Masožravé rostliny jsou jedněmi z nejtajemnějších zástupkyň celé říše flóry. Jejich zvláštní vlastnosti jsou však spíše z nouze ctnost, masožravé rostliny se totiž adaptovaly převážně tam, kde je půda chudá na živiny.
Rozhodně se nechovají jako populární Adéla, která neměla problém schramstnout celého člověka, jejich jídelníček tvoří především hmyz.
Elektronová fotografie ukazuje 105x zvětšený snímek rosnatky kapské (Drosera capensis). Její list je poset lepivými stonky, kterými chytá neopatrný hmyz. Čepel listů rosnatky je hustě pokrytá zvláštními orgány zvanými tentakule, které vypadají jako kapky rosy. Tentakule jsou vlastně žlázy, které produkují lepivý sekret, obsahující trávicí enzymy. Poté, co je hmyz lapen, tentakule jej „uvězní“ a zároveň se začne zavírat i list. Chycená muška je v tu chvíli absolutně bez šance a její trápení bude dlouhé, protože rosnatce může trvat až půl hodiny, než se celý list uzavře.
Rosnatky nežijí pouze ve vzdálených pralesních končinách, s některými volně žijícími druhy se lze setkat i u nás. Například rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) celkem běžně roste v jižních Čechách, na Šumavě, v Brdech, v Krušných, Jizerských a Orlických horách nebo v Krkonoších. V okolí Třeboně se pak vzácně vyskytují rosnatka anglická (Drosera anglica) a rosnatka prostřední (Drosera intermedia).
