Švýcaři odjakživa dělali vše proto, aby omezili silniční dopravu, která znečišťuje ovzduší a způsobuje zácpy. Švýcarsko tedy sází na železnici, avšak míst, kudy by mohla vést, v této hornaté zemi příliš mnoho není. 127 let stará trasa přes průsmyk sv. Gotharda je zcela vytížená a se zlepšením rozhodně nelze počítat.
Významný polský inženýr Ernest Malinowski dokázal tehdy za čtyři roky postavit nejvýše položenou železniční trať na světě ve výšce až 4769 m. Tento rekord se mohl udržet tak dlouho nejen proto, že Malinowski byl vynikající stavitel, ale hlavně proto, že měl nebývalou prostorovou představivost. Díky ní vytvořil plán tratí, které vedly přes skalní výběžky, mosty a skrz tunely. Nejtěžším úkolem totiž bylo právě vytyčení trasy v podmínkách těchto omezení.
Starý tunel nestačil
Trať přes průsmyk sv. Gotharda, používaná od roku 1882, vede tunelem, jehož celková délka činí 15 003 m (po dobu 24 let to byl nejdelší železniční tunel na světě). Převýšení trasy se blíží 2,8 %, což omezuje délku a váhu vlaků. Aby se vlak o hmotnosti 1300 tun dal do pohybu, je zapotřebí dvou těžkých lokomotiv, přičemž těsné zatáčky vylučují rychlou jízdu. Samotným tunelem pod průsmykem vedou dvě tratě, což nevyhovuje současným bezpečnostním normám. Více než stoletá kolej se dostala na hranice svých možností a dále může sloužit jako turistická atrakce, nikoli však jako hlavní dopravní trať spojující Německo se Švýcarskem a Itálií. Švýcaři se tedy pustili do stavby nového spojení.
Tunel skrz hory
Klíčovým prvkem nové trasy je hlavní tunel, který povede 650 m pod současným a bude téměř čtyřikrát delší. Až stavba, jež je rozplánována na 20 let, skončí, vrátí se rekord opět ke sv. Gothardovi. 57 kilometrů dlouhý tunel, protínající skalní masiv na úpatí hor, bude znovu nejdelším podzemním železničním spojením na světě. Pod zemí budou 4 nouzová nástupiště, po dvou v každém směru, a výhybky. Z důvodu bezpečnosti bude mít každý směr svůj vlastní tunel ve vzdálenosti 40 metrů. Vždy po 325 m budou spojeny kolmými průchody pro případnou evakuaci vlaku během nehody nebo požáru. Složitý ventilační systém pomůže udržovat ve funkčním tunelu lehký přetlak, aby se nezamořil dýmem.
Lidé a stroje
Aby se práce urychlily, ražení tunelu neprobíhá pouze z obou konců, ale také ze tří středových stanovišť – Amsteg, Sedrun, Faido –, k nimž se stavitelé dostali buď pomocnými tunely, nebo kilometrovými šachtami. Stejnou cestou se vyváží vytěžený materiál. Posléze budou sloužit jako nouzové cesty. Aby byla přeprava materiálu vůbec možná, vznikly pomocné železniční tratě (odbočky staré dráhy). Během hloubení se musí vyvézt obrovská masa skály – její objem dosáhne zhruba 13 milionů metrů krychlových (dalo by se z nich postavit pět Cheopsových pyramid). Takové množství kamenů se nedá schovat ani v Alpách, a tak se stavitelé rozhodli kameny ihned likvidovat a zpracovat je na stavební štěrk.
Razicí stroje, tzv. TBM, uzpůsobené devítimetrovému průměru tunelu, jsou obrovské. Dostaly vděčná (??) jména Gabi, přestože jsou 365 m dlouhé a spotřebují tolik energie jako 20 tisícové město. Za dobrých podmínek se každý den posunou o 30 metrů. V polovině roku 2008 bylo vyhloubeno celkem 113,2 km hlavních tunelů, tedy asi 73,8 % toho, co je třeba vyhloubit. Jenom loni v červnu se týmy posunuly o 1681 m. Dva tisíce lidí, kteří zde ve dne v noci pracují, mají před sebou ještě nelehký úkol, ale cíl jejich úsilí je zřejmý. Ráz alpské krajiny a jejich příroda zůstanou zachovány.
Namísto velkých náklaďáků
Stoupání jsou na nové trase dvakrát menší než na běžných horských tratích, nejsou zde ostré zatáčky, před kterými by se muselo zpomalit. Rychlé osobní vlaky dojedou po nové dráze z Curychu do Milána za 2,5 hod. rychlostí 250 km/hod. Aby nákladní vlaky, které mohou jet rychlostí 160 km/hod., nenarušovaly jízdní řád, budou až třikrát delší než nyní (každý nahradí sto velkých náklaďáků). Předpokládá se, že přeprava zboží po otevření nové trasy vzroste na trojnásobek, a pomůže tak odstranit nákladní dopravu z nemilosrdně ucpaných alpských komunikací. Miliony turistů láká do Švýcarska čisté ovzduší a nádherná příroda, není se tedy co divit, že všem záleží na jejich zachování.
