O magnetických monopolech se toho mezi fyziky napsalo tolik, že prakticky připomínají Červenou Karkulku: každý ji zná, ale nikdy ji nikdo neviděl. Poslední výpravy, které se vydaly na lov těchto záhadných částic naznačují, že jejich hledání může být zcela marné. Magnetické monopoly jsou zkrátka příliš velká přírodní raritka.

Z učebnic fyziky víme, že elektrický náboj mají elementární částice rozložený rovnoměrně. Elektron má náboj jen záporný, proton zase jen kladný. Oproti tomu magnety mají póly vždy dva: jeden kladný, druhý záporný. Existenci magnetických monopolů, tedy magnetických částic, které mají pouze jediný pól, předpověděl již v roce 1931 britský kvantový fyzik Paul Dirac. Zájem o ně se znovu obnovil díky formulaci teorie superstrun, která jejich existenci taktéž předpovídá. Kdyby byly tyto zbytečky po prvních okamžicích vesmíru skutečně objeveny, znamenalo by to pro strunovou  teorii víceméně nepřímé potvrzení. Objev magnetických monopolů proto představuje pro experimentální fyziku jednu z největších výzev. Kde však tyto tajemné částice hledat? Podle většiny teoretických modelů jsou tyto částice příliš hmotné na to, aby byly objeveny při srážkách v částicových urychlovačích. Nezbývá tedy nic jiného, než vydat se hledat je přímo „v terénu“. „Lov“ na tak vzácné částice je však extrémně náročný a po dlouhá desetiletí nebyl korunován úspěchem. Dobrou zprávu bohužel nepřinesly ani dvě nedávno publikované studie mezinárodních vědeckých týmů, které obsluhují zařízení umístěná v blízkosti jižního magnetické pólu země.  Ani neutrinový  teleskop ANITA, umístěný v balónu, ani série senzorů  zapuštěných do antarktického ledu zvaná AMANDA nepřinesly kýžený výsledek. I přes další neúspěchy se však vědci nevzdávají. Velké naděje nyní fyzikové vkládají do následovníka AMANDY, zařízení  IceCube. Tento gigant mezi měřícími přístroji je schopen prozkoumat až 1 km3 ledu.