Pražské Václavské náměstí není náměstím v pravém slova smyslu. Populární „Václavák“ je v podstatě bulvár, podobný těm, kterými je protkána Paříž. Je dlouhý 750 metrů a široký v průměru 54 metrů.
Proč v průměru? Málokdo totiž ví, že „Václavák“ se shora dolů zužuje. V horní části má šířku 63 metrů a dole 48 metrů! V řadě za sebou by se po jeho délce naskládalo 51 tramvajových vozů. Náměstí je umístěno mezi Můstkem a budovou Národního muzea a mírně se svažuje. Jeho rozloha je 45 000 m2, což představuje plochu téměř šesti fotbalových hřišť.
Podobně jako další pražská náměstí, bylo i toto původně tržním prostorem. Jeho vznik souvisí se zrodem Nového Města Pražského, o což se zasloužil král Karel IV. Václavské náměstí dlouhá léta neslo označení Koňský trh. V dolní části dokonce stával malý mlýn s rybníkem a na obou koncích bylo připravené popraviště se šibenicemi. V revolučním roce 1848 byl rynk přejmenován z popudu Karla Havlíčka Borovského na Svatováclavské náměstí.
Od konce 19. století získává náměstí dnešní podobu. Roku 1895 zde proběhne elektrifikace a později se „Václavák“ stane centrem hlavního města mladé republiky. Až do roku 1980 celým náměstím jezdívaly tramvaje. I nyní se uvažuje o tom, že by se sem tramvajový provoz mohl vrátit. Zřejmě nejproblematičtějším dědictvím z minulých dob je odříznutí budovy Muzea od zbytku náměstí rušnou magistrálou. Z té by se výhledově měl stát další bulvár, vedoucí od Florence až k náměstí I.P.Pavlova, ale to je skutečně hudba budoucnosti.
Na náměstí ze svého koně shlíží patron české země svatý Václav. Autorem sochařského díla z roku 1912 není nikdo jiný než Josef Václav Myslbek. Kromě svatého Václava lze na něm nalézt i svatou Anežku, svatou Ludmilu, svatého Prokopa a od roku 1924 i svatého Vojtěcha.
