Jak to vážky dělají, že dokáží pohánět svá velká křídla? A jak vlastně relativně pomalý pohyb křídel udrží hmyz ve vzduchu? Nejnovější poznatky o tom, jak si vážky pohrávají s proudy vzduchu, přinesl výzkum leteckých inženýrů z týmu kolem Abela Vargase z Univerzity ve Washingtonu DC.
Kdo by neznal ta podivná stvoření, která nám často dělají společnost během našich letních návštěv koupališť, zvláště přírodních nádrží, na jejichž dnech si hledají svou kořist jejich nenasytné larvy (najády). Dospělé vážky se pohybují kradmo jako špioni nějaké tajné hmyzí armády. Chvíli stojí na místě jako vrtulník, a najednou prudce vyrazí v nečekaném směru s rychlostí u hmyzu nevídanou. Podivuhodné letové schopnosti vážek fascinují odborníky z řad entomologů i leteckých konstruktérů již řadu let a není proto divu, že stále častěji dochází ke zkoumání jejich tajemství.
Letci doslova všestranní
Mnohé vážky dokážou ve vzduchu vskutku podivuhodné věci. Nejenže zvládnou změnit směr letu takřka na místě, ale některé z nich umí létat také pozpátku, bočně či nahoru a dolů, aniž by přitom měnily polohu celého těla. Mohou se pohybovat i pouze prostřednictvím jednoho páru křídel či využívat jednoduše plachtění. Dokážou tedy napodobit takřka všechny lidské létající stroje – od tryskáče k vrtulníku až po větroň či rogalo. Za tyto své schopnosti vděčí vážky zcela unikátnímu způsobu „pohonu“ křídel. Svaly, které uvádějí do pohybu jednotlivá křídla, jsou na sobě takřka nezávislé a vážky tak mohou pohybovat každým křídlem zvlášť, a měnit tak směr a rychlost letu prakticky v jakémkoliv okamžiku.
Inspirace vážkami
Záhada, která dlouho nedávala vědcům spát, však souvisí ještě s jinou jejich zvláštní schopností. Svými blanitými křídly mávají vážky s překvapivě nízkou frekvencí, pouze 20x–40x za sekundu (komár musí za stejnou dobu máchnout křídlem až 1000x!). Jak je tedy možné, že se těžká vážka udrží ve vzduchu? Odpověď lze podle odborníků na aerodynamiku z Washingtonské univerzity hledat v žilkování jejich křídel. Husté žilky vytvářejí na každém křídle až 3000 políček, která způsobují, že povrch křídla není hladký, ale zvlněný. Na modelu, který Abel Vargas vytvořil spolu se svými kolegy podle vážky šídla modrého (Aeschna cyanea), se ukázalo, že právě mikrocirkulace vzduchu v drobných komůrkách vytvořených žilkami dodává letu vážky potřebný vztlak. Dělali tedy doposud konstruktéři chybu, když se snažili docílit dokonale hladkého, aerodynamického tvaru křídel letadel? Výzkum letových schopností hmyzu jistě v budoucnu přinese ještě mnohá další překvapení a inspiraci.
Hmyzí křídla – vstupenka do světa úspěšných
Řekne-li se hmyz, většině z nás se vybaví bzučení křídel během jeho letu. Hmyz je skutečně jedinou skupinou bezobratlých živočichů, kterým dala evoluce křídla. Právě díky schopnosti létat se hmyz stal nejúspěšnější a druhově nejpočetnější skupinou živočichů vůbec. Není však pravda, že by schopnost létat byla vlastní všem skupinám hmyzu. U některých vývojově starších skupin hmyzu (Apterygota) se křídla nevyvinula vůbec, u jiných zakrněla během dalšího běhu evoluce. Stalo se tak proto, že přešly na způsob života, u něhož není létání třeba (život pod zemí či v jeskyních, parazitismus).