Z naší lidské perspektivy je hmyz buď nepříjemnou havětí, škůdcem či spojencem proti nim. Představte si ale, že měříte jen několik milimetrů, a rázem se z pěkných lesklých brouků či vážek stanou neuvěřitelné hladové příšery, před nimiž je třeba se co nejrychleji ukrýt. 21. STOLETÍ vás dnes provede světem těch nejnebezpečnějších hmyzích predátorů.
Dravý hmyz hraje v přírodě nezastupitelnou roli. Dokáže držet na uzdě býložravce, kteří by si svým přemnožením zlikvidovali vlastní zdroje potravy a doslova si tak pod sebou podřízli větev. Pro nás lidi tedy hrají spíše roli spojence, který dokáže ochraňovat naše pole a lesy před nájezdy nenasytných škůdců. Jelikož hmyzí dravci napadají většinou pouze jiný hmyz, nejsou pro člověka a jeho zájmy nijak výrazně nebezpeční. Ve světě, v němž stéblo trávy tvoří nepřekonatelnou překážku a rybník největší oceán, vládnou však jiné pořádky. Vyzbrojeni obrovskými a silnými kusadly, ostrými sosáky se smrtícími slinami a speciálně upravenými končetinami, představují hmyzí predátoři obrovitá a obávaná monstra, která neznají slitování.
1. Střevlík vrásčitý (Carabus intricatus)
Systematické zařazení: střevlíkovití, brouci
Kde je v Čechách k vidění: prakticky kdekoliv
Kde ho u vás najdete: dává přednost lesům, rád se schovává pod kůrou stromů či v trouchnivějících pařezech
Čím se živí: dospělci i larvy – především menší hmyz, slimáci a žížaly
Velikost: 24–35 mm
Tento kovově modrý střevlík patří mezi naše nejhojnější a zároveň i nejkrásnější střevlíky. Jeho obrovská a silná kusadla (jen si zkuste strčit mu do nich prst!) mu slouží především k porcování měkké potravy – slimáků, žížal a nejrůznějších larev. Detailní pozorování ukázala, že má zvláštní slabost pro slimáky rodu Limax, zvláště pro velký druh – slimáka největšího (Limax marginatus). Potravu často vyhledává na stromech a pod kůrou, a to zvláště v noci. Přes den nejraději odpočívá v trouchnivějícím dřevě nebo pod kůrou či kameny. Ke svému ukrývání má dobrý důvod – i on se může snadno stát kořistí, ať už ptáků nebo netopýrů. Stejně dravé jako dospělci jsou i larvy střevlíků.
2. Potápník vroubený (Dytiscus marginalis)
Systematické zařazení: potápníkovití, brouci
Kde je v Čechách k vidění: prakticky kdekoliv
Kde ho u vás najdete: žije ve většině rybníků a tůněk
Čím se živí: dospělci i larvy – vodní hmyz, malé rybky (plůdek), pulci a malé žabičky
Velikost: 27–35 mm
Potápníci jsou vodní brouci z příbuzenstva střevlíků. Podobně jako střevlíci jsou nenasytnými dravci, kteří se vrhají na vše, co se hýbe. Jejich kořist je často dokonce větší, než jsou oni sami. Rybáři je proto v rybnících nevidí rádi – mohou způsobovat výrazné ztráty na rybím plůdku. Stejně nenasytní jako dospělci jsou i jejich larvy, které mohou dosahovat velikosti až 55 mm. Samičky tohoto druhu rozpoznáme snadno díky charakteristickému vroubkování v první třetině krovek, po němž získal druh své jméno. Samci mají krovky hladké a chodidla prvního páru nohou mají jako všichni potápníci rozšířená, což jim napomáhá při držení samiček při svatebním aktu. Na rozdíl od mnoha střevlíků jsou potápníci dobrými letci. Jinak než letmo se totiž z jedné nádrže do druhé nedostanou.
3. Splešťule blátivá (Nepa cinerea)
Systematické zařazení: splešťulovití, polokřídlí
Kde je v Čechách k vidění: prakticky kdekoliv
Kde ho u vás najdete: žije ve bahně na dně rybníků a tůněk
Čím se živí: vodní hmyz, pulci
Velikost: 17–22 mm
Tato vodní ploštice, kterou si většina z nás pamatuje z knížky o Brouku Pytlíkovi, patří k dalším hmyzím dravcům našich vod. Na rozdíl od potápníků však neplave ve vodě, ale pomalu se plazí po bahnitém dně rybníků a tůní. Na konci zadečku mají dospělé splešťule nápadně dlouhé dýchací trubičky, díky nimž mohou při dýchání zůstat celé ponořené ve vodě. Kořisti se zmocňují zvláštně upraveným prvním párem nohou podobně jako kudlanky. Stejně jako u všech ploštic je jejich ústní ústrojí bodavě savé. Nemají tedy kusadla, ale bodec, který zanoří do kořisti a vpraví do ní sliny. Sliny kořist natráví a splešťule ji pak vysají. Chytají hlavně nejrůznější vodní hmyz, strach z nich však mohou mít i malí pulci.
4. Svižník zvrhlý (Cicindela hybrida)
Systematické zařazení: střevlíkovití, brouci
Kde je v Čechách k vidění: prakticky kdekoliv v nižších polohách
Kde ho u vás najdete: suché a písčité půdy, písníky
Čím se živí: larvy – drobný hmyz, dospělci – drobný létavý hmyz
Velikost: 11–16 mm
Stačí jediný pohled na hlavu brouka svižníka a je vám jasné, o koho jde. Zabijáka první kategorie okamžitě prozradí obrovitá kusadla, která ve světě, v němž je centimetr velkou mírou, nahánějí strach všem. Jejich anglický název je výstižný – „tiger beetles“ neboli tygří brouci. Svůj český název získali svižníci podle neobyčejně hbitého pohybu. Dokáží velmi rychle běhat a svůj běh navíc kombinují s nízkým letem, takže jsou prakticky nedostižní. Vyhovují jim písčité půdy, v nichž se mohou dobře vyvíjet jejich dravé larvy.
5. Mravkolev běžný (Myrmeleon formicarius)
Systematické zařazení: mravkolvovití, síťokřídlí
Kde je v Čechách k vidění: prakticky kdekoliv v nižších polohách
Kde ho u vás najdete: suché a písčité půdy, okraje lesů a lesní cesty
Čím se živí: larvy – především mravenci a menší hmyz, dospělci – drobný létající hmyz
Rozpětí křídel: 65–75 mm
Mravkolva známe všichni asi jako nenasytného „Ťutínka“ z knížek o Ferdovi Mravencovi. Rod Myrmeleon je rozšířen prakticky po celém světě. Zahrnuje asi 2000 druhů starobylého řádu síťokřídlého hmyzu, jehož larvy si sotva s něčím spletete. Trpělivě čekají na dně nálevkovité prohlubně vyhloubené v sypkém písku. Běda každému mravenci nebo malému broučkovi, který se odváží jít kolem. Jakmile udělá tu chybu, že stoupne na okraj pasti, začne po něm larva metat zrnka písku a nebohý mravenec se kutálí do spárů obřích kusadel. Kusadla jsou dutá a poté, co je kořist částečně natrávena, ji larva vysaje. Po zakuklení se z hrůzostrašné larvy vylíhne nevinně vyhlížející dospělec, s nímž se potkáte za vlahých letních večerů, jak mátožně poletuje po okrajích lesů. I dospělci se však živí dravě – chytají drobný hmyz a zvláštní slabost mají pro malé můrky. Mravkolvi běžní vyhledávají teplá a písčitá stanoviště a jsou u nás poměrně hojní.
6. Roupec sršňový (Asilus crabroniformis)
Systematické zařazení: roupcovití, dvoukřídlí
Kde je v Čechách k vidění: převážně v nižších polohách
Kde ho u vás najdete: suché a písčité půdy, lesní světliny, pole
Čím se živí: larvy – larvy hmyzu, dospělci – vosy, kobylky, různé druhy much
Velikost: 16–35 mm
Zdaleka ne všechny mouchy jsou mírumilovnými býložravci. Roupci patří do skupiny dravých much, které svou kořist vysávají silným sosákem. Ten dokáže prorazit i tvrdé broučí krovky. Loví v letu a jeho kořistí se mohou stát i tvorové větší, než je on sám. Velmi málo toho ale víme o životě jejich larev. S největší pravděpodobností žijí také život dravců a prohánějí zejména larvy listorohých brouků, kteří žijí ve výkalech. Roupce sršňového lze od ostatních druhů roupců snadno rozpoznat podle jeho nápadného „vosího“ designu.
7. Žahalka obrovská (Megascolia maculata)
Systematické zařazení: žahalkovití, blanokřídlí
Kde je v Čechách k vidění: velmi vzácně na jižní Moravě
Kde ho u vás najdete: vyhledává především suché a teplé biotopy
Čím se živí: larvy – larvami listorohých brouků, dospělci – nektar a pyl květů
Velikost: 20–40 mm
Spatřit v přírodě samotářskou vosu žahalku patří k nezapomenutelným zážitkům. Při letu vydává její majestátní černofialové tělo se čtyřmi výraznými žlutými až oranžovými skvrnami na zadečku ještě výrazné hluboké bzučení. Spíše než u nás se vám to ale podaří spíše v zemích našich jižních sousedů a v okolí Středozemního moře. I přes to, že se u nás vyskytují velmi vzácně, počítáme je za naše největší zástupce blanokřídlého hmyzu (vosy, včely, mravenci, lumkové, pilatky) – je ještě o třetinu větší než sršeň! Za pozornost stojí zejména podivuhodný život jejich larev. Dospělé samičky musí nejprve vyhledat larvu velkého listorohého brouka nosorožíka kapucínka (Oryctes nasicornis) a paralyzovat ji svým žihadlem. Tyto larvy pak slouží nenasytným larvám žahalek jako zásoba potravy. Ponrava nosorožíka však není mrtvá – je jen omráčená a musí nečinně přihlížet, jak ji žahalka vyžírá zaživa. Dospělé žahalky se živí nektarem a pylem a i přes svůj hrozivý vzhled nepředstavují pro člověka vážné ohrožení.
8. Pakudlanka jižní (Mantispa styriaca)
Systematické zařazení: pakudlankovití, síťokřídlí
Kde je v Čechách k vidění: velmi vzácně na jižní Moravě
Kde ho u vás najdete: vyhledává především suché a teplé biotopy
Čím se živí: larvy – vajíčka pavouků, dospělci – drobný hmyz, především mouchy
Rozpětí křídel: 30–40 mm
Ačkoliv pakudlanky na první pohled nápadně připomínají kudlanky, jedná se hmyz kudlankám zcela nepříbuzný. Zatímco pravé kudlanky jsou hmyzem s proměnou nedokonalou a mezi jejich nejbližší příbuzné patří švábi a všekazi, pakudlanky řadíme mezi hmyz s proměnou dokonalou do řádu síťokřídlých, tedy do příbuzenstva např. zlatooček nebo mravkolvů. Přeměna prvního páru nohou v tzv. „loupeživé nohy“, vznikla u obou skupin nezávisle na sobě a je vlastně přizpůsobením na stejný způsob přijímání potravy. Z vajíček, kterých samička naklade až několik tisíc, se vylíhnou larvičky, které přezimují. Na jaře následujícího roku se svléknou a vytvoří velmi pohyblivé druhé larvální stadium, které vyhledá kokon (zámotek) s vajíčky některých druhů pavouků (v oblibě mají zejména slíďáky). Vajíčka a malé, čerstvě vylíhlé pavoučky sežere. Uvnitř pavoučího kokonu se larva znovu svlékne a později i zakuklí. Dospělé pakudlanky chytají drobný hmyz. Jelikož jsou vázány pouze na některé druhy pavouků, jsou u nás podobně jako oni velmi vzácné a setkáme se s nimi nejspíše na Hané nebo jižně od Brna.
9. Šídlo královské (Anax imperator)
Systematické zařazení: šídlovití, vážky
Kde je v Čechách k vidění: takřka po celém území republiky
Kde ho u vás najdete: především v okolí rybníků a tůní
Čím se živí: larvy – nejrůznější vodní hmyz, korýši a pulci, dospělci – nejrůznější létající hmyz
Rozpětí křídel: 90–110 mm
Šídlo královské je naším největším zástupcem řádu vážek. Vážky jsou takřka bez výjimky dravci – dravě se živí jak larvy, tak dospělci, kteří chytají nejrůznější hmyz ve vzduchu. Nymfy (larvy) vážek zvané najády jsou skutečným postrachem všeho živého na dnech potoků a rybníků, kde žijí. Jejich spodní pysk je přeměněn v uchopovací orgán, který odborně nazýváme maska. Jakmile se najáda dostane do blízkosti kořisti, maska prudce vyletí dopředu a nedá kořisti prakticky žádnou šanci. Jako larva může žít šídlo až několik let, dospělec však umírá již po 14 dnech, které mu stačí na spáření a v případě samic i nakladení vajíček.
10. Zákeřnice červená (Rhynocoris iracundus)
Systematické zařazení: zákeřnicovití, polokřídlí
Kde je v Čechách k vidění: spíše v teplejších a suších oblastech Čech i Moravy
Kde ho u vás najdete: stepní a lesostepní biotopy
Čím se živí: larvy: nejrůznější hmyz
Rozpětí křídel: 12–17 mm
O dravosti zákeřnic svědčí nejen jejich český název. Angličané jim říkají přímo „vražední brouci“ („assasin bugs“). Z vědeckého hlediska však zákeřnice (Rudiviidae) nejsou brouky, ale velkou čeledí dravých ploštic, tedy hmyzem, který má na rozdíl od brouků proměnu nedokonalou. Svou kořist vysávají pomocí dlouhého sosáku, jímž do těla oběti nejprve vpraví jedovaté sliny. Když jím zrovna nevysávají svou kořist, ukládají jeho špičku do prohlubně na prvním hrudním článku. Třením sosáku o vnitřek tohoto pouzdra dokážou vydávat charakteristické „cvrčivé“ zvuky. Bodnutí zákeřnice dokáží silně pocítit i lidé – bolí podobně jako žihadlo vosy.