Nejnovější objevy z Číny nyní posunuly dobu vzniku rohatých dinosaurů o další miliony let do historie. Ukazují, jak krutý byl zápas pravěkých gigantů a jakými děsivými zbraněmi je příroda vyzbrojila.
Byl to ten nejdéle trvající závod ve zbrojení, jehož kdy byla naše planeta svědkem. Probíhal 95 milionů let a příslušníci obou stran, které se v něm střetly, se v tehdejším světě obrů změnili z bezvýznamných tvorů velikosti vlka v tvory, kteří se na samém konci druhohor stali pány Země. Skupiny rohatých dinosaurů a dravých tyrannosaurů spolu bojovaly od samého počátku svého vzniku tak urputně, až je toto desítky milionů let trvající soutěžení dovedlo k naprosté dokonalosti. Vznikly i zanikly společně. Teprve nyní nám však nejnovější objevy z Číny ukazují tento nemilosrdný zápas kdo s koho v pravém světle.
Kdo je nejstarší?
Jak je to již v poslední době obvyklé, přišel poslední převratný objev opět z Číny. V roce 1999 představili čínští paleontologové dosud nejstaršího známého příslušníka skupiny rohatých dinosaurů, žijícího na samém počátku doby křídové před 140 miliony let, kterého nazvali Chaoyangsaurus yangi. Již samotný tento nález posunoval dříve předpokládaný vznik této skupiny o desítky milionů let a upřesnil rovněž oblast, kde k němu došlo. V minulosti totiž převládal názor, že se to stalo na území dnešní Severní Ameriky, kde byli nalezeni její pozdější největší a nejvýraznější představitelé.
Paleontologové se však ještě ani nestačili vzpamatovat z tohoto překvapení, když byl v jiné čínské lokalitě objeven další pradávný ceratops (příslušník skupiny rohatých dinosaurů), který žil v době jurské a byl tak ještě o dalších 20 milionů let starší.
Tygr a skrytý drak
Zkamenělé pozůstatky tohoto „draka“ byly nalezeny ve formaci Šin šu-gou z přelomu střední a pozdní jury. Zásluhy o objev si připsali členové pěti společných expedic čínských a amerických paleontologů, vedených od roku 2001 profesory Šing Šu a Jamesem Clarkem v oblasti Šin-jiangu.
V roce 2004 byl tento nejstarší známý ceratops popsán a dostal „jméno“ Yinlong downsi. Jeho pojmenování je kombinací čínského a amerického názvu. Rodové jméno Yinlong znamená v čínštině skrytý drak a je odvozeno z názvu filmu „Crouching Tiger, Hidden Dragon“ (Přikrčený tygr a skrytý drak – u nás byl uveden pod zjednodušeným jménem „Tygr a drak“).
Druhové jméno pak bylo zvoleno na počest nedávno zemřelého amerického paleontologa Willa Downse, který se krátce před svou smrtí zúčastnil i jedné z čínských expedic profesorů Šu a Clarka.
Malý, ale přesto příbuzný
Yinlong downsi přitom nebyl žádný obr. Dosahoval délky jen asi metr dvacet a výšky něco málo přes metr. Ve srovnání se známým triceratopsem, jedním z posledních rohatých dinosaurů, který žil o téměř sto milionů let později (na konci doby křídové), by vyhlížel jako směšný trpaslík. Z hlediska poznání vzniku a vývoje této skupiny je však jeho objev neocenitelný.
Neměl dokonce ani rohy, ba ani proslulý kostěný límec na konci lebky, s nímž se setkáváme u pozdějších cerapsidů. S triceratopsem, vyzbrojeným mohutným límcem a dlouhými rohy, velkým jako tank, ho však jednoznačně spojují základní rysy, společné všem rohatým dinosaurům. Především je to přítomnost takzvané rostrální kosti na konci čenichu (vzhledem připomíná zobákovitou horní čelist některých želv) a vyvýšená lebka trojúhelníkovitého tvaru (při pohledu shora).
S kameny v žaludku
Jedinec yinlonga, podle něhož byl nový druh popsán, nebyl v okamžiku smrti ještě plně vzrostlý. Jeho relativně krátké a štíhlé přední končetiny ve srovnání s robustními a dlouhými končetinami zadními však naznačují, že se yinlongové pohybovali po dvou. Teprve pozdější formy ceratopsidů se kvůli časem rychle rostoucí hmotnosti adaptovaly na chůzi po čtyřech. V případě potřeby se však zvířata dokázala na zadní lehce vztyčit.
V oblasti žaludku objeveného exempláře yinlonga bylo rovněž nalezeno sedm gastrolitů, velkých kamenů, které býložravým dinosaurům pomáhaly při rozmělňování potravy.
Korunovaný drak
Ve stejných vrstvách formace Šin šu-gou, v nichž byl nalezen yinlong, byl již dříve skupinou týchž paleontologů objeven i nejstarší a nejprimitivnější tyrannosaurid Guanlong wucaii. Rodové jméno znamená v překladu „korunovaný drak“ (v 21. STOLETÍ 6/2006 jsme o něm již podrobněji psali).
Ani tento vzdálený prapředek druhu Tyrannosaurus rex se svému potomku příliš nepodobal. Byl dlouhý jen asi tři metry a jeho přední končetiny byl také relativně mnohem delší. Nejnápadnější však na něm byl nepřehlédnutelný plochý hřeben, táhnoucí se po celé délce hlavy. Hřeben byl pravděpodobně pestře zbarven a hrál významnou sexuální úlohu při svatebních rituálech.
Guanlong byl rychlý, lehce stavěný predátor, lovící v době obrovitých dravých yangchuanosaurů (např. druh Yangchaunosaurus magnus). Ti dosahovali délky 12 metrů a patřili tedy do velikostní kategorie mnohem pozdějšího tyrannosaura. Guanlong se tak, vzhledem ke své velikosti, musel nejspíš spokojit jen s drobnou kořistí. Do jeho jídelníčku tedy jistě patřili i prapředci rohatých dinosaurů yinlongů.
Neúprosný boj o přežití
Od oněch dob před 160 miliony let se též datuje vzájemný nelítostný boj obou skupin o přežití. Rohatí dinosauři neustále zvětšovali svou velikost a vyvíjeli obranné mechanismy, jako např. rohy na hlavě a kostěný límec kryjící krk. Tyrannosauridi se s nimi snažili držet krok. Jejich velikost rovněž postupně rostla, stavba lebky mohutněla, chrup se prodlužoval, aby tak umocnil děsivou rasanci útoku.
Po pevninském mostě, který se v druhé polovině druhohor vytvořil mezi Asií a dnešní Severní Amerikou, v místě dnešní Beringovy úžiny, se obě skupiny rozšířily i tam. Teprve v západní části dnešní Severní Ameriky, oddělené v té době od východní rozsáhlým vnitrozemským mořem a tvořící tak vlastně jen protáhlý poloostrov Asie, došlo k obrovskému a rychlému rozvoji ceratopsidů.
Stále však zůstává záhadou, proč k němu nedošlo i v centrální Asii. Možná byly na západě Severní Ameriky mnohem bohatší pastviny, možná tam tyrannosauridi pronikli později a rohatí dinosauři tak získali dostatek času, kdy nebyl jejich vývoj ničím potlačován. Ať tak či onak, ceratopsidi vytvořili na západě Severní Ameriky tak neobyčejné formy, které se na žádném jiném kontinentě neobjevily. Stali se tak pro tuto oblast nejcharakterističtější složkou dinosauří populace.
Krátký nebo dlouhý límec?
Došlo u nich k překotnému vývoji obranných mechanizmů. Jejich těla se stávala čím dál tím mohutnější a podsaditější, chráněná tlustou kůží jako pancířem. Především však nastal bouřlivý vývoj rohů na jejich hlavách i kostěných límců kryjících krk.
Nálezy z doby před 76 miliony let již jasně dokazují, že se ceratopsidi rozdělili do dvou odlišných skupin. Podle tvaru a velikosti kostěného límce a rozmístění a velikosti rohů na hlavě dnes známe rohaté dinosaury s límcem krátkým a límcem dlouhým. Ti s krátkým límcem mají dlouhý nosní roh a krátké rohy nadočnicové, u těch s dlouhým límcem je tomu přesně naopak.
Troufli si i na větší soupeře!
Na vývoj obranných mechanismů rohatých dinosaurů museli pochopitelně reagovat i jejich predátoři, tyrannosauridi. Narozdíl od svých asijských forem (např. jenghizkhan nebo tarbosaurus), lovící především sauropody (velcí až obrovští býložraví dinosauři), se u severoamerických tyrannosauridů rodu Daspletosaurus nebo pozdějšího Tyrannosaurus vyvinula mnohem masivnější lebka. Ta měla silné svalové úpony a mohutnější zuby, schopné drtivým sevřením ochromit a zdolat mnohem nebezpečnější kořist.
Nebylo jistě řídkým jevem, a kosterní nálezy to potvrzují, že to mohl být i tyrannosaurus, kdo v boji se silným triceratopsem podlehl. V tomto případě šlo zřejmě o podobný vztah jako dnes mezi dnešními lvy a buvoly v Africe. Existují lví smečky, např. v severní Botswaně nebo v keňském Tsavu, které se na lov buvolů specializují, často za to ale platí krutou daň. Podle dlouhodobých pozorování existují dokonce lví smečky, jejichž stav se po nezdařených útocích na buvoly neustále snižoval, až nakonec úplně zanikly.
I triceratopsi se většinou pohybovali ve stádech a tyrannosauři lovili ve smečkách. U jiných severoamerických tyrannosauridů, albertosaurů, kteří se specializovali spíše na lov kachnozobých dinosaurů, se tak masivní lebky nevyvinuly.
Nelítostný boj trval téměř 100 milionů let
Před 76 miliony však ještě ani tyrannosauři ani triceratopsi nežili. Nejznámějšími zástupci skupiny s krátkým límcem byli například asi šestimetroví centrosauři, žijící v obrovitých stádech. V Albertě (USA) bylo objeveno jedno takové stádo, čítající přes 80 jedinců. Zvířata pravděpodobně zahynula při pokusu o přechod rozvodněné řeky, podobně jako dnes každoročně překonávají obrovská stáda pakoňů řeku Mara v africké Keni.
Nejhrozivějším z rohatých dinosaurů tohoto období byl zhruba stejně velký styracosaurus, který měl dlouhý nosní roh, šest velkých rohů na kostěném límci a dva malé růžky nad očima.
Ze skupiny s dlouhým límcem byly v té době nejhojnější různé druhy rodu Chasmosaurus, dlouhé většinou asi pět metrů. Asi před 72 miliony let žil i obrovitý Pentaceratops sternbergi, dosahující délky až osm metrů, kterou se téměř vyrovnal pozdějšímu triceratopsovi ze samého konce doby křídové, jehož největší jedinci dosáhli i devíti metrů.
Společně s triceratopsem žil i největší ze severoamerických tyrannosauridů Tyrannosaurus rex. Bohužel, s vymřením obou těchto dvou představitelů ceratopsidů i tyrannosauridů se před 65 miliony let nelítostný boj, trvající téměř 100 milonů let a vyvolávající stále nové a nové zdokonalování „bojové techniky“, na obou stranách neodvratně zastavil.
Dinosaurus se zobákem
Důležitým znakem rohatých dinosaurů je rostrální kost, dávající jejich horní čelisti podobu papouščího zobáku. Je známo několik dalších skupin ceratopsů, jako např. psittacosauridi a neoceratopsové (zahrnující i protoceratopsidy, leptoceratopsidy, a ceratopsidy).
Ceratopsidi se vyvinuli z dvounohých forem, postupně však přešli na pohyb po čtyřech. I když vývojově pokročilí rohatí dinosauři byli býložraví, jejich předkové mohli být všežravci.
Yinlong downsi
je nejen nejstarším známým předkem rohatých dinosaurů, ale také vývojovým článkem, spojujícím evoluční linie rohatých dinosaurů (ceratopsidů) a dinosaurů s kopulovitou lebkou (pachycephalosauridů). Jeho poslední nález pomáhá objasnit, které znaky obě tyto skupiny původně sdílely, než se od sebe evolučně vzdálily a vytvořily zcela odlišné formy.
Tyrannosauridi
byli během posledních 20 milionů let pozdní křídy dominantní skupinou predátorů ve východní i centrální Asii a na západě dnešní Severní Ameriky. Tvar jejich těl (zvětšené lebky s obrovskými zuby, značně redukované přední končetiny zakončené dvěma prsty) a zejména jejich velikost (9 – 13 m u většiny kompletně zachovaných jedinců) z nich vytvořily jednu z nejznámějších vymřelých skupin dinosaurů.
Tato jedinečnost však na druhé straně zkomplikovala pochopení jejich vzniku a jejich začlenění do vývojového stromu teropodů. Jejich odlišné adaptované podoby, typické pro pozdně křídové formy (např. tyrannosaurus, daspletosaurus, tarbosaurus nebo gorgosaurus), mají výrazné změny na lebce, končetinách a obratlích, zastiňující původní znaky jejich předků.
Tyrannosauři jsou příslušníky skupiny Coelurosauria, která zahrnuje i ptáky a jejich nejbližší příbuzné mezi ostatními dinosaury. Toto příbuzenství je mimo jiné potvrzeno i objevem jiného tyrannosaurida, Dilong paradoxus z počátku doby křídové. Nalezen byl v čínském Liaoningu a u jehož kostry se dochovalo i jednoduché peří.
Paleontologové předpokládali, že tyrannosauridi existovali již v pozdní juře, protože archaeopteryx, nejstarší známý pták, byl právě v těchto vrstvách starých 145 milionů let nalezen. Jeho příbuzní museli tedy vzniknout ještě před ním. Objev tyrannosaurida guanlonga, starého 160 milionů let, potvrzuje, že tyrannosauridi existovali na naší planetě ještě dříve, než vzlétl první prapták. A s nimi i prapředci rohatých dinosaurů.
