Eugenika patří v naší společnosti mezi třaskavá témata. Vinu na tom nese především odpor k manipulaci s geny, ale hlavně zkušenosti z první poloviny 20. století.
Zastánci eugeniky tvrdí, že některé lidské vlastnosti by měly být soustavně zušlechťovány. Koneckonců, již Platón byl přesvědčen, že ideální potomstvo vzejde z „nejlepších“ mužů a žen. Lidstvo je ovšem různorodé, těžko si představit určování „těch“ nejlepších. Pro někoho může být měřítkem inteligence či charakter, pro dalšího míry pasu a ňader a pro někoho jiného třeba vlastnictví červeného sporťáku.
Máloco je tak zneužitelné, jako právě eugenika. Pod pláštíkem šlechtění lidské rasy nacistické Německo zabíjelo statisíce lidí, podle jeho názoru méněcenných. To je asi nejznámější příklad, ovšem zdaleka ne ojedinělý. Například v USA došlo k tzv. negativním eugenickým postupům, kdy původním obyvatelům bylo zabraňováno rozmnožovat se. Naopak, pozitivní eugenikou rozumíme selekce vybraných jedinců, u kterých je rozmnožování žádoucí.
V roce 1885 použil slova „eugenika“ bratranec Charlese Darwina Francis Galton. Začal rozvíjet teorii, podle níž „civilizace přinášející pomoc nemocným a slabým brání tomu, aby tito lidé byli přirozeným výběrem vyřazeni“. Jinými slovy, tím jak se civilizace rozvíjela, přirozený výběr byl velmi oslaben…
Genetika, která určitým způsobem rezonovala s individuální psychologií a sociálním chováním byla pak s eugenikou zaměňována.
O komentář k problematice eugeniky požádalo 21.STOLETÍ reprezentanta lékařského stavu a reprezentanta humanitních věd. Tím prvním je MUDr. Jiří Vrána z III. Lékařské fakulty UK a tím druhým je kulturní antropolog PhDr. Václav Soukup CSc. z katedry kulturologie FFUK. Oba se k eugenice staví přinejmenším rezervovaně.
PROTI:
MUDr. Jiří Vrána z III. Lékařské fakulty UK
Eugenika nemá charakter vědeckého oboru, jde spíše o sociální program založený na zjednodušené interpretaci klasické evoluční teorie.
Chytlavá myšlenka
Historické rysy radikálních řešení spojené s tímto pojmem také vedou k tomu, že i obory, dotýkající se svým obsahem principu eugeniky, mám na mysli například molekulární biologii a lékařské obory zabývající se prenatální diagnostikou, se použití tohoto pojmu vyhýbají.
Chytlavá myšlenka umělého vylepšování lidských schopností naráží na omezení lidského poznání a na omezenou rychlost možných změn, danou předchozím vývojem člověka jako jedince i společnosti. Hodnocení oprávněnosti selekce a manipulací genomu vede k věčným a hlubokým filozofickým problémům.
Je ovšem nutné si uvědomit, že s rozvojem techniky a poznání se stírá hranice mezi přirozeným a umělým a lidská společnost se mění neustále…
Vzhledem ke složitosti vazeb mezi geny, prostředím a výslednými znaky nejsou podle mne představy o jednoduché bezrizikové manipulaci individuálních vlastností v blízké budoucnosti příliš reálné (naštěstí?).
PRO:
PhDr. Václav Soukup CSc., kulturní antropolog z katedry kulturologie FFUK
Některé pojmy neměly směšovat
Musíme umět rozlišit tři věci. První z nich je samotná eugenika, druhou je genová manipulace a třetí je klonování. Genová manipulace a inženýrství může být pozitivní pro léčbu různých chorob. Ale třeba i pro naši adaptaci.
Člověk ztratil rovnováhu
Nezapomeňme, že druh homo sapiens existuje nějakých 200 000 let a přitom jen zhruba 6 000 let žije v jakémsi civilizačním prostředí. Koneckonců, rakouský zoolog, zakladatel etologie (chování živočichů) Konrád Lorenz říkal, že člověk, jako tvor s opičími atavismy v hlavě a jadernou bombou v ruce poněkud ztratil rovnováhu… Musela by se od základu změnit sociální politika státu, na společnost by byl vyvíjen nátlak a byla by nutně vystavena represím.
O 20. století se říkalo, že bylo stoletím fyziky. Výsledkem byla jaderná puma. Ve 21. století, které se tváří jako století genetiky, může být na konci puma biologická. U genových hrátek je obtížné odhadovat, kam až mohou vést.
Jak to vidí 21. STOLETÍ
Jsou si všichni lidé skutečně rovni?
Po hrůzách 2. světové války, po které „obohatil“ slovníky všech jazyků termín holocaust, si lidstvo uvědomilo, že není v jeho zájmu podobný konflikt opakovat. V té době byla mimo jiné přijata i Charta lidských práv a svobod, ve které se praví, že všichni lidé jsou si rovni. O tom, zda je tomu tak i v reálném světě, můžeme polemizovat, nicméně už jen tento bod z principu zakazuje eugeniku jako takovou.
Bohužel, eugenické představy jsou stále pro řadu lidí lákavé. Příkladem mohou být nedobrovolné sterilizace mentálně postižených, epileptiků a vězňů coby nositelů „defektních“ a nežádoucích dědičných znaků v USA mezi lety 1902 až 1964 (přibližně 63 000 sterilizací).
Argumenty zastánců eugeniky jsou líbivé a dobře se poslouchají. Mimo jiné s oblibou tvrdí, že společnost, která eugeniky využije, bude mít obrovské výhody. Například velmi se ušetří na zdravotnictví, klesne kriminalita, zlepší se ekonomický potenciál, zvedne se vzdělanostní úroveň a podobně. To, že za tím stojí ztráta lidských práv a svobod a nástup represí, to už tak často slyšet není.
Jistě není náhodou, že řada zastánců eugeniky se rekrutuje z řad rasistů. Přitom, koncept rasy jako takové je z biologického hlediska naprostý nesmysl, jedná se spíše o sociokulturní kategorii.
Kdo má mít více dětí?
O tom, že eugenika může dnes stále leckoho oslovovat, svědčí následující příklad. Dánský vědec Helmut Nyborg před třemi lety oslovil veřejnost s tím, že vysoce vzdělaní rodiče by měli mít více dětí. Je to podle něj cesta, jak mohou zvrátit trend porodnosti v neprospěch rodin z nižších společenských vrstev, a zajistit tak lepší budoucnost pro dánskou společnost.