Kam člověk vkročí, tam za sebou zanechá odpadky. Platí to bohužel i pro lidský krok do vesmíru. S odklízením nepříjemného kosmického odpadu by mohly v budoucnu napomoci balóny, které se budou připevňovat k satelitům.
V dosahu gravitačního pole Země, ale již mimo dosah jejího plynného obalu, atmosféry, obíhá dnes již skutečně obrovské množství takzvaného „kosmického odpadu“. Kde se tam vlastně vzal? Nepochází z ničeho jiného, než ze zbytků satelitních družic, kterých lidé za nejrůznějšími účely vyslali do kosmu již tisíce. I přes to, že nám na hlavu nespadne, je tento odpad velmi nepříjemný. Znamená totiž v první řadě nebezpečí pro všechna ostatní zařízení, která budou do kosmu v budoucnu vyslána. Úkolem pro inženýry je teď množství kosmického odpadu přinejmenším nezvyšovat. Jak to ale zařídit? Jeden z možných způsobů je, že by satelit spálil po ukončení mise své vlastní motory. Tím by se dal do pohybu a snesl do atmosféry, kde by jednoduše uhořel. Toto řešení by však vyžadovalo dodání většího množství paliva, což by zvyšovalo počátečné váhu satelitu a tím i cenu jeho letu do kosmu. Kristin Gatesová z Global Aerospace Corporation v kalifornské Altadeně prezentovala na nedávné astronautické konferenci v Totontu nápad, na němž pracoval její tým v poslední době. Namísto paliva by si sebou satelity vozily lehčí balóny. Na konci mise satelitu by se balón naplnil héliem či jiným plynem. Vědci vypočítali, že satelit o hmotnosti 1 200 kg by z výšky 830 km dokázal stáhnout balón o obvodu 37 metrů. Balón i zařízení nutné k jeho nafouknutí by ke hmotnosti satelitu přidalo pouhých 36 kg, tedy mnohem méně, než by musela být hmotnost paliva. Ve vyšších vrstvách atmosféry by pak shořel. Bez balónového zařízení by takový pád do atmosféry trval celá století.