V nedávné době byl díky spolupráci německých a chilských paleontologů pokořen další rekord živočišné říše. V Chile byly nalezeny zbytky pozdně třetihorního mořského ptáka, jehož rozpětí křídel překonalo všechny doposud potvrzené rekordy – od konce jednoho křídla na druhý měřil tento gigant celých 5,2 metru.
Ptáci z čeledi Pelagornithidae, kterým se pro zvláštní výstupky v jejich zobácích říká také „ozubení ptáci“, byli typickým zjevem příbřežních oblastí v období konce třetihor a začátku čtvrtohor. Zoologové řadí tuto dnes již zcela vyhynulou čeleď do řádu veslonohých, tedy do blízkého příbuzenství dnešních pelikánů, kormoránů či terejů. Ozubení ptáci jsou dnes poměrně dobře prozkoumáni – zbytky jejich těl nejsou tak staré, aby zmizely zcela beze stopy. Jisté je, že se jednalo o mořské ptáky s enormně velkým rozpětím křídel, kteří žili podobným životním stylem, jako jiní dnešní mořští „plachtaři“ – albatrosi. A jsou to právě albatrosi stěhovaví, kteří drží mezi současnými ptáky rekord ve velikosti rozpětí křídel: největší ověřený údaj činí 3,7 metru. Nový druh ozubeného ptáka nazvaný Pelagornis chilensis, který objevil německý badatel Gerald Mayr ze Senckenbergova výzkumného institutu ve Frankfurtu, dosahuje velikosti, před níž albatrosi blednou: jejich rozpětí bylo přinejmenším 5,2 metru! Zajímavé však je, že i přes své gigantické rozpětí nebyl tento pták příliš velký. Jeho váhu odhadují vědci na 16 – 29 kg, čímž se dnešním albatrosům zhruba vyrovná. Vědci doufají, že velmi dobře zachovaná kostra pelagornise jim pomůže lépe porozumět tomu, jak přesně funguje plachtění mořských obrů z fyzikálního hlediska.
