Jedním z nejčastějších vektorů čili přenašečů bakterií způsobujících lymskou boreliózu jsou klíšťata. Tito krev sající parazité procházejí během svého života cykly, které jsou do značné míry spolurčeny podnebím. Spolu s globálními změnami klimatu se mění i životní cykly klíšťat. Pro klíšťata k lepšímu, pro nás bohužel k horšímu.
Vědci z prestižní americké Yale University se ve spolupráci s odborníky z řady dalších prestižních amerických vzdělávacích ústavů rozhodli zkoumat soukromí živočicha, kterého jistě většina z nás nepovažuje za příliš hodného pozornosti – běžné americké klíště druhu Ixodes scapularis, kterému Američané přezdívají jelení klíště (deer tick). Během svého vývoje procházejí klíšťata několika vývojovými stádii. Po spáření naklade samice několik tisíc vajíček, z nichž se vylíhnou drobounké šestinohé larvičky, které si hbitě hledají drobné hostitele, na nichž by mohly sát. Jejich oběťmi se nejčastěji stávají drobní hlodavci či ještěrky. Poté se larvička převtělí v nymfu, která má již kompletní počet nohou – 4 páry. Než úplně dospěje, vystřídá ještě nejméně jednoho až dva další hostitele, většinou větší obratlovce včetně člověka. Pro infikaci klíštěte bakteriemi lymské boreliózy je klíčová délka pauzy mezi krmením na jednotlivých mezihostitelích. Vědci zjistili, že čím je pauza delší, tím odolnější kmeny bakterií přežívají v tělech klíšťat. Klíšťata z takových oblastí s mírnějším klimatem a pozvolnějšími přechody v teplotách během roku (například severovýchodu USA) jsou pak mnohem nebezpečnějšími přenašeči, než ta, která žijí v oblastech, kde jsou rozdíly mezi teplotami během roku větší (například amerického Středozápadu). Globální oteplování však způsobuje, že rozsáhlé oblasti amerického Středozápadu (tedy např. státy Wyoming, Colorado, Montana či Idaho) se svým podnebím začínají podobat státům severovýchodním (např. Maine, New Yorku, Pennsylvanii či Ohiu). Životní cykly klíšťat tak získávají delší pauzy a v jejich tělech přežívají pouze odolnější kmeny bakterií, které zesilují vážnost infekce. Výzkum amerických vědců tak opět potvrdil, že v přírodě všechno souvisí se vším.
