Americkým a izraelským genetiků se nedávno podařilo ukázat, že izolované skupinky židovského národa, roztroušené po Blízkém východě a jižní a východní Evropě, mají společné nejen náboženství a kulturu, ale i geny. Jedná se o nejrozsáhlejší studii, která kdy byla na toto téma provedena.
Před vznikem samostatného židovského státu v roce 1948 byli Židé po celé 2000 let národem usazeným ve větších či menších skupinkách na řadě velmi vzdálených míst světa. Takzvaná židovská diaspora se začal formovat již zhruba před 2500 lety, tedy v době známé jako „babylónské zajetí“, svůj vrchol však dosáhlo nedobrovolné šíření obyvatel z oblasti Levantu po prohrané II. židovské válce v roce 135 n.l. Diaspora, neboli roztroušení židovských osad, má tedy obrovsky dlouhou tradici, která nemá obdobu u žádného jiného národa. Z hlediska genetiků je snaha nahlédnout do genů tak unikátní skupiny lidí velkou výzvou. Geny totiž mohou na jedné straně dokázat, že Židy spojuje více, než jen vyznávání Tóry, na druhé straně mohou také přispět k přesnější rekonstrukci složitých dějin migrace národa po celé planetě. Na zatím nejrozsáhlejší studii na toto téma, publikované nedávno v odborném časopise American Journal of Human Genetics, se podíleli genetici z New York University (NYU) a univerzity v Tel Avivu. Na rozdíl od výzkumů předcházejících, které se soustředily především na data z tzv. mitochondriální DNA či z chromozomu Y, si vědci tentokrát vytipovali mnohem větší počet míst, roztroušených po řadě míst genomu jaderného. Vzorky genů pak odebrali židovským populacím, které dnes žijí na území Iránu, Iráku, Sýrie, Turecka, Řecka, Itálie a východní Evropy. Pro srovnání si navíc vzali na pomoc data pořízená vědci z Human Genome Diversity Project, který mapuje různorodost lidských genů napříč všemi národy. „Každá židovská skupina je geneticky odlišná, vzájemné podobnosti však jakoby mezi nimi spřádaly společné „genetické vlákno“, říká vedoucí autor studie Harry Oster z New York University. I když jsou židovské geny podobné, přeci jen byly ovlivněny mixováním s okolními populacemi. Geneticky jsou nejbližšími příbuznými Židů podle autorů studie na jedné straně blízkovýchodní národy, jako jsou Drúzové, Beduíni a Palestinci, na druhé straně pak evropští Italové. Odlišnosti v rámci samotných židovských komunit však také nebyly zanedbatelné. Z genetické hlediska tvoří nejvíce osamocenou větev Židů ti, kteří žijí na dnešním území Íránu a Íráku. Podle počítačové simulace došlo k rozštěpení Židů na východní a západní linii před asi 100 – 15 generacemi, tedy právě v době „babylónského zajetí“.