Domů     Zajímavosti
Ovlivňují nás více geny nebo výchova?
21.stoleti 22.9.2006

Co určuje naše chování? Jsme naprogramované stroje podle nějakého genetického programu? Nebo nás spíše ovlivňuje to, v jakém prostředí se naše osobnost formuje?Co určuje naše chování? Jsme naprogramované stroje podle nějakého genetického programu? Nebo nás spíše ovlivňuje to, v jakém prostředí se naše osobnost formuje?

Člověk je průsečíkem dvou okolností. Nese s sebou celým svým životem své tělo, svou krev, své geny. Je do značné míry závislý na stavu organismu, hormonálního systému, vegetatitivního systému, ale zejména genetické výbavy. Druhou vrstvu pak tvoří kulturní hodnoty, vzorce chování, tedy to, co by člověka mělo odlišovat od zvířat. Co ale hraje ve výsledné osobnosti člověka větší roli?

Dřímá v člověku zlo?
Mnozí staří myslitelé se zabývali problémem, zda je chování a jednání člověka předurčené a vrozené nebo je naučené. Nevyhnuli se tomu ani křesťanští filozofové. „Svatý Augustýn (354-430) tvrdil, že hřích Adama a Evy byl fatální a bude lidstvo doprovázet celý život. Proto je člověk předurčen ke konání zla,“ říká kulturní antropolog Václav Soukup z katedry kulturologie pražské FFUK.
Na učení svatého Augustýna navazovali i další filozofové, kteří byli přesvědčeni, že dřímající zlo v člověku je nutné spoutat. „Tuto linii podpořil anglický filozof Thomas Hobbes (1588–1679), který tvrdil, že je nutné mít nějakou ideu, jinak se lidstvo povraždí. Podobně i rakouský psycholog Zigmund Freud (1856-1939) předpokládal, že hlavní síla v člověku je destrukce, pudová složka. Dnešní sociobiologové, rovněž často obhajují to, že člověk je náchylný k agresivnímu chování,“ vysvětluje Václav Soukup.
Kde je jeden názor, brzy vznikne opozice. Tu v našem případě reprezentuje svatý Pelagius (nar. v Británii kolem roku 350). Ten tvrdil, že každý člověk má příležitost jít cestou dobra. Tuto teorii podporují především humanistické směry filozofie, hlásající teorii nenásilí, jako tomu bylo například u Gándhího (1869 – 1948). Tedy nikoliv nějaké predispozice, nýbrž člověk má možnost svobodného výběru svého jednání.

Pokus nevyšel
Problém, zda člověka více ovlivňuje to, co je vrozené nebo naučené, zajímá lidstvo odnepaměti. Například jistý faraón chtěl zjistit, zda existuje prapůvodní jazyk. Použil k tomu dost brutální způsob. Předpokládal, že když své děti nebude učit mluvit, začnou samy tímto prapůvodním jazykem hovořit. Experiment pochopitelně nevyšel a děti ponechané osudu zahynuly.

Boj na ostří nože
Postupem času získal tento spor podobu „boje“ mezi zastánci teze o genetickém programu, který si v sobě nosíme a stoupenci ovlivnění člověka kulturou. Dnes tento problém zajímá řadu vědních oborů, od psychologie přes pedagogiku až po kulturní antropologii. „Kulturní antropologie, která se zrodila jako způsob studia různých alternativních společností, cítila tento problém velmi ožehavě. Zejména pak ve 20. letech minulého století, kdy vzniklo hnutí eugeniků. Ti tvrdili, že vzorce lidského chování jsou předurčeny jakýmsi genetickým programem a jsou neměnné. Zakladatel moderní americké kulturní antropologie Franz Boas (1858 – 1942) s tím ovšem nesouhlasil, protože rozmanitost kultur na celém světě mu byla důkazem různých alternativ řešení konkrétních problémů,“ říká Václav Soukup.

Život bez stresu
Franz Boas tedy poslal jednu ze svých žákyň Margareth Meadovou na Americkou Samou, kde měla tato nadaná dívka za úkol najít společnost, která měla odlišné kulturní vzory, jiné modely výchovy než euroamerická civilizace. „V západních kulturách je období dospívání považováno za období plné konfliktů. Jenže, když najdeme kulturu, kde tomu tak není, kde je dospívání téměř harmonické, pak to znamená, že nikoliv geny, ale kultura a výchovné techniky ovlivňují charakter a osobnost člověka,“ poznamenává Václav Soukup. Margareth Meadová strávila v tichomoří devět měsíců a po návratu vydala v roce 1928 knihu Dospívání na Samoa. V ní je předložen obraz kultury, která je místem života bez stresu, nikdo zde nikam nespěchá, a co je hlavní, období dospívání probíhá v pohodě a klidu. Zdálo se, že kultura nad geny zvítězila na celé čáře.

Výchova u kanibalů
Další výzkumy Margareth Meadové její teorii potvrdily. Ve 30. letech se vydala na Novou Guineu, kde podrobně studovala kulturu tří kmenů – Arapešů, Mundrugumurů, Čambulů. Zajímala jí hlavně role ženy v tamní společnosti.
U Arapešů, kteří byli velmi mírumilovní, byli děti bez rozdílu pohlaví vychovávány způsobem, jaký by evropská kultura označila za typicky ženský. Děti i dospělí byli nesmírně přátelští, emotivní a tolerantní.
Vedlejší kmen Mundrugumurů, což byli nebezpeční kanibalové, používali výchovné metody, za které by se nemusela stydět ani starověká Sparta. Způsob výchovy byl neemotivní, tvrdý a omezující. Dospělí lidé z tohoto kmene, muži i ženy, pak byli velmi agresivní. 
Třetí kmen Čambuli jasně ukázal sílu kulturního kontextu. Zde při výchově dětí byly sice dělány rozdíly mezi děvčaty a chlapci, ale přesně obráceně, než přijde přirozené Evropanům. Výsledkem takové výchovy pak bylo, že dospělí muži byli nesamostatní, hašteřiví, víc emotivně naladění a nejvíce je zajímalo, co si vezmou na sebe. Dospělé ženy pak dokázaly sehnat dostatek potravy, postarat se o rodinu a muže považovaly za slabší pohlaví. Zdálo se tedy, že tento výzkum opět potvrdil nadřazenost kultury nad geny.

Je kultura skutečně všemocná?
Teorie Margareth Meadové se stala na dlouhou dobu neotřesitelným vědeckým dogmatem. Řada publikací věnujících se tomuto tématu začínala slovy Již Margareth Meadová na Samoi prokázala že…
Rok 1983 však v odborných kruzích vyvolal šok. Právě v tom roce vychází kniha s názvem „Margareth Meadová: Zrození a zánik antropologické legendy“, jejíž autorem je australský antropolog Derek Freeman. Ten byl mimo jiné uznáván jako expert na samoánské kultury. Freeman zde přichází se zásadní tezí, že „teorie paní Meadové jsou jedním velkým omylem, který kulturní antropologii na více než padesát let zavedl do slepé uličky“. Freeman, který narozdíl od devítiměsíčního pobytu Meadové, prožil na Samoe 15 let, měl se samoánskou kulturou pochopitelně rozsáhlejší zkušenosti.
Freeman na Somoe našel společnost, která měla do idylického obrazu, jaký podala Meadová, hodně daleko. Byla to společnost neklidná a agresivní, podobná těm, jaká byla třeba ve Velké Británii v šedesátých letech minulého století. Freeman tvrdil, že Meadová během svého výzkumu byla místními obyvateli obelhána a že měla příliš málo zkušeností na to, aby její vývody byly dostatečně průkazné. „Freemanovo dílo zasáhlo značnou část kulturních antropologů, protože řada z nich řešila problém geny kontra kultura právě odkazem na práce Meadové,“ zdůrazňuje Václav Soukup.

Kdo má pravdu?
Když francouzský filosof a spisovatel Jean-Jacques Rousseau (1712-1778) přišel s teorií, že moderní člověk je divoch, spoutaný obyčeji, mravy a zákony, jistě netušil, že po téměř 200 letech dá mladá americká antropoložka Margareth Meadová jeho slovům svými výzkumy za pravdu. Meadová tvrdila, že to, co bylo dosud považováno za biologickou stránku věci, je vlastně ovlivněno kulturou. Nespoutaný sex, který podle ní na ostrově Samoa panoval, byl dán především tím, že zde nepanovalo křesťanství a díky tomu se Samoánci mohli svobodněji rozvíjet. Meadová byla přesvědčena, že lidská přirozenost neexistuje vůbec, nebo je velmi tvárná.
Ač se Freeman s Meadovou nikdy nesetkal, jejich protichůdné názory jsou symbolem dvou vědeckých teorií stojících proti sobě. Freeman mimo jiné odmítl obraz volné lásky, která podle Meadové měla na ostrově panovat. Ve své práci mimo jiné píše: „V rámci tradiční samoánské hierarchie bylo dokázání panenství nevěsty považováno za ‚nezbytné‘. Veřejné potvrzení jejího panenství bylo přijatou normou, jak zabránit situaci, kdy by mohl ženich ztratit čest, pokud by se ukázalo, že někdo jiný měl s jeho nastávající pohlavní styk.“ Vůči Meadové, v době vydání Freemanovy knihy již zesnulé si neodpustil ani následující slova: „Všechny encyklopedie a učebnice přijaly závěry této knihy, ale tyto závěry jsou naprosto mylné. V celé historii behaviorálních věd neexistuje žádný jiný případ takovéhoto sebeoklamání“

Co je výhodnější?
Problém geny versus kultura je tak opět na stole a to až do dnešních dnů. Se svou troškou do mlýna přispívají i vědci z jiných vědních oborů. Například americký biolog Edward Wilson již v 70. letech minulého století aplikoval poznatky z evoluční biologie na chování člověka. Přišel s myšlenkou genetických programů, které zvýhodňují určité modely chování. „To se týká takových oblastí lidského chování, jako je například teritorialita, sexualita nebo agresivita,“ přibližuje Wilsnovy myšlenky Václav Soukup. „Agresivita závisí na tom, zda je výhodné bránit své území, nebo závisí na historii daného národa. Bránit poušť nikterak výhodné není, proto třeba Křováci na ní žijící, mají pověst mírumilovného národa.“
Určité materiální hodnoty lze na základě genetických podnětů jako je agrese nebo teritorialismus vysvětlit. Když pak však Wilson vysvětloval i náboženství a duchovní hodnoty jako důsledek geneticky zakódovaných vzorců chování, tak právě zde se objevilo slabší místo zastánců genetického přístupu.

Napůl anděl, napůl zvíře
Kdo má tedy pravdu? Zastánci kulturního přístupu nebo obhájci genetického programu? Někteří evoluční psychologové prosazují výklad ve kterém se spojují poznatky z evoluční biologie s poznatky psychologie. Koneckonců, už Edward Wilson zdůrazňoval, že k pochopení principů lidského chování je třeba skloubit názory biologů s teoriemi psychologů a kulturních antropologů. Někteří psychologové jdou ještě dál. Podle nich je lidská mysl podobná modelu počítače a funguje jako software, který je naprogramován k řešení problémů.
Typickým příkladem může být výběr partnerů. Genetický kód nám podle evolučních psychologů říká: „Měj co nejvíce schopného potomstva.“ Ovšem, takový kód vyžaduje jiné chování u mužů a u žen. Žena je orientována na kvalitu, její potenciální partner by měl mít geny, které zajistí přežití dětí. Pro muže je z hlediska přírodního výběru mnohem lepší orientovat se na kvantitu. Žena tedy podle této teorie vyžaduje muže finančně zabezpečeného, s dobrým postavením ve společnosti nebo alespoň pilného. Ale, je to jen teorie. „Asi nelze říci úplně stoprocentně, co nás ovlivňuje víc, zda kultura nebo geny. V některých segmentech lidského chování hrají rozhodující roli geny, v jiných, a s vývojem lidstva stále více, hraje svou roli kultura. Asi nejblíže pravdě byl francouzský filozof Blaise Pascal (1623-1662), když řekl, že člověk je napůl anděl a napůl zvíře,“ uzavírá Václav Soukup.

Existuje gen alkoholismu?
Skupina holandských vědců tvrdí, že za alkoholismus a sklony k násilnictví může jeden konkrétní gen. Ten nese označení MAO-A. Vědci tvrdí, že se tento gen ve vyšší míře objevuje u určitých etnik, například u původních obyvatel Nového Zélandu Maorů. Ti pochopitelně proti této hypotéze protestují. I když se mezi Maory statisticky vyskytuje relativně mnoho alkoholiků a agresivních jedinců, Maorové jsou přesvědčeni, že podobné teorie mohou jen prohlubovat rasismus.

Je incestní tabu vrozené nebo naučené?
Dlouho se mělo za to, že incestní tabu je záležitostí kulturních vzorců. Mít intimní styk s otcem, s matkou s bratrem je prostě nepřípustné. Americký biolog Edward Wilson se na celý problém podíval z jiného úhlu. Podle něj je incestní tabu naprogramované geny, protože zabraňuje defektům u potomků. Své tvrzení doložil příkladem ze života současné Číny. Zde se stává, že rodina vychovávající třeba chlapečka, adoptuje holčičku za tím účelem, aby se z ní později stala synova nevěsta. Jenže. Podle Wilsona je v naší mysli naprogramováno pravidlo, že budeme cítit minimální nebo vůbec žádnou sexuální přitažlivost k tomu, s kým jsme vychováváni. Proto se pak rodina diví, když v dospělosti mladý jinoch a adoptovaná dívka o sebe nejeví zájem.

Související články
Technika Zajímavosti 20.11.2026
Německý automobilový trh prochází výraznou proměnou. V říjnu 2026 se tam nově registrovalo 94 086 čistě elektrických osobních automobilů. Meziročně to představuje nárůst o 79,5 procenta a podíl na celkovém trhu dosáhl 37 procent. Ještě zajímavější je srovnání s tradičními pohony: benzinových aut přibylo 38 516 a dieselových 23 882. Elektromobily tak obě kategorie dohromady […]
Příroda Zajímavosti 17.11.2026
Vyprahlou krajinu spaluje horké slunce. To ale ptáka s chocholkou na hlavě nemůže zastavit. Křižuje oblast a hledá něco k snědku. Nepohybuje se však po nebi, nýbrž po zemi. Když narazí na chřestýše, nezalekne se ho. Místo toho se s ním pustí do tuhého boje. Typickými nelétavými ptáky jsou pštrosi a tučňáci. Ti však ani […]
Problematiku mikroplastů, které pronikají rovněž do našeho organismu a mohou zřejmě přispívat ke zdravotním obtížím, řeší aktuálně řada vědců – mimo jiné i ti z výzkumného centra CEITEC, respektive Vysokého učení technického v Brně, Univerzity Palackého v Olomouci, Mezinárodního klinického výzkumného centra a Mendelovy univerzity v Brně. Těmito badateli byli vyvinuti mikroroboti, určení k odstranění […]
Objevy Zajímavosti 16.11.2026
Málokdo si asi uvědomuje, že když jde večer spát, uléhá na matraci z ekologicky problematické polyuretanové pěny. Na tento materiál bychom přitom narazili v rozličných odvětvích – od stavebnictví přes nábytkářství až po textilní průmysl. Kromě toho, že je polyuretanová pěna těžko recyklovatelná, její výroba je spojená s fosilními surovinami či toxickými isokyanáty a katalyzátory. […]
Medicína Zajímavosti 14.11.2026
Spojené státy čelí největší epidemii spalniček za více než třicet let. Jen během posledního týdne přibylo 230 potvrzených případů a celkový letošní počet nakažených překročil 5 400, nemoc si navíc vyžádala nejméně deset lidských životů. Za návratem vysoce nakažlivého viru stojí především klesající proočkovanost populace. Americké Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) zveřejnilo v […]
reklama
Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
historyplus.cz
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
Zakladatel moderní ruské literatury Alexandr Sergejevič Puškin trpí pocitem, že v něm žijí dvě rozdílné bytosti. Jednou je plodný básník a tou druhou nadutý, domýšlivý hejsek, svárlivý rváč, karbaník a záletník. Vystihl se dokonale…   Světlo světa spatřil Alexandr Sergejevič Puškin 6. června 1799 (podle juliánského kalendáře 26. května) v Moskvě. Nadmíru společenští rodiče přenechávají
Víly z fotografií. V jejich existenci uvěřil i slavný spisovatel
enigmaplus.cz
Víly z fotografií. V jejich existenci uvěřil i slavný spisovatel
Vypadaly jako důkaz, že za zahradním plotem skutečně žijí drobné okřídlené bytosti. Pět fotografií z anglické vesnice Cottingley na začátku 20. století poblázní veřejnost a přesvědčí dokonce i Arthura
LITOMĚŘICKÝ ADVENTNÍ JARMARK
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÝ ADVENTNÍ JARMARK
Hrad v Litoměřicích připravil den plný vánoční inspirace, tradičních řemeslných výrobků, originálních dekorací a drobných dárků pro vaše blízké. Chybět nebudou ani pekařské a cukrářské dobroty, voňavé pochutiny a pestrý doprovodný program. Na své si přijdou také děti, pro které budou připraveny tvořivé dílničky s vánoční tématikou a setkání se živými zvířátky. Můžete se přihlásit
Kdo zanechal vlas? Kriminalisté z něj dokážou vyčíst víc, než byste čekali
epochaplus.cz
Kdo zanechal vlas? Kriminalisté z něj dokážou vyčíst víc, než byste čekali
Stačí jediný vlas na polštáři, na oblečení nebo na podlaze a kriminalisté zbystří. Nenápadný kousek lidského těla totiž může prozradit, zda pochází od člověka, nebo zvířete, z jaké části těla se uvolnil a zda prošel chemickým ošetřením. Cesta vlasu z obyčejného smetí mezi důkazy přitom začíná už v 19. století. Někdy vede až k překvapivému
reklama
Copyright © RF-Hobby.cz
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz