žádná nenacházela. K objevu té první přispěla šťastná náhoda. K nálezům dosud neznámých inkunábulí, tedy tisků vydaných před rokem 1501, dnes už příliš často nedochází.
Záhadné listy z depozitáře
Dřív, než se veřejnost dozvěděla o objevu odpustkové listiny, proběhla médii zpráva z Poličky. Pracovníci tamního Městského muzea objevili v depozitáři dva listy z blíže neurčeného starého tisku. Po jejich bližším prozkoumání zjistili, že se jedná o fragment česky psané tzv. Pražské bible z roku 1488, historicky první kompletní bible, vytištěné v některém ze slovanských jazyků.
Nalezené listy obsahují část textu starozákonní Knihy Sírachovcovy se záhlavím 19. kapitoly a podle muzejníků je pravděpodobné, že pocházejí z knihy, která byla kdysi uchovávána v poličském kostele sv. Jakuba. Tato bible byla zničena v roce 1845 při velkém požáru, který zcela zdevastoval město. „Je možné, že listy byly uloženy v jiné knize, která oheň přestála,“ řekl nám ředitel poličského muzea David Junek. Proč však byly vyjmuty z původní vazby, to nejspíš zůstane záhadou navždy.
Městské muzeum v Poličce chce vzácný tisk při nejbližší příležitosti představit i veřejnosti, buď na některé z výstav zachycujících historii města nebo spolu s dalšími starými tisky, které vlastní. Poličští muzejníci jsou na svůj nález jistě po právu hrdí, je však současně pravdou, že Pražská bible je početně nejdochovanějším českým prvotiskem vůbec. V našich i zahraničních knihovnách se nachází téměř 90 úplných nebo takřka úplných exemplářů této objemné (610 stran) knihy a blíže neurčený počet jednotlivých listů.
První česká bible
Bible byly pro první tiskaře opravdovým prubířským kamenem jejich schopností, vždyť třeba právě Pražská bible má přes 600 stran. Aby vůbec mohla být vydána, museli svůj kapitál spojit hned čtyři bohatí pražští měšťané. Tiskárna, která bibli vytiskla, vznikla roku 1488 jako druhá v Praze a Pražská bible byla jejím prvním dílem. Jméno majitele tiskárny není s jistotou známo, je ale pravděpodobné, že jím byl staroměstský konšel Jan Severin, označovaný jako Severin Kramář. Dílna, kterou později převzal jeho syn Pavel Severin z Kapí Hory, fungovala až do 40. let 16. století.
Pražská bible je tištěna dvoubarevně, není ilustrována a z tiskárny tedy vycházela jako svým způsobem nedokončené dílo. Zájemci si totiž nekupovali knihu svázanou, ale ve volných složkách, navíc s vynechanými místy pro iniciály (velká písmena na počátku jednotlivých kapitol). Každý majitel bible si ji pak sám nechal svázat a od písaře nebo iluminátora si do ní nechal vepsat či domalovat barevné iniciály. Čím byla výzdoba bohatší, tím byla dražší, a tak mnohé exempláře Pražské bible zůstaly bez iniciál. Pro ty malované však platí, že ačkoliv jde o jeden a týž tisk, každá z nich je vlastně originál.
A proč že se Pražských biblí dochovalo tolik? Podle Kamila Boldana z oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny České republiky je to mimo jiné proto, že tyto objemné české bible přecházely často v rodinách jako vzácné dědictví z otce na syna, a to prakticky až do současnosti. Sama Národní knihovna vlastní tři exempláře Pražské bible. Gutenbergovu odpustkovou listinu má však jen jednu jedinou.
Nález tajemného pergamenu
V 90. letech minulého století byla v rámci restitucí vrácena chebským františkánům jejich kdysi zkonfiskovaná knihovna, která se v současnosti nachází v klášteře v Teplé u Mariánských Lázní. Řád celý svůj knižní fond předal plzeňskému biskupství. Jeho knihovnice Michaela Bäumlová v loňském roce při inventarizaci fondu objevila, že ve vazbě jednoho ze starých tisků z roku 1501 byl použit jakýsi potištěný pergamen. To bylo velmi neobvyklé, protože od samých počátků knihtisku se tisklo především na papír. Neznámý knihvazač prostě rozřízl pergamenovou listinu na dvě poloviny a s těmi polepil vnitřní strany desek, tzv. předsádku knihy.
Knihovnici plzeňského biskupství na pergamenu zaujal především vytištěný letopočet 1454, později ručně přepsaný na 1455. Tak starý tisk nemohl pocházet z jiné dílny, než z té, která patřila samotnému vynálezci knihtisku Johannu Gutenbergovi!
Se svým podezřením se knihovnice bez váhání svěřila odborníkům z Národní knihovny České republiky a oni její domněnku potvrdili. Základní povědomost o tom, jak vypadají Gutenbergovy tisky, má totiž každý, kdo se o práci slavného tiskaře z německé Mohuče někdy alespoň trochu zajímal. Bylo tedy snadné určit, o jakou vzácnost se jedná.
Odpustkovou listina odborníci z knižních desek vyňali, slepili a odborně ošetřili. Přitom se ukázalo, že je i přes nešetrné zacházení velice zachovalá. Chybí jí pouze první dva řádky.
První úřední formulář!
K čemu vlastně tyto listiny ve své době sloužily? Evropští křesťané se v polovině 15. století začali obávat vzrůstající moci turecké Osmanské říše. Jako první se ocitlo v ohrožení kyperské království. Papež Mikuláš V. proto roku 1451 povolil prodej odpustkových listin, jejichž prostřednictvím byly shromažďovány milodary. Ty měly posloužit k financování obrany Kypru.
Šlo o ručně psané formuláře, do nichž se vpisovalo datum, místo vystavení a jméno dárce, jemuž listina sloužila jako stvrzenka o daru a zároveň jako potvrzení, že její majitel může dvakrát požádat kněze o odpuštění tzv. časných trestů za spáchané hříchy.
Odpustkové listiny nešly zpočátku příliš na odbyt. Až když roku 1453 Turci dobyli centrum byzantské říše Konstantinopol (česky dříve Cařihrad, dnešní Istanbul), zvedla se vlna křesťanské solidarity, která pravděpodobně zavinila, že opisovači nestačili dostatečně rychle „vyrábět“ nové formuláře.
V té chvíli přišel kdosi z církevních činitelů s nápadem, využít na výrobu odpustkových listin knihtisku. Je dokonce možné, že to byla myšlenka samotného Gutenberga. Jeho mohučská tiskárna tak začala roku 1454 chrlit tisíce tištěných pergamenových listin, prvních opravdových formulářů historie, které jsou známy celkem v šesti variantách. Po smrti svých majitelů končily tyto kvalitní pergameny často v knihařských dílnách a jen málo jich zůstalo tak nepoškozených jako listina nalezená v Teplé. Jde celkově o jednapadesátou známou Gutenbergovu odpustkovou listinu. Některé z těch dříve objevených však byly bohužel mezitím zničeny, např. za druhé světové války.
Dva čeští „Gutenbergové“
Odpustkovou listinu z Teplé vystavil 27. února 1455 v dolnosaském Einbecku distributor Theodoricus Nicolai jistému Arndtu Rubartovi, jeho ženě Jutte a jejich dětem. Okolnosti, za nichž se listina dostala do Čech, nejsou příliš jasné. V každém případě je však teprve druhým Gutenbergovým tiskem, který se nachází na našem území.
Tím prvním je list z jeho slavné dvaačtyřicetiřádkové bible, nalezený v 50. letech minulého století Emmou Urbánkovou z pražské Národní knihovny, opět na předsádce jiné staré knihy.
Až do počátku 19. století byl ve sbírkách knihovny v Nostickém paláci na pražské Malé Straně jeden celý, nádherně zdobený exemplář Gutenbergovy bible. Za zcela nejasných okolností se však ztratil a nyní je uchováván v San Marinu.
Jediné dva Gutenbergovy tisky, které se nacházejí na území naší republiky dnes, jsou uloženy v Národní knihovně a veřejnost si je bude moci prohlédnout na výstavě Jezuité a Klementinum, která se koná v prostorách pražského Klementina od 24. dubna.
Národní knihovna od plzeňského biskupství odkoupila Gutenbergovu odpustkovou listinu za čtvrt milionu korun, tedy asi za čtvrtinu její skutečné tržní ceny. Biskupství pak větší část sumy vložilo do jím založeného Nadačního fondu DOMINANTY na obnovu kulturního dědictví západních Čech. Peníze Arndta Rubarta tak budou nepřímo pomáhat i dnes.
Více se dozvíte:
http://www.nkp.cz/
http://www.rozhlas.cz/planetarium (rozhovor s Kamilem Boldanem z oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny)
Ludvík Souček: Co zavinil Gutenberg, Praha 1975
Friedrich Feld: Mistr z Mohuče: dobrodružný příběh jednoho vynálezu, Praha 1984
Mirjam Bohatcová: Česká kniha v proměnách staletí, Praha 1990
Jaromír Hořec: Počátky české knihy, Praha 2003
Naše nejstarší tiskárny
asi od roku 1476 – Plzeň
Donedávna se uvádělo, že plzeňská tiskárna zahájila svou činnost roku 1468 vydáním nejstarší známé česky tištěné knihy, Kroniky trojánské, dnes je toto datum mnoha badateli zpochybňováno. Podle některých tiskových typů, použitých při sazbě Kroniky, se zdá, že byla spíše vytištěna až po roce 1476. Letopočet, uvedený v knize, byl podle odborníků sazečem mechanicky převzat z její dodnes dochované rukopisné předlohy. Definitivní důkaz by v budoucnu mohlo přinést studium vodoznaků v papíru, použitém při tisku Kroniky trojánské i dalších knih z plzeňské tiskárny.
1484/5 – Vimperk
Johann Alakrav vydal dva latinské tisky a jednu českou minuci, předchůdkyni dnešního kalendáře.
1486 – 1499 – Brno
Působení německých tiskařů, podporovaných olomouckým biskupstvím.
1487/8 – Praha
První pražská tiskárna vydala dva tituly a ukončila činnost, nejspíš vinou konkurenčního boje.
od roku 1488 – Praha
Nová, kapitálově silná tiskárna zahajuje svou činnost vydáním Pražské bible.
1489 – Kutná Hora
Martin z Tišnova vydává Bibli Kutnohorskou, druhou česky tištěnou bibli, vyzdobenou 112 dřevoryty.
Gutenberg a jeho vynález
Johann Gutenberg (vlastním jménem Gensfleisch) byl původně zlatníkem a působil v německé Mohuči a poté ve Štrasburku. V době, kdy vymýšlel svůj epochální vynález, knihtisk, první tištěné knihy už existovaly. Tzv. blokové knihy se tiskly z dřevěných desek, do nichž byl vyryt vždy obraz celé stránky.
Gutenbergova inovace spočívala v použití jednotlivých liter ze slitiny olova a cínu, vyráběných odléváním do forem (matric). Volné litery se sázely do řádků, z nichž se sestavovaly celé stránky. Ty pak tiskař otiskoval na papír tiskařskou černí s pomocí dřevěného lisu. Sazbu poté rozmetal a litery mohl použít znovu.
Nejstarší známé Gutenbergovy tisky pocházejí asi z konce 40. let 15. století. Jeho nejslavnějším dílem je dvaačtyřicetiřádková Bible, vytištěná asi ve 180 exemplářích mezi lety 1452 – 1455. Její označení je odvozeno od počtu řádků na jedné straně.
Co je časný trest a odpustek?
Hřích má podle katolické věrouky dvojí následek – vinu a časný trest.
Viny se lze zbavit lítostí a svátostí smíření (zpovědí). I přes projevení lítosti si však člověk ve své mysli dál nese psychický otisk hříchu – utrpení, které je důsledkem jeho provinění. Právě to je časný trest.
Od časného trestu za hříchy, jejichž vina byla zahlazena, se lze před Bohem očistit mimo jiné prostřednictvím odpustku. Odpustek však není jen nějaké „potvrzení“, které si člověk jednoduše koupí a je „čistý“. Odpuštění lze získat pouze po splnění předepsaných podmínek. Jde zejména o vykonání skutku, se kterým je odpustek spojen – v našem případě byl patrně tímto skutkem příspěvek na obranu kyperského království. Dále je to svátost smíření, svaté přijímání a modlitba na úmysl Svatého otce. Poslední podmínka je nejtěžší, protože ten kdo žádá o odpuštění časného trestu, nesmí mít zalíbení v žádném, ani lehkém hříchu! Smyslem odpustků není pouze pomoci věřícím odčinit tresty za hřích, ale také je povzbudit ke skutkům zbožnosti, pokání a lásky.
Zdroj: www.katolik.cz