Globální počasí je stejně dobře propojené, jako například ekonomika či politika. A stejně jako mezinárodní politika zná „supervelmoci“, jejichž výkyvy dokáží rozkymácet celý svět, i v planetárním klimatu existují regiony, které udávají tón zbytku světa. Tvrdí to alespoň Anastasios Tsonis z americké University of Wiskonsin-Milwaukee.
Výzkum planetárního klimatu je jednou z disciplín, která je dnes zcela závislá na výpočetní technice. Týmy meteorologů se předhánějí, kterému z nich se podaří vytvořit realističtější počítačovou simulaci atmosférických jevů. Modely, které spolu se svými spolupracovníky vypracoval Anastasios Tsonis ukazují, že v planetárním klimatu byly po dlouhou dobu propojeny dva zdánlivě nesouvisející atmosférické procesy – takzvaná „jižní oscilace“, která způsobuje jev zvaný El Niňo a „severoatlantická oscilace“, která zase dokáže pěkně zamíchat kartami počasí nad Evropou. Tento „synchronizovaný chaos“ se však nedávno rozpadl a globální klima získalo nového hegemona – severní Atlantický oceán. Je to však dobrá zpráva? Zdá se, že mnoho důvodů k optimismu není. Právě oblast severního Atlantiku prochází snad největšími změnami ze všech míst na planetě – oteplováním a masivním utáváním ledovců. Díky globálnímu propojení by se tyto dramatické změny mohly velmi rychle projevit po celé planetě.