Který ze živočichů se dožívá nejdelšího věku? Ano, každý přirozeně odpoví, že k největším „prababičkám“ a „pradědečkům“ živé přírody patří želvy či sloni. Kromě nich však patří na první místa žebříčku i tací, kteří se na výsluní zájmu laiků příliš nevyhřívají. 21. STOLETÍ vás nyní seznámí s těmi, kteří by vás jen tak nenapadli.
Kdybychom hledali absolutní rekordmany v dlouhověkosti, museli bychom podobně jak v případě jiných rekordů sáhnout mezi nejjednodušší organismy – bakterie. V podobě spor dokážou tyto mikroorganismy přežít nejen extrémní podmínky, ale i rekordně dlouhý čas. Zcela neuvěřitelně zní zprávy o bakterii druhu Bacillus permians, nalezené ve slaných sedimentech v Carlsbadu v americkém Novém Mexiku. Spory těchto bakterií se údajně podařilo probudit k životu po neuvěřitelných 250 milionech let. Ačkoliv někteří vědci důvěryhodnost této zprávy zpochybňují, mimo veškerou pochybnost je již probuzení bakterií Bacillus sphaericus, nalezených v žaludku včely, zachycené v jantaru starém 40 milionů let. Jak jsou na tom však se stářím živočichové nežijící v koloniích? Náš malý přehled bude pro mnohé čtenáře možná velkým překvapením.
1.Antarktická houba Cinachyra antarctica
Do jaké skupiny patří: rohovití, houbovci
Kde jej nalezneme: chladná moře v okolí Antarktidy
Nejvyšší zaznamenaný věk: 1550 let
Houba z moře
Absolutním rekordmanem v délce věku je podle očekávání organismus, kterého by asi ani většina laiků za živočicha neoznačila. Je jím zástupce skupiny prajednoduchých vodních živočichů houbovců (Porifera), dříve známých jako houby.
Absolutní rekordman
Stáří nejstaršího exempláře houby Cinachyra antarctica pochopitelně nikdo nezměřil. Bylo odhadnuto podle ročních přírůstků podobně, jako odhadujeme stáří stromu podle letokruhů. Jak je vlastně možné, že tento kus, vylovený z moří v okolí Antarktidy, mohl zažít ještě poslední chvíle antického Říma? Důvod je nasnadě. V extrémně nepříznivých podmínkách chladných vod tito živočichové přirůstají jen velmi pomalu, absence přirozených nepřátel jim však život bez problémů prodlužuje.
2.Superškeble arktika islandská (Arctica islandica)
Do jaké skupiny patří: arktikovití, mlži
Kde jej nalezneme: severní Atlantský oceán
Nejvyšší zaznamenaný věk: 405 let
Odborník na volné radikály
Organismem, který lze v dnešním stadiu lidského poznání považovat za nejdéle žijícího, je k překvapení mnohých velmi obyčejně vyhlížející „škeble“ arktika islandská. Mechanismy biologického stárnutí po dosažení pohlavní dospělosti, takzvané senescence, si podle všeho na tohoto mlže příliš nepřijdou. Podle nedávno publikovaných zjištění vědeckého týmu z Institutu pro polární a mořský výzkum Alfreda Wegenera v severoněmeckém Bremerhavenu dosahuje tento druh pohlavní dospělosti ve věku okolo 30 let. Poté se však díky speciálním enzymům zpomalí zhoubná aktivita volných radikálů a tělo měkkýše začne stárnout velmi zvolna.
Na mlže si došlápla bouře
Tento druh mlže je v centru zájmu vědců ještě z jiných důvodů než kvůli své enormní dlouhověkosti. Ve své přirozené vlasti, tedy v chladném oceánu v blízkosti pobřeží Islandu, patří k vyhledávaným pochoutkám. Jeho populace se zde však v poslední době ztenčují. V roce 2006 způsobila silná bouře přesun řady mlžů do na místa, kde se díky tvrdému podkladu nemohou zahrabat a uniknout tak predátorům, kterým se pak během jediného roku podařilo jejich populace zcela zdecimovat.
3.Tradiční rekordmanka – želva obrovská (Dipsochelys dussumieri)
Do jaké skupiny patří: testudovití, želvy
Kde jej nalezneme: atol Aldabra na Seychelách
Nejvyšší zaznamenaný věk: 255 let
Obři z ostrovů
Obrovské druhy želv jsou klasickým příkladem jevu, kterému vědci říkají ostrovní gigantismus. Když zmizí selekční tlak ze strany predátorů, mohou si organismy v pohodlí vzdálených ostrovů dorůstat do velikostí, které by jim byly jinde zapovězeny. Kromě Seychel nalezneme dnes obří druhy želv např. ještě na Galapágách či na Mauriciu a Réunionu.
Adwaita, želví babička
S obrovskou velikostí seychelských želv (délka krunýře až 120 cm, váha až 250 kg) se pojí i jejich značný věk. Za nejdelší doložený věk se považuje 255 let (1750–2006), kterých se dožila želva Adwaita, dovezená britskými námořníky politikovi a úředníkovi Britské východindické společnosti Robertu Cliveovi do zoo v Kalkatě. Vysokého věku se pochopitelně dožívají i další druhy želv, např. madagaskarská želva paprsčitá (rekordní věk 188 let) či galapážská želva sloní (rekordní věk 175 let).
4.Japonští kapři KOI (Cyprinus carpio f. koi)
Do jaké skupiny patří: kaprovití, paprskoploutví
Kde jej nalezneme: ozdobná forma domestikovaného kapra, populární zejména v Japonsku
Nejvyšší zaznamenaný věk: 226 let
Superrybky v zahradních rybníčcích
Ačkoliv ryby Koi, přesně japonsky nishikigoi, mohou na první pohled připomínat nějakou z forem domestikovaných karasů, ve skutečnosti se jedná o zvlášť vyšlechtěné kapry. K jejich vyšlechtění došlo poprvé v Číně během vlády dynastie Ťin (265–420 n. l.), odtud pak putovaly tyto oblíbené ryby do Koreje a Japonska. V Japonsku jsou pěstovány ve speciálních rybníčcích, zvaných také koi, designovaných přesně pro potřeby těchto ryb.
Hanako, nejstarší z ryb
Doposud nejstarší ze všech ryb Koi byla slavná Hanako. Za svůj 226 let dlouhý život změnila několik majitelů, tím posledním byl dr. Komei Koshihara. Právě v jeho rybníčku Hanako 7. července 1977 uhynula. Dodnes je Hanako nejstarší známou rybou, o jejímž věku existují hodnověrné informace.
5.Nejstarší savec – velryba grónská (Balaena mysticetus)
Do jaké skupiny patří: kytovci, savci
Kde jej nalezneme: severní oblasti Atlantského oceánu
Nejvyšší zaznamenaný věk: 211 let
Obyvatelka chladných moří
Severní a jižní oblasti oceánů jsou z hlediska produkce biomasy nejproduktivnějšími vodami vůbec. Základem potravních řetězců je zde obrovská produkce fytoplanktonu, na který se záhy navazuje zooplankton. Velryby grónské tedy dobře vědí, proč zůstávají po celý rok v arktických vodách a nestěhují se na dobu rozmnožování do teplejších moří jako řada jejich příbuzných.
Rekordně stará velryba
Jak zjistit stáří velryby? První metoda je jednoduchá. V tělech některých z nich byly nalezeny zbytky harpun, které byly užívány zhruba na přelomu 19. a 20. století. Tito kytovci museli být již přinejmenším stoletými svědky „zlatých časů“ velrybářství. Přesnější metoda spočívá ve sledování zastoupení aminokyseliny asparaginu v organismu, např. v zubech či očních čočkách. Jeffrey Bada ze Scippsova institutu pro oceánografii v La Jolla v Kalifornii proto analyzoval tkáně z očí 48 exemplářů těchto velryb. Nejstarší exemplář byl podle jeho zjištění starý celých 211 let. Bada připouští asi 16% chybu ve výsledcích, stáří velryby se tedy ve skutečnosti pohybovalo někde v rozmezí od 177 do 245 let.
6. Babička mezi „mořskými ježky“ – ježovka Strongylocentrotus franciscanus
Do jaké skupiny patří: ježovky, ostnokožci
Kde jej nalezneme: západní pobřeží Severní Ameriky
Nejvyšší zaznamenaný věk: 200 let
Obři z mořského dna
Mořské ježovky patří do kmene ostnokožců, a jsou tedy příbuzné dalším typickým mořským živočichům, jako jsou hvězdice, hadice, lilijice či sumýši, známé též jako „mořské okurky“. Ježovka Strongylocentrotus franciscanus patří mezi svými příbuznými mezi skutečné obry – se svými 17 cm v průměru je jednou z největších mořských ježovek vůbec.
Nestárnoucí predátoři
Na poměry ježovek nezvyklá velikost však není jedinou zajímavostí tohoto jasně červeného severoamerického druhu. Pohlavní dospělosti dosahují sice již do druhého roku života, poté se však jejich stárnutí zpomalí, až téměř zastaví. Podle odhadů založených na radiokarbonové metodě se mohu některé exempláře, žijící v příhodných podmínkách dožívat až stáří 200 let.
7.Posel z hlubin – mnohoštětinatec Lamellibrachia luymesi
Do jaké skupiny patří: mnohoštětinatci, kroužkovci
Kde jej nalezneme: Mexický záliv v hloubkách mezi 500–800 m
Nejvyšší zaznamenaný věk: 175 let, odhaduje se však i věk kolem 250 let
Obyvatel světa věčné tmy
Pestrá fauna v okolí hydrotermálních průduchů na dnech oceánů se zdaleka neskládá jen z extrémofilních bakterií. Ty sice tvoří základ hlubinných potravních řetězců, žít z nich však mohou i organismy podstatně větší. Např. kroužkovci z rodu Lamellibranchia mohou dorůstat i délky okolo 3 metrů.
Nejstarší z bezobratlých
Mnohoštětinatci r. Lamellibranchia patří do kmene kroužkovců a jsou tak vzdálenými příbuznými např. našich žížal. Tito „červi“ žijí ve skupinách čítajících stovky až tisíce jedinců. Tajemství jejich neuvěřitelné dlouhověkosti se podle Erica E. Cordese z Pensylvánské státní univerzity skrývá v jejich schopnosti žít v dokonalé symbióze s bakteriemi. Poskytují jim totiž potřebnou síru v podobě síranů, za což od nich dostávají zpět potřebné organické látky.
8.Obří mlž Panopea generosa
Do jaké skupiny patří: Hiatellidae, mlži
Kde jej nalezneme: západní pobřeží Severní Ameriky
Nejvyšší zaznamenaný věk: 160 let
Mlž s dlouhým „krkem“
Mlž Panopea generosa na první pohled na řádnou „škebli“ příliš nevypadá. Jeho ochranná schránka není větší než 20 cm. Zato jeho sifon, tedy zvláštní orgán společný prakticky všem měkkýšům, může dosahovat až délky 1 metru! Takto dorostlý jedinec pak může vážit i 7,5 kg. Tito obří mlži lákají k snědku nejen mořské predátory. Za pochoutku je považován zejména v Číně, stále častěji si však nachází cestu na stoly evropských labužníků.
Dlouhověcí obyvatelé písečného bahna
Mlži Panopea generosa patří mezi nejdéle žijící organismy, které dnešní věda zná. Přesný důvod jejich dlouhověkosti zatím není úplně přesně znám. Podobně jako u řady jiných rekordmanů v délce života jim jistě napomáhá i jejich velikost, díky níž mají v přírodě menší množství přirozených nepřátel.
9.Stařičcí poslové pravěku – haterie (r. Sphenodon)
Do jaké skupiny patří: hateriovití, plazi
Kde jej nalezneme: Nový Zéland
Nejvyšší zaznamenaný věk: 111 let
Jeden posel ve dvou druzích
Novozélandské haterie vypadají sice na první pohled jako běžný ještěr, dejme tomu leguán, ve skutečnosti jsou však klasickým příkladem „živých fosilií“. Skupina, do níž spadají, zažila období svého největšího rozkvětu asi před 200 miliony let. Dnes rozeznávají herpetologové 2 druhy: haterii Guentherovu, která dnes obývá pouze jediný ostrůvek Brothers Island a její populace dnes čítá pouze okolo 400 jedinců. Větší počet exemplářů přežívá u rozšířenějšího druhu, haterie novozélandské. I ta je však ohrožena vyhubením, zejména díky nevítanému ataku nepůvodních druhů savců – krys, koček a psů.
Nejstarší tatínek na světě
Sameček haterie novozélandské Henry žije v zajetí v novozélandském městě Invercargill od počátku 70. let minulého století, v současné době je mu však již celých 111 let. V loňském roce se mu podařil nevídaný rekord. Ve svých 110 letech se totiž spářil se 80letou samicí Mildred. Výsledkem jejich románku bylo 11 zdravých mladých haterií.
10. Superpapoušek ara (Ara ararauna)
Do jaké skupiny patří: papoušci, ptáci
Kde jej nalezneme: severní oblasti Jižní Ameriky
Nejvyšší zaznamenaný věk: 111 let
Sladký život v zajetí
Svobodný život v přírodě je sice pro zvířata ideální, k dlouhověkosti však rozhodně nepřispívá. Hlavním důvodem jsou pochopitelně predátoři. Život zvířat žijících na svobodě většinou skončí v nenasytném chřtánu některého z nich, neustálý stres z blízkosti nebezpečí také není pro dlouhý život ideální. Život v zajetí tak pro většinu z nich znamená dostatek veškeré péče, což se pochopitelně projevuje i na jeho celkové délce.
Charlie, nejistý rekordman
Papoušek ara araruna jménem Charlie je údajně nejstarším žijícím ptákem. Tvrdí to alespoň jeho současný majitel Peter Oram z Reigate ve Velké Británii. Podle něj se Charlie vylíhl v roce 1899 a dnes je mu plných 111 let. Oram také tvrdí, že papoušek byl v majetku Winstona Churchilla. Tuto zprávu sice Churchillova dcera nepotvrdila, to však nic nemění na tom, že papouškové ara patří spolu s papoušky kakadu k nejdéle žijícím ptákům.
